Sputnik 2

Sputnik 2
COSPAR1957-002A (β)
Katalogové číslo3
Start3. listopadu 1957, 02:30:42 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaR-7
Typ oběžné dráhynízká oběžná dráha Země
Stav objektuzanikl v atmosféře
ZánikZánik
Zánik14. dubna 1958
ProvozovatelOKB-1 (SSSR)
VýrobceOKB-1 (SSSR)
Druhvědecká družice
ProgramProgram Sputnik
Hmotnost508 kg
Parametry dráhy
Apogeum1 659 km
Perigeum211 km
Sklon dráhy65,3°
Doba oběhu103,73 min
Excentricita dráhy0,099 096 5
Velká poloosa dráhy7 314,2 km
Přístroje
Nese přístrojespektrofotometr, Geigerův-Müllerův počítač a pressure sensor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sputnik 2 (rusky Спутник-2) byla sovětská umělá družice, vypuštěná 3. listopadu 1957 na oběžnou dráhu Země upravenou nosnou raketou R-7 z kosmodromu Bajkonur. Na palubě nesla psa Lajku, prvního živého tvora na oběžné dráze Země.

Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 212×1 660 km, sklon 65,33°, doba oběhu 103,75 min.

Popis družice

Rozhodnutí o stavbě družice Sputnik 2 byla vydáno 11. října 1957, krátce po úspěchu Sputniku 1.[1] Byla sestavena během necelých 4 týdnů. K jejímu sestavení bylo využito maxima existujících komponent. Za základ byl vzat vlastní Sputnik 1. Ke sférickému tělu stejné konstrukce, obsahující napájecí baterie a vysílače pracující na frekvenci 20,005 MHz a 40,002 MHz, byla připojena hermetizovaná válcová schránka využívaná při letech psů na experimentálních raketách R2-A o délce 80 cm a průměru 64 cm.[2] Třetím a posledním modulem byl válcový blok Geiger-Müllerova počítače pro měření solárního a kosmického záření. Tyto tři komponenty byly umístěny do rámu a vytvořily tak družici o délce cca 1,5 m a maximálním průměru 1,2 m.[zdroj?] Hmotnost družice byla 508,3 kg. Družice zůstala spojená s druhým stupněm nosné rakety (blok A) a k přenosu telemetrie na Zemi proto mohla využít na něm umístěný telemetrický systém Tral-D.[3]

Hermetizovaná kabina zajišťovala životní funkce psa po dobu až 7 dnů. Obsahovala systém generující kyslík na bázi rozkladu hyperoxidu draselného KO2, který zároveň plnil funkci pohlcovače oxidu uhličitého a vlhkosti. Kyslíkový regulátor zastavoval reakci generující kyslík při růstu tlaku nad 765 mm Hg a zabraňoval tak otravě kyslíkem. Ventilátor termoregulačního systému, který byl spouštěný při vzrůstu teploty nad 15 °C.[4]

Lajka byla uchycena v postroji, který ji fixoval v kabině a umožňoval ji vstát a lehnout si, ale už ne otáčení se v kabině. Strava byla pravidelně podávána formou gelu obsahujícího dostatek živin a vody. Gel byl vyroben z vody, agaru, sušeného chlebového prášku, sušeného masa a hovězího loje. Celkem byly na palubě 3 litry tohoto gelu.[2] Výkaly byly shromažďovány ve sběrném vaku. Na tělo psa byla připevněna fyziologická čidla umožňující snímání elektrokardiogramu a tepu, dechové frekvence, pohybu a krevního tlaku. Tyto údaje byly předávány pomocí vysílače zpět na Zemi.[5]

Průběh letu

K vypuštění došlo 3. listopadu 1957[6] v 02:30:42 UTC z kosmodromu Bajkonur. K vypuštění byla použita raketa Sputnik, což byla upravená verze vojenské rakety R-7. Po vynesení na oběžnou dráhu došlo k odhození krytu družice, ovšem nedošlo k oddělení vlastní družice od zbytku nosné rakety. To následně zapříčinilo špatnou činnost termoregulačního systému. Srdeční tep Lajky byl před vypuštěním 103 tepů/min, v průběhu práce nosné rakety ovšem vystoupal až na 240 tepů/min. Krátce po vynesení na oběžnou dráhu se opět pohyboval okolo 102 tepů/min.[7]

Původně bylo plánováno, že Lajka bude žít na oběžné dráze 7-10 dnů a potom bude bezbolestně usmrcena ukončením dodávky kyslíku. S jejím návratem se nepočítalo - technika té doby ještě návrat z oběžné dráhy neumožňovala. Kvůli poruše stabilizátoru teploty ovšem teplota v kabině vystoupala k 40 °C. Lajka tak na následky vzniklého stresu a přehřátí zemřela už po přibližně 5-7 hodinách letu.[8] Podle dřívějších zpráv a různých pověstí žila Lajka několik dnů a zahynula na nedostatek vzduchu, nebo byla otrávena. To, že k její smrti došlo jen několik hodin po startu, zveřejnil Dmitrij Malašenkov, jeden z vědců přítomných programu, až v říjnu roku 2002.[9] I přesto znamenala data z letu první důležité informace o reakcích živého organismu na kosmický let.

Dráha družice se postupně snižovala a po 2570 obězích Země 14. dubna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry, ve kterých shořela.

Odkazy

Reference

  1. http://www.svengrahn.pp.se/histind/Sputnik2/SpaceViews%20November%201997%20Articles.htm
  2. a b http://www.mentallandscape.com/S_Sputnik2.htm
  3. ЧЕРТОК, Борис Евсеевич. Ракеты и люди : Фили-Подлипки-Тюратам. 2. vyd. Москва: Машиностроение, 1999. 448 s. ISBN 5-217-02935-8. S. 198. (rusky) 
  4. http://www.astronautix.com/craft/sputnik2.htm
  5. http://www.svengrahn.pp.se/histind/Sputnik2/sputnik2more.html
  6. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Historie, s. 102. 
  7. http://jap.physiology.org/cgi/content/full/91/4/1501
  8. http://adsabs.harvard.edu/abs/2002iaf..confE.288M
  9. www.moscowanimals.org [online]. [cit. 06-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-08-2006. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sputnik asm.jpg
A replica of Sputnik 1, the first artificial satellite in the world to be put into outer space: the replica is stored in the National Air and Space Museum.
Moscow Polytechnical Museum, Sputnik 2 (4927173535).jpg
Autor: Mikhail (Vokabre) Shcherbakov from Moscow, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
Moscow Polytechnical Museum, Sputnik 2