Srdečník

Srdečník
Srdečník sibiřský (Leonurus sibirica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď	Lamioideae
Rod	srdečník (Leonurus) L., 1753
Druhy původní v ČR
srdečník obecný (Leonurus cardiaca)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Srdečník (Leonurus) je rod rostlin z čeledi hluchavkovitých, rozšířený ve většině Eurasie, v Indonésii a na severovýchodě Austrálie. Zahrnuje asi 24 druhů, některé z nich jsou využívané jako léčivky.

Popis

Jsou to jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny se vzpřímenou čtyřhrannou lodyhou a obvykle hluboce dlanitě dělenými řapíkatými listy se 3–7 laloky; u některých druhů jsou horní listy pouze úzce kopinaté. Květy jsou oboupohlavné, uspořádané v mnohokvětých, vzájemně oddálených lichopřeslenech podepřených listeny. Kalich je zvonkovitý, přibližně pravidelný nebo nevýrazně dvoupyský, s pěti špičatými cípy; koruna výrazně dvoupyská, s horním pyskem pýřitým. Tyčinky z korunní trubky nevyčnívají. Květy jsou opylovány hmyzm, plodem jsou trojboké tvrdky na bázi zúžené a na vrcholu krátce chlupaté.^[1][2][3]

Rozšíření a ekologie

Areál rozšíření rodu zahrnuje většinu Eurasie s výjimkou arktických a pouštních oblastí, přirozeně chybí též na Britských ostrovech, na Iberském poloostrově nebo na Kavkaze. Vyskytuje se též na většině ostrovů Indonésie a v severovýchodní Austrálii (Queensland). Sekundárně se jeho zástupci rozšířili do mnoha dalších oblastí světa, včetně obou Amerik.^[3] Vyskytují se na otevřených stanovištích i v lesích, podél vodních toků, na travnatých, kamenitých nebo písčitých plochách a mezích, s oblibou také na narušených a ruderálních stanovištích, na skládkách, v příkopech a podél cest. Vyrůstají v nadmořských výškách od pobřeží až do více než 3000 m.

Taxonomie

V rámci hluchavkovitých patří rod do podčeledi Lamioideae a tribu Leonureae společně s několika dalšími rody jako Lagochilus, Panzerina nebo Lagopsis. Typovým druhem je srdečník obecný (Leonurus cardiaca). Někdy sem bývá zahrnován též monotypický rod buřina (Chaiturus) s jediným zástupcem buřinou jablečníkovou (v takovém případě jako Leonurus marrubiastrum).^[4]

Využití

Některé srdečníky mají vyžití jako léčivé rostliny. Srdečník japonský je jednou z 50 základních bylin využívaných v tradiční čínské medicíně, a to hlavně při ženských problémech, nepravidelné menstruaci a proti otokům.^[5] Srdečníková droga obsahuje glykosidy, třísloviny, hořčiny, flavonoidy a také alkaloidy jako leonurin a další. Srdečník sibiřský je užíván narkomany jako náhražka nebo doplněk marihuany („marihuanilla“), s mírnými relaxačními a narkotickými účinky.^[6] Významnou léčivkou je srdečník obecný, používaný v lidové medicíně při srdečních chorobách nervového původu, při úzkostných stavech, stresu a rozčilení a rovněž k lepšímu trávení.^[7] Vzhledem k vysoké cukernatosti nektaru patří též k dobrým medonosným rostlinám.

Vybraní zástupci

• Srdečník obecný (Leonurus cardiaca) – většina Evropy až po západní Sibiř, jihozápadní Asie
• Srdečník sibiřský (L. sibirica) – jihovýchodní Sibiř, Mongolsko, severovýchodní Čína
• Srdečník japonský (L. japonica) – východní Asie, Indie, Indonésie, Austrálie
• Leonurus macranthus – východní Čína, Japonsko, ruský Přímořský kraj
• Leonurus tataricus – střední a západní Sibiř, Mongolsko
• v mnoha pojetích také buřina jablečníková (L. marrubiastrum)^[8]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu srdečník na Wikimedia Commons
• Soupis všech druhů v databázi Plants of the World