Sportovní šerm

Sportovní šerm je úpolový sport (tzn. zápolení, při němž soupeři překonávají živou sílu protivníka) sečnými nebo bodnými zbraněmi; kdysi byl součástí vojenského výcviku.

Historie

Historie šermu počíná už ve starověku, v průběhu staletí s postupným technologickým pokrokem při výrobě zbraní se postupně z krátkých, těžkých, převážně sečných zbraní, vyvinuly zbraně bodné a lehké. Moderní šerm se vyvinul v románských zemích v 16. až 17. století.^[1]

V tuto dobu vlivem nástupu střelných zbraní se zbroj začala omezovat a konstrukce zbraní se tomuto trendu přizpůsobila. První zbraní odpovídající této modernější koncepci byl rapír, který byl využíván především tzv. španělskou školou v kombinaci s dýkou. Španělská škola šermu se velmi opírala o geometrii a pohyb v kruzích a byla záhy nahrazena italskou školou a její hlavní soubojovou zbraní – sečným i bodným kordem. Od Italů byl šerm přejat v průběhu 16–17. století Francouzi, kteří vyvinuli novou zbraň, a to krátký kordík s jeho cvičnou lehčí variantou – fleretem. Škola vyvinutá Francouzi se postupem doby stala hlavním teoretickým přístupem, který překonal všechny ostatní a stal se základem pro moderní olympijský šerm.

Sportovní šerm

Zbraně a pravidla

Ve sportovním šermu se bojuje fleretem (končíř, fr. fleuret, it. fioretto), kordem (fr. epée, it. spada), což jsou bodné zbraně, a šavlí (fr. sabre, it. sciabola), která je zbraní sečnou i bodnou. Všemi zbraněmi dnes šermují muži i ženy, zásahy registruje elektrický přístroj. Platná zásahová plocha je u fleretu trup, u kordu celé tělo a u šavle část těla od pasu nahoru (viz obrázky). Fleretem a kordem může šermíř soupeře zasáhnout jen hrotem, u šavle platí zásahy jak hrotem, tak celou čepelí.

Figury

© Marie-Lan Nguyen / Wikimedia Commons, CC BY 2.5

Šermíři se pohybují předepsanými figurami, které jsou základním vyučovacím předmětem (slangově nazývaným „nohy“) každého začátečníka. Pohyby jsou až na nepatrné detaily pro všechny 3 zbraně shodné. Jsou to:

• základní postavení
• sraz vpravo (vlevo)
• střeh
• posun, odsun
• předskok, záskok
• výpad, posun a výpad, odsun a výpad
• předskok a výpad, záskok a výpad
• fleš (fr. flèche, 'šipka')

Za nedodržení pohybů nejsou šermíři penalizováni, nejde o dogmatické figury jako například v povinných sestavách krasobruslařů, avšak tak jako v jiných úpolových sportech je určitý postoj pro úspěšný výkon nezbytný, tak i šermíř je svými pohyby charakteristický.^[3]

Soutěže ve sportovním šermu

Soutěže se pořádají pro jednotlivce a čtyřčlenná družstva. Každý zápas rozhoduje rozhodčí, při mezinárodní účasti vydává pokyny zásadně ve francouzštině.

Čistý čas boje je 3 minuty, jestliže šermíř docílí pěti zásahů rychleji, je zápas ukončen. Končí-li regulérní čas nerozhodně, rozhoduje první zásah během 1 minuty prodloužení. Od druhého kola až do finále se šermuje přímým vylučovacím způsobem na 15 zásahů s časovým limitem 9 minut, rozdělených do 3 částí po 3 minutách s přestávkami po 1 minutě, případně s minutovou přestávkou po dosažení osmi zásahů, dojde-li k nim dříve, než vyprší časový limit. Zápasí se na planši o rozměrech 1,5–2 x 14 metrů. Předepsané je speciální oblečení s maskou (oblečení je dnes nejčastěji z kevlarových vláken – na mezinárodních soutěžích je povinně, maska chránící hlavu je z kovového pletiva ).

V České republice se soutěží v šesti věkových kategoriích:

mini žáci a žačky – do 10 let

mladší žáci a žačky – do 13 let

žáci a žačky – do 15 let

kadeti a kadetky – do 17 let

junioři a juniorky – do 20 let

senioři a seniorky – neomezeně

Pořádají se také

soutěže veteránů – podle propozic pořadatele, zpravidla od 40 let

Šerm je olympijský sport, šerm kordem je součástí moderního pětiboje. Šerm řídí Mezinárodní šermířská federace (FIE), založená roku 1913.

V Evropě jsou populární také japonská bojová umění kendó [japonsky cesta meče] (druh šermu, kde se používá kontaktní cvičení a zahrnuje sportovní utkání s bambusovými maketami mečů a také dřevěné nebo pravé meče na cvičení předepsaných sestav) a iaidó (umění meče, používající techniky rovnou z tasení, které se cvičí primárně nekontaktně). Kendó a iaidó se vyvíjely v rámci výcviku samurajů.

Další formy šermu

Kromě sportovního šermu lze obecně rozlišit další základní formy šermu:

• Šerm klasický (poměrně nové odvětví), sportovní šerm podle metodik 18.–19. století, nacvičovaný jako sportovní disciplína dobovými zbraněmi a v dobové výstroji.
• Tzv. historický šerm (scénický, nebo bojový)
  • Scénický – snažící se v inscenovaných skečích předvést divákům dobové praktiky zápolení zbraněmi, a to od starověku až do 19. století. Jedná se zpravidla o vystoupení více čí méně profesionálních skupin na hradech, zámcích apod. v dobových kostýmech a s dobovými zbraněmi, nebo jejich napodobeninami. Sem lze zařadit i předvádění šermířského umění v rámci inscenací historických bitev a šarvátek všeho druhu.
    • V poslední době se také stále více dostává do popředí šerm podle starých evropských mistrů tzv. "německé" či "italské" školy (Joachim Meyer, Johannes Liechtenauer, aj.) Jsou to techniky převážně boje s tesákem a dlouhým mečem, nicméně např. ve spisech Pauluse Hectora Maira se dají nalézt i postupy pro boj s kosou či srpem.
  • Bojový – podobně jako sportovní šerm, kde dochází s určitými pravidly k souboji s historickými kopiemi zbraní a brnění.
    • Šerm divadelně-jevištní, který je vyučovacím předmětem na školách dramatického umění a tvoří součást divadelních a filmových inscenací.
    • Šerm jako bojová disciplína (podobně jako kendó, iaidó, karate a další bojové sporty), nacvičovaný podle historických šermířských manuálů a pojímaný jako bojové umění.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sportovní šerm na Wikimedia Commons
• Český šermířský svaz: aktuální stránky a webový archív
• Fédération internationale d'escrime - Mezinárodní šermířská federace (FIE)