Střední Evropa

Střední Evropa podle P. Jonese (Leibniz Institute for Regional Geography). Mnoho zemí a oblastí spadalo pod Německé císařství a Rakousko-Uhersko nebo polsko-litevskou unii; tudíž mají historické a kulturní konexe.

Střední Evropa je region ležící mezi různě definovatelnými oblastmi východní a západní Evropy.

Historie pojmu

Střední Evropa jako území, které před rokem 1918 zahrnovalo Německé císařství, Kongresové Polsko, Švýcarsko a Rakousko-Uhersko

Pojem střední Evropa byl poprvé patrně užit na vídeňském mírovém kongresu, kdy byl takto označován prostor dnešního Německa a Beneluxu (Europe intermédiaire).

Spíše než fyzické uskupení je pojem „střední Evropa“ symbolem sjednocení, v kontrastu s Východem reprezentovaném Osmanskou říší a Ruskou říší a do první světové války se lišil od Západu tím, že byl tvořený oblastmi relativního politického konzervatismu oproti liberalismu na Západě (Francie a Velká Británie) a vlivy Francouzské revoluce. V 19. století, když se Francie stala republikou a Británie byla liberální parlamentní monarchie, ve které měl panovník velmi málo moci, Rakousko-Uhersko a Prusko (později část Německé říše), na druhou stranu zůstaly konzervativními monarchiemi, ve kterých panovník a jeho dvůr hrál ústřední vládní roli, spolu s vlivy církve.

Zvláštní postavení střední Evropy (geograficky západní okraj východní Evropy; historicky a strukturálně východní okraj Evropy západní) se nejlépe odráželo v postavení Německa, které se chápalo nacházet v oné „středové poloze“ (Mittellage) a v době první světové války vyvinulo koncept Německem ovládaného středoevropského prostoru, tzv. Mitteleuropa.

Po první světové a o to více po druhé světové válce, se narušilo liberální a konzervativní rozdělení mezi Východ a Západ a bylo nahrazeno politickým rozdělením mezi demokraticky a autokraticky řízené země.

Používání pojmu střední Evropa velmi upadlo během Studené války, ale v poslední době se stále víc a víc používá, hlavně v souvislosti s nedávným rozšířením Evropské unie.

Vědecké práce

Pojmem střední Evropy se v 50. letech 20. století zabýval polský historik Oskar Halecki. Definoval ji jako zónu přechodu mezi Západem a Východem a dokonce navrhl vnitřní rozlišení na West a East Central Europe. Během studené války však upadly tyto pojmy v podstatě do zapomenutí. Na světlo světa se vrátily až v 80. letech, kdy se jimi začali zabývat maďarští, českoslovenští a částečně polští disidenti. Jiní autoři zpracovali problematiku středoevropského regionu pod jinými názvy. Maďarští historici Ivan Bérend a György Ránki, podobně jako britský profesor Hugh Seton-Watson spojili tři středoevropské země (Polsko, Československo, Maďarsko) s Balkánem a tento region jmenovali Eastern Europe. Jiní autoři navazují na Masarykovu koncepci střední Evropy jako prostoru mezi Německem a Ruskem a k těmto zemím připojují ještě Pobaltí, na severu Finsko a na jihu Turecko. Pouze Antony Polonsky a Jan Křen řadí ke středoevropské trojici Polsko, Československo a Maďarsko i Rakousko, zatímco kupříkladu Piotr S. Wandycz v tomto souhrnu rakouské a německé země opomíjí. Politolog Oskar Krejčí analyzuje pojetí střední Evropy s Německem i bez Německa a člení ji na severní, vnitřní a jižní zónu od Severního a Baltského moře po moře Egejské a Baltické.

Vymezení

Visegrádská čtyřka a Alpské země (Politická mapa, 2004)

Geografie definuje hranice střední Evropy na severu (Severní Evropa/Skandinávie oddělená Baltským mořem) a na jihu (Apeninský poloostrov/Itálie oddělená Alpami). Hranice se Západní Evropou a Východní Evropou jsou zeměpisně mnohem více flexibilní a proto kulturní a zeměpisné definice se pohybují více ve směru Východ-Západ než Sever-Jih, je však potřeba zmínit řeku Rýn, která protíná západní Německo.

Proto také většina encyklopedií definuje střední Evropu[zdroj?] jako následujících 8 zemí (4 alpské, 4 visegrádské), sporné je především Slovinsko, které některé řadí do jihovýchodní Evropy a některé přidávají do střední Evropy:

Alpské země

Visegrádská čtyřka

Státy

StátPočet obyvatel (2019)Rozloha (km²)Hlavní město
Rakousko9 106 00083 879Vídeň
Německo83 020 000357 386Berlín
Švýcarsko8 570 00041 285žádné (Bern)
Lichtenštejnsko38 250160Vaduz
Slovinsko2 128 00020 271Lublaň
Maďarsko9 810 00093 030Budapešť
Polsko37 970 000312 679Varšava
Česko10 710 00078 866Praha
Slovensko5 474 00049 035Bratislava

Charakteristika

Poloha

Region leží zhruba uprostřed evropského subkontinentu, sahá od pobřeží Severního a Baltského moře po Alpy a Dunajskou kotlinu, výběžkem Slovinska se dotýká i Jaderského moře. Tato poloha je v současné době na rozdíl od minulosti nepochybně výhodná. V průběhu dějin se zde ovšem neustále setkávaly a střetávaly různé kulturní a politické vlivy, což se odrazilo v častých válkách a proměnlivosti hranic. Rozloha 923 020 km².

