Spravedlivá válka

Teorie spravedlivé války (latinsky bellum iustum) je etická doktrína římského filosofického a katolického původu[1][2], která je studována morálními teology a etiky, přičemž doktrína stanoví, že válka musí splňovat určitá filosofická, teologická nebo politická kritéria.

Původ a historie

Indický epos Mahábhárata nabízí jednu z prvně napsaných debat o spravedlivé válce. V Mahabarátě se jeden z pěti vládnoucích bratrů ptá, zda utrpení způsobené válkou může být ospravedlněno a následně je vedena diskuse mezi sourozenci zavádející kritéria proporcionality, spravedlivých prostředků, spravedlivého důvodu a zacházení se zajatci a zraněnými.[3]

Kritéria spravedlivé války

Teorie spravedlivé války předpokládá dva druhy kritérií pro posouzení spravedlnosti války. První spadají pod ius ad bellum (právo na válku - oprávněnost vedení války tou kterou stranou), druhé ius in bello (právo ve válce - přiměřenost způsobu, kterým je válka vedena).[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Just war theory na anglické Wikipedii.

  1. ↑ http://plato.stanford.edu/entries/war/ The first philosophers of just war were Aristotle and Cicero, and the first theologians St. Augustine and St. Thomas Aquinas
  2. ↑ Just War Theory [The Internet Encyclopedia of Philosophy] [online]. Iep.utm.edu, 2009-02-10 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Just War in Comparative Perspective
  4. ↑ Childress, James F. Just-War Theories: The Bases, Interrelations, Priorities, and Functions of Their Criteria. Theological Studies. 1978, s. 427–45. (anglicky) 

Literatura

  • Te Deum 2012/2 (články: P. Juan Carlos Iscara: Spravedlivá válka, str. 41-50; Msgre. Bohumil Stašek: Učení sv. Augustina o válce, str. 51-53; P. Józef M. Bocheńjski OP: Vztah k nepříteli, str. 54-55)

Externí odkazy