Stávka v dopravě v Česku v roce 2011

Stávka zaměstnanců v dopravě 16. června 2011 byla prozatímním vrcholem protestu českých odborářů proti ekonomickým reformám vlády premiéra Petra Nečase, zejména proti reformě důchodového systému, zdravotnictví a rušení zaměstnaneckých benefitů. Stávka plně postihla osobní i nákladní železniční dopravu, byl zcela zastaven provoz pražského metra a podstatně omezen provoz městské hromadné dopravy v několika českých městech (zejména v Praze, Ústí nad Labem a Brně).

Stávku ostře odsoudil premiér Petr Nečas, ministr financí Miroslav Kalousek, prezident Václav Klaus. Podpořili ji naopak politici levicové opozice. Podle průzkumu SC&C ji podporovala lehce nadpoloviční většina Čechů.^[1]

Původně byla stávka vyhlášena na 13. června, a to pouze do 16 hodin, ale předběžným opatřením pražského městského soudu, o které požádal ministr financí, byla v tomto termínu zakázána. Odbory rozhodnutí soudu kritizovaly, ale podřídily se mu a plánovanou stávku vzápětí přeložily a prodloužily na 24 hodin.

Ve volbách v roce 2010 získala koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných jasnou většinu a vzniklá vláda premiéra Petra Nečase začala chystat ekonomické reformy, které měly snížit schodek veřejných financí, stabilizovat zdravotnictví a důchodový systém. Plán zvýšit věkovou hranici odchodu do důchodu, sjednotit DPH postupně na 17 % a tím zdražit základní životní potřeby, zvýšit regulační poplatky a zavést a redukovat další rozpočtové výdaje, se setkal s kritikou politické opozice i odborů.

Nespokojenost lidí s vládou prohloubily i skandály vládních ministrů, vedoucí k otevřené vládní krizi v dubnu 2011.

Odbory zintenzivňovaly svou kritiku vlády. Tvrdily, že vláda obchází sociální dialog a na jednání tripartity už přichází s hotovými návrhy, aniž by se je snažila prodiskutovat. Vláda to odmítla. Na začátku dubna vyhlásily odbory kampaň Otevřete oči, v souvislosti s tím varovaly, že mohou přistoupit k protestním akcím včetně stávky.^[2] Za rozhodující datum označily 21. duben, kdy se uskutečnilo další jednání tripartity.

Na něm ale odbory zopakovaly svou kritiku, konstatovaly, že vláda pro ně již není důvěryhodný partner, a požádaly o přerušení jednání s tím, aby místo řádného plenárního premiér svolal mimořádné jednání předsednictva tripartity. Nakonec jednání zástupci odborů opustili, čímž skončilo.^[3] Jejich rozhodnutí ostře kritizoval např. ministr práce Jaromír Drábek, který odborům vytkl, že ač kritizují nedostatek komunikace s vládou, místo příležitosti k jednání schůzi tripartity samy opustily.^[3] Mimořádné jednání tripartity se neuskutečnilo.

21. května 2011 se konala v Praze mohutná demonstrace proti reformám. Podle odhadů se jí zúčastnilo 40 tisíc lidí.^[4] Odboráři pochodovali ze Žižkova na Václavské náměstí, kde k demonstrantům promluvili například herečka Táňa Fischerová, předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil nebo předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.^[5]

9. června se ještě jednou setkal ministr financí Miroslav Kalousek s členy Asociace samostatných odborů. Jednání ale nepřineslo žádný výsledek a odbory vyhlásily, že na řadě je stávka.^[6] Premiér Nečas reagoval, že je vláda nadále připravená s odboráři jednat, ale že jim neustoupí a reformy prosadí.^[7]

V pátek 10. června dopravácké odbory sdružené v koalici dopravních odborových svazů oznámily vyhlášení stávky na pondělí 13. června. Popsaly i plánovanou podobu stávky. Ta měla zahrnovat zastavení vlakové dopravy na celém území od 9:00 do 16:00, zastavit se v devět hodin ráno měla i městská doprava v Praze, Brně a Zlíně.^[8] K vyhlášení stávky vydala koalice dopravních odborových svazů prohlