Spyridon Samaras

Spyridon Samaras
Narození	29. listopadu 1861 Korfu
Úmrtí	7. dubna 1917 (ve věku 55 let) Athény nebo Atene
Alma mater	Athens Conservatoire (1875–1882) Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži (1882–1885)
Povolání	zpěvák, herec a hudební skladatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spyridon Samaras (řecky: Σπυρίδων Σαμάρας; 29. listopadu 1861 Korfu - 7. dubna 1917 Athény) byl řecký hudební skladatel, ceněný zejména jako autor oper. Byl patrně nejvýznamnějším představitelem tzv. Jónské školy, řecké hudební tradice vycházející pucciniovské linie. Je rovněž autorem olympijské hymny.

Život

Narodil se na ostrově Korfu. Jeho matka pocházela z Konstantinopole a jeho otec Skarlatos Samaras byl diplomatem ze Siatisty. Hudbu studoval nejprve u Spyridona Xyndase (Σπυρίδων Ξύνδας). V letech 1875 až 1882 pak studoval na Athénské konzervatoři u Federica Bologniniho, Angela Mascheroniho a Enrica Stancampiana. Jeho první opera Torpillae (nyní ztracená) měla premiéru v Athénách v roce 1879. V roce 1882 odešel do Paříže, kde studoval na konzervatoři a stal se oblíbencem Julesa Masseneta. Mezi jeho další učitele patřili Léo Delibes, Théodore Dubois a Charles Gounod. Úspěšně působil jako skladatel v Paříži tři roky a poté se v roce 1885 přestěhoval do Itálie. Samaras se rychle stal důležitou osobností italské operní scény. Jeho opera Flora mirabilis měla premiéru v milánské La Scale v roce 1886. V roce 1888 byla opera Medgé úspěšně uvedena v Teatro Costanzi v Římě s francouzskou operní hvězdou Emmou Calvé v hlavní roli. Byl úzce spjat s milánským vydavatelem Edoardo Sonzogno, který v Miláně založil divadlo Teatro Lirico a pro jeho otevření 22. září 1894 si vybral Samarasovu operu La martire, jež je založena na libretu Luigi Illicy. Jeho opery byly v krátké době též uvedeny v Paříži, Monte Carlu, Kolíně nad Rýnem, Berlíně, Vídni, Bukurešti, Konstantinopoli, Smyrně, Alexandrii nebo Káhiře. Napsal celkem patnáct oper, poslední tři na libreta Paula Millieta: Storia d'amore o La biondinetta (1903), Mademoiselle de Belle-Isle (1905) a Rhea (1908).

V roce 1911 se vrátil do Řecka v domnění, že bude jmenován ředitelem aténské konzervatoře. Nebyl však, částečně kvůli střetu s tzv. Národní školou. Skladatelé Národní školy považovali skladatele Jónské školy, jako byl Samaras, za příliš ovlivněného italskou hudbou. V Řecku se pak začal Samaras věnovat skládání operet. Pokusil se napsat ještě jednu operu pod názvem Tigra, nebyla ale nikdy dokončena. Přesto bývá často uváděno, že jde o nejlepší Samarasovu hudbu. Návrat do Řecka přinesl Samarasovi jen jednu velkou příležitost: byl vybrán Demetriem Vikelasem, aby složil olympijskou hymnu, na text Kostise Palamase. Hymna byla poprvé uvedena během zahajovacího ceremoniálu letních olympijských her v roce 1896, prvních moderních olympijských her. V roce 1958 byla Mezinárodním olympijským výborem prohlášena za oficiální hymnu olympijského hnutí a je používána při každém zahajovacím ceremoniálu od zimních olympijských her v roce 1960.

Dílo

Opery

• Torpillae (1879. ztracena)
• Olas (1882)
• Flora mirabilis (1886)
• Medge (1888)
• Messidor, (asi 1891, ztracena).
• Lionella, (1891, z velké části ztracena).
• La martire (1894).
• La furia domata (1895)
• Storia d’amore o La biondinetta (1903)
• Mademoiselle de Belle-Isle (1905).
• Rhea (1908)
• Tigra (1911, nedokončena).

Operety

• Pólemos en polémo (1914)
• I pringípissa tis Sassónos (1915)
• I Kritikopoúla (1916)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Spyridon Samaras na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spyridon Samaras na anglické Wikipedii.