Srbské knížectví (středověk)

Srbské knížectví  Кнежевина Србија  Kneževina Srbija ←  780–960  →  →  →
Geografie Balkán roku 850, Srbské knížectví („archonty“) hnědě
Hlavní město	různá, Destinikon
Obyvatelstvo
Jazyky	starosrbština
Náboženství	staroslovanské (do roku asi 860), křesťanské (kolem roku 870)
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Státní útvary a území
Předcházející Byzantská říše Následující Katepanát Ras Duklja Srbská velká župa

Srbské knížectví (srbsky Кнежевина Србија, Kneževina Srbija) byl raně středověký srbský stát, který se nacházel v západních oblastech jihovýchodní Evropy (spíše na západ od dnešního Srbska). Existoval od 8. století zhruba do roku 969, přičemž poslední známý panovník zemřel roku 960. Stát založila dynastie Vlastimirovićů a vládla v něm po celou dobu jeho existence. Prvním panovníkem, jehož jméno se dochovalo, byl Višeslav, který usedl na trůn kolem roku 780.

K nejmocnějším sousedům patřila první bulharská říše na východě, ovšem Vlastimirovicové odolali začlenění do ní. Rozhodla o tom válka z let 839–842, v níž srbskou suverenitu uhájil kníže Vlastimir. Srbsko se poté stalo klíčovou součástí mocenského boje mezi Byzantinci (s nimž měli Srbové krátkou hranici na jihu) a Bulhary. To byla také příčina krutých dynastických válek uvnitř Srbského knížectví, které trvaly tři desetiletí, a kde svářené strany byly podporovány Byzancí na straně jedné a Bulharskem na straně druhé.

Knížectví bylo anektováno v roce 924 bulharským carem Symeonem I., roku 927 obnovil nezávislost Časlav Klonimirović. Ten sjednotil několik slovanských kmenů, územně stát rozšířil a stal se nejmocnějším vládcem dynastie Vlastimirovićů. Ač Časlav dokázal porazit i Maďary, kteří vpadli do Bosny, v bojích s nimi byl nakonec roku 960 zabit, načež došlo k rozvratu státu, k němuž je málo historických pramenů (není známo ani jméno panovníka té doby, byl-li jaký). Jisté je, že roku 969 oblast vojensky obsadila Byzanc a založila zde katepanát Raška, vazalský stát s rysy provincie.

Důležitým procesem byla christianizace Srbů, završená ustanovením křesťanství jako státního náboženství ve druhé polovině 9. století. Za Časlavovy vlády se uskutečnil značný příklon k Byzanci (daný nutností zbavit se nadměrného bulharského vlivu), což předpřipravilo budoucí srbský příklon k východnímu křesťanství (pravoslaví) po velkém schizmatu roku 1054.

Hlavní informace o historii knížectví a Vlastimirovićově dynastii pocházejí ze soudobého historickém díla De Administrando Imperio, které sepsal byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos, asi v letech 948–949. Ten psal též o polomytickém zakladateli státu ze 7. století, kterému říkal Neznámý archont. Ten měl přivést Srby na Balkán z tzv. Bílého Srbska, jež mělo ležet na severu Evropy, pravděpodobně na území dnešního Německa. Měl pak vládnout někdy v letech 626–650. Podle Konstantina měl zemřít ještě před příchodem Bulharů na Balkán (680), načež se vlády měl ujmout jeho syn a pak jeho vnuk (ani jeden není uveden jménem). Až dalším v řadě panovníků měl být Višeslav. O teorii Bílého Srbska a Neznámého archonta vedou historikové dlouhodobě diskuse a spory, opatrnější interpretace umisťuje vznik Srbského knížectví spíše do 8. než 7. století.

• Višeslav (asi 780)
• Radoslav (po 800)
• Prosigoj (před 830)
• Vlastimir (830–851)
• Mutimir (851–891)
• Pribislav (891–892)
• Petar Gojniković (892–917)
• Pavle Baranović (917–921)
• Zaharja Pribislavović (921–924)
• Časlav Klonimirović (933–960)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Serbia (early medieval) na anglické Wikipedii.