Stát Palestina

Stát Palestina
دولة فلسطين
vlajka Státu Palestina
vlajka
znak Státu Palestina
znak
Hymna
فدائي
Geografie

Poloha Státu Palestina
Poloha Státu Palestina

Hlavní městoRamalláh (de facto), Jeruzalém (de iure)[1]
Rozloha6220 km²
z toho 3,5 % vodní plochy
Nejvyšší bodTal Ásúr (تل عاصور‎) (1022 m n. m.)
Časové pásmo+2
+3 (letní čas)
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel5 483 450
Hustota zalidnění731 ob. / km²
Jazykarabština
Náboženství93% Islám
Státní útvar
Státní zřízeníUnitární poloprezidentská republika
Vznik15. listopadu 1988 (vyhlášením nezávislosti, status nečlenského státu OSN získal 29. listopadu 2012)
PrezidentMahmúd Abbás
Předseda vládyMohammad Mustafa
HDP/obyv. (PPP)5020[2] USD (134. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1275 PSE PS
Telefonní předvolba+970
Národní TLD.ps
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Stát Palestina (arabsky دولة فلسطين‎, Dawlat Filasṭin),[1][3][4] zkráceným názvem Palestina (arabsky فلسطين‎, Filasṭīn), je částečně uznávaný stát na Blízkém východě nárokující si suverenitu nad okupovanými palestinskými územími, tedy geograficky odděleným Západním břehem Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmem Gazy. Podle některých názorů jsou obě území okupována Izraelem,[5][6] a to navzdory izraelskému stažení z Pásma Gazy v roce 2005.[p. 1]

Problém palestinského státu je součástí izraelsko-palestinského konfliktu.

Stát byl vyhlášen 15. listopadu 1988exiluAlžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době je ovládal Izrael).[8] Rozsahem se jednalo o nově zkonstruovaná, tzv. palestinská území[1] definovaná podle hranic z roku 1967,[9] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.[3][4] K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti „Palestinci“.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Palestina.

Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.[10] Dne 22. listopadu 1974 získala OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,[11][12] díky čemuž měla možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohla hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina namísto Organizace pro osvobození Palestiny.[13][14] Dne 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).[15]

V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznala právo Izraele na existenci v míru, přijala rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřekla se „násilí a terorismu“.[16] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamásu na ovládnutí západního břehu.[17]

Palestina dnes

Palestina dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území kontroluje Palestinská národní správa, jejíž prezidentem je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (19892004 Jásir Arafat). Území Gazy je pod kontrolou hnutí Hamás a území Západního břehu pod kontrolou Fatahu. Organizace pro osvobození Palestiny je hlavní zastřešující, reprezentativní a výkonnou silou samosprávného území. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.[18][19]

Etymologie

Název Palestina odkazuje na indoevropský pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kanaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. n. l. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali.[zdroj⁠?] Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kanaánu.[zdroj⁠?]

V této době termín Peliša (Palestina) náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kanaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhnul jiným, dvojznačným termínům.

Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín, jako výraz dominance a ponížení nahradil dřívější název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století proti Římu dvakrát povstal. Název Palestina se užívá jako zeměpisné označení území mezi Libanonem a Egyptem, i když se na jeho území již nenachází jen geneticky původní pelištejské obyvatelstvo.[zdroj⁠?]

Mezinárodní uznání

Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní uznání Státu Palestina.
Mapa s vyznačením států uznávající Stát Palestinu (zeleně)

K 28. květnu 2024 uznalo Stát Palestina celkem 146 ze 193 členských států OSN (více než 75 %). Některé státy, které tento stát neuznaly, uznávají OOP jako zástupce palestinského lidu. V květnu 2024 vyzvalo Valné shromáždění OSN Radu bezpečnosti OSN ke schválení plnohodnotného členství státu v organizaci.[20] Několik zemí (např. Španělsko či Norsko) tak posléze učinilo.[21]

Postoj České republiky

Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina[22] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo, a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,[23] tedy teoreticky i Stát Palestina.

Uznání vyhlášení palestinského státu byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva, čehož si byla československá vláda plně vědoma.
— Ministerstvo zahraničních věcí[24]

V současné době ale ministerstvo zahraničních věcí uznání odmítá a zastává názor, že k uznání palestinského státu ze strany ČR prozatím nedošlo.[25] Podle premiéra Petra Fialy „nemá smysl uznávat stát ve chvíli, kdy není jasné, co to je, kdo ho představuje a na jakém území se nachází“. Na tom se shoduje i s prezidentem Petrem Pavlem, dle něj samotné uznání Palestiny bez nynějších předpokladů pro existenci státu moc smyslu nedává, je to spíše politické gesto. „Tím, že někdo palestinský stát uzná, tak ten stát nevznikne. Vidíme jako Česká republika jednoznačně řešení ve státním uspořádání pro Palestince ve dvoustátí, ale jeho technické provedení musí být součástí detailních jednání.“[26]

Aktuálně je v ČR tolerován status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.[27]

Státní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Palestinská vlajka.

