Státní plánovací komise

Státní plánovací komise
Průčelí budovy na nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7 v Praze-Holešovicích
Předchůdce	Státní úřad plánovací
Vznik	22. července 1959
Sídlo	Praha, Česko (Státní plánovací komise)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Státní plánovací komise (zkráceně: SPK) byla zřízena dne 22. července 1959 zákonem o Státní plánovací komisi a byla zrušena s přechodem na tržní hospodářství. Je to orgán přímo navazující na Státní úřad plánovací, zrušený (tj. de facto přejmenovaný) v den vzniku Státní plánovací komise. Na Slovensku byla zřízena Slovenská plánovací komise.^[1] Státní plánovací komise zanikla k dubnu 1968 na základě zákona 53/1968 Sb.^[2] Pro období 1968–1969 byla nahrazena Ministerstvem národohospodářského plánovaní, následně Federálním ministerstvem plánování (1969–1970) a od roku 1971 opět fungovala pod názvem Státní plánovací komise. Činnost komise byla ukončena v roce 1990. Poslední vyhláška vydána tímto institutem byla v roce 1990 za ČSFR.^[3]

Organizace

Ministrem-předsedou Státní plánovací komise byl místopředseda vlády. Členy, náměstky byli hospodářští ministři, představitelé hospodářského života, vědy a techniky. Členy do komise jmenoval a z ní opětně odvolával prezident na návrh vlády. Přesný počet členů byl stanoven vládou.

Státní plánovací komise měla vlastní aparát tj. de facto největší a nejdůležitější ministerstvo (shodného jména), které připravovalo poměrně detailní národohospodářské plány (zpravidla pětileté, které se na jednotlivé roky upřesňovaly), materiály a podklady pro její rozhodování. V první polovině šedesátých letech byla v SPK připravena reformní Nová hospodářská soustava, která dávala podnikům větší autonomii a zaváděla prvky hmotné zainteresovanosti, tvorbu cen na základě nabídky a poptávky (tedy tržního hospodářství). Tato Nová hospodářská soustava byla v polovině šedesátých let schválena ÚV KSČ a československou vládou a významně přispěla k liberalizaci československého hospodářství a veřejného života.^[4][5][6][7]

Úkoly

Úkolem Státní plánovací komise bylo vypracování návrhů plánu rozvoje národního hospodářství. Návrhy plánů pak Státní plánovací komise předkládá vládě.

Dalším úkolem bylo předkládání návrhů zásadních opatření v oblasti plánování a tvorby cen. Tuto agendu přebírá v roce 1968 nově vytvořený Státní cenový úřad.^[2]

Cíle

Podle § 1 výše zmíněného zákona byl cíle Státní plánovací komise takovéto:

1. Cílem plánování rozvoje národního hospodářství Republiky československé je maximálním využíváním přírodních a ekonomických zdrojů a podmínek naší země, na základě mezinárodní socialistické dělby práce a zajišťováním proporcionálního rozvoje národního hospodářství zvyšovat hmotnou a kulturní úroveň lidu, posilovat obranyschopnost státu a vytvářet materiální podmínky pro dovršení výstavby socialismu a postupné vybudování komunistické společnosti.
2. Plánování rozvoje národního hospodářství přísluší vládě; účastní se ho všechen pracující lid prostřednictvím odborových organizací, národních výborů a organizací družstevních, jakož i všechny orgány státní státní správy, výrobní hospodářské jednotky, podniky, závody, lidová družstva a ostatní hospodářské a rozpočtové organizace.

Členové

Mezi členy Státní plánovací komise patřili například Ota Šik nebo Oldřich Černík. Posledním předsedou Státní plánovací komise byl Vladimír Dlouhý.

Budova

Působení úřadu je spojeno s monumentalistickou budovou č. p. 1000 na nábřeží Kapitána Jaroše č. o. 7 v Praze-Holešovicích, mezi ulicí Dukelských hrdinů a Hlávkovým mostem. Železobetonová budova byla postavena v letech 1926–1929 (tři roky před sousední budovou Elektrických podniků) a původně ji užívala Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy.

Navrhl ji Jaroslav Rössler, žák Jana Kotěry. Má více než 700 místností. Průčelí, obrácené k Vltavě, zdobí nad hlavním vchodem alegorické sochy dělníků od Josefa Mařatky. Umělecky nejvýznamnější je nároží směrem k tramvajové zastávce Nábřeží Kapitána Jaroše, kde je fasáda vertikálně členěna s výraznými okny a výtvarnými prvky, včetně pamětní tabulky. Interiérové stěny jsou obloženy leštěným mramorem a žulou, venkovní vápencem. Budova byla vybavena oběžným výtahem (páternosterem), který v roce 1996 firma Kone nahradila replikou s využitím původních součástí.^[8]

Budova je (2020) majetkem České republiky a jejím správcem je Generální finanční ředitelství. Působí v ní finanční úřady pro Prahu 6, 7 a 9, Specializovaný finanční úřad^[9] a do začátku roku 2020 zde sídlil i Úřad městské části Praha 7.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Text Poučení z krizového vývoje na stránkách totalita.cz