Povrch, podnebí, vegetace

Povrch střední Evropy je velmi rozmanitý. Nalezneme zde pobřežní i vnitrozemské nížiny, vrchoviny i velehory. Z horských celků jsou zde Alpy, Hercynská pohoří a Karpaty. Karpaty opisují ve východní části střední Evropy velký oblouk, jehož západní konec se dělí na několik větví. Hlavní končí na Dunaji při Bratislavě, druhá (vnitřní) sahá k řece v okolí Ostřihomi. Převládá mírné přechodné podnebí a hustá říční síť. Původní rostlinný kryt tvořil smíšený les, který byl převážně přeměněn na zemědělskou půdu. Lesnatost je proto poměrně nízká a až na výjimky (Šumava, Bělověžský prales) zde chybí souvislejší lesní porost.

Obyvatelstvo

Přírodní poměry značně ovlivnily rozložení obyvatel a průmyslu. Nejvyšší koncentrace lidí se vyskytuje podél řek a v místech současné nebo bývalé těžby uhlí (Porýní, Porúří, Horní Slezsko, Podkrušnohoří). Státy střední Evropy se vyznačují vysokou hustotou zalidnění a rozdrobenou sídelní strukturou (hustá síť drobných sídel a malých měst). Pokles počtu obyvatel zmírňuje silné přistěhovalectví, zejména do Švýcarska a Německa (Turci). Milionovými velkoměsty střední Evropy jsou Berlín, Budapešť, Hamburk, Varšava, Vídeň, Mnichov, Praha a Kolín nad Rýnem. Je zde 160 milionů obyvatel.

Z etnického hlediska je prostor střední Evropy osídlen zejména živlem germánským, a to vesměs německojazyčným, a slovanským – všichni Západní Slované a okrajově Jižní Slované (Slovinci). Jihovýchod regionu obývají ugrofinští Maďaři. Největšími národy jsou Němci a Poláci.

Ekonomika a doprava

Ekonomickým gigantem je Německo, mezi světově nejvyspělejší ekonomiky patří i Švýcarsko, Rakousko a Lichtenštejnsko. Ekonomická úroveň klesá směrem na východ. V průmyslu převažují strojírenství (dopravní prostředky), hutnictví a chemie. V zemědělství mírně převládá živočišná výroba nad rostlinnou. Ta se zaměřuje na pěstování obilí, cukrovky a brambor. Hustá a frekventovaná je dopravní síť, která hojně využívá dálnice, železnice i vodní cesty. Nejvýznamnějším letištěm je Frankfurt nad Mohanem a námořním přístavem Hamburk.

Program EU STŘEDNÍ EVROPA

Evropský fond pro regionální rozvoj vymezuje střední Evropu pro svůj Program STŘEDNÍ EVROPA[2] (mj. celé Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko a bývalá NDR) těmito regiony:

Odkazy

Reference

  1. The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2009-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-24. 
  2. THE CENTRAL EUROPE PROGRAMME. www.central2013.eu [online]. [cit. 2019-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-22. 

Literatura

  • KREJČÍ, Oskar. Geopolitika středoevropského prostoru. Pohled z Prahy a Bratislavy. 5. doplněné vydání. Praha: Professional Publishing, 2016. 426 s. ISBN 978-80-7431-161-1. 
  • KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. 
  • KŘEN, Jan. Střední Evropa nahlížená z Čech. Reportér. Časopis Svazu čs. novinářů. 1990, roč. 5, čís. 9, s. 12 – 16. (česky) 
  • KUČEROVÁ, Irah. Střední Evropa : komparace vývoje středoevropských států. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 232 s. ISBN 978-80-246-3067-0. 
  • NÁLEVKA, Vladimír. Střední Evropa a "česká otázka". In: Přednášky z 36. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: Letní škola slovanských studií FF UK - Pražská imaginace, 1994. S. 165 – 173. (česky)
  • POSPÍŠIL, Ivo, a kol. Střední Evropa včera a dnes: proměny koncepcí : kolektivní monografie. Brno: Jan Sojnek - nakladatelství Galium, 2015. 616 s. ISBN 978-80-905336-7-7. 
  • URBAN, Otto. Evropanství a střední Evropa v historické retrospektivě. Historický obzor. 1994, roč. 5, čís. 10, s. 227 – 231. (česky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Central Europe (Brockhaus).svg
Autor: SVG trace of PNG of the same name. Original PNG based on CIA map The World Factbook, Licence: CC BY-SA 4.0
Central Europe according to the definition from Brockhaus Enzyklopädie, 20. Auflage, Band 14. 1998
Grossgliederung Europas-en.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
European regions as proposed by Ständiger Ausschuss für geographische Namen (StAGN)
Central Europe.png

group Visegrad countries and alpine countries From english wikipedia By: User:Sinuhe.

Map might be disputed: see imagepage for details.
CentralEurope.png
Autor: User:Scooter20, Licence: CC-BY-SA-3.0
Central Europe, core countries and territories that are sometimes included