Palestinská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2, který se skládá ze tří vodorovných pruhů v barvách: černého, bílého a zeleného, s červeným klínem u žerdi, jež dosahuje do třetiny délky listu.

Odkazy

Poznámky

  1. Okupace je podle těchto názorů založena na pozemní, námořní a vzdušné kontrole, kterou Izrael a Egypt začaly provádět ze svého území poté, co Pásmo Gazy ovládlo v roce 2006 teroristické hnutí Hamás.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of Palestine na anglické Wikipedii.

  1. a b c Palestinská deklarace nezávislosti (anglicky)
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. a b BAROUD, Ramzy. Middle East Review 2003-4: The Economic and Business Report. 27. vyd. Londýn: Kogan Page Publishers, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7494-4066-4. S. 161. (anglicky) 
  4. a b BISSIO, Robert Remo. The World: A Third World Guide 1995–96. Montevideo: Instituto del Tercer Mundo, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-85598-291-1. S. 443. (anglicky) 
  5. Status of the Occupied Palestinian Territory, including East Jerusalem [online]. United Nations, 2004-05-17 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. 
  6. IMSEIS, Ardi. Negotiating the Illegal: On the United Nations and the Illegal Occupation of Palestine, 1967–2020. European Journal of International Law [online]. 2020-09-10 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. DOI 10.1093/ejil/chaa055. 
  7. Situation in the State of Palestine [online]. ICC [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BERCOVITCH, Jacob; ZARTMAN, William; KREMENYUK, Victor. The SAGE Handbook of Conflict Resolution. Thousand Oaks: Sage Publications, 2008. 704 s. Dostupné online. ISBN 978-1412921923. S. 43. (anglicky) 
  9. Palestinian Authority applies for full UN membership [online]. United Nations Radio, 2011-09-23 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-12. (anglicky) 
  10. AL MADFAI, Madiha Rashid. Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-521-41523-1. S. 21. (anglicky) 
  11. Rezoluce VS OSN č. 3237 [online]. Valné shromáždění OSN, 1974-11-22 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-10. (anglicky) 
  12. GELDENHUYS, Deon. Isolated States: A Comparative Analysis. Svazek 15. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0-521-40268-2. S. 155. (anglicky) 
  13. Rezoluce VS OSN č. 43/177 [online]. Valné shromáždění OSN, 1998-12-09 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-01. (anglicky) 
  14. HILLIER, Tom. Sourcebook on Public International Law. [s.l.]: Routledge, 1998. 883 s. Dostupné online. ISBN 978-1859410509. S. 205. (anglicky) 
  15. Palestinians win implicit U.N. recognition of sovereign state [online]. Reuters, 2012-11-29 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05. (anglicky) 
  16. MURPHY, Kim. Israel and PLO, in Historic Bid for Peace, Agree to Mutual Recognition [online]. Los Angeles Times, 1993-09-10 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. Al-Arabíja, 2012-01-07 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. IMEU. Are all Palestinians Muslim? | IMEU. imeu.org [online]. [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. FARSOUN, Samih K. Culture and Customs of the Palestinians. [s.l.]: Greenwood 192 s. Dostupné online. ISBN 9780313320514. (English) 
  20. ČTK. Valné shromáždění OSN vyzývá ke schválení plnohodnotného členství Palestiny. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. 
  21. ČT24, ČTK. Uznáme palestinský stát, oznámily Norsko, Španělsko a Irsko. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  22. http://www.palestine.cz Archivováno 27. 4. 2019 na Wayback Machine. Velvyslanectví Státu Palestina v Praze
  23. Sbírka zákonů
  24. Postoj ČR (dříve ČSFR a ČSSR) k uznání státu Palestina. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (cz) 
  25. Postoj ČR (dříve ČSFR a ČSSR) k uznání státu Palestina. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (cz) 
  26. Palestinu nemá smysl uznat, když není jasné, kdo ji představuje, říká Fiala. Aktuálně.cz [online]. 2024-05-22 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. 
  27. Text Palestina na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR

Literatura

  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina: minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2., aktualiz. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Transnistria (state).svg
Flag of the Pridnestrovian Moldavian Republic (Pridnestrovie, Transdniestria, Transnistria). The flag's reverse omits the hammer and sickle
Palestine recognition only.svg
Dark green: States that recognise the State of Palestine. Based on sources compiled at International recognition of the State of Palestine.
Coat of arms of Palestine.svg
Autor: Colohisto, Licence: CC0
The coat of arms of Palestine — standard pan-Arab "Eagle of Saladin" with shield of the flag, and holding a scroll with the word Filasṭīn فلسطين (Palestine).
State of Palestine (orthographic projection).svg
Autor: User:Rob984, Licence: CC BY-SA 3.0
State of Palestine (green)
Disputed territory (light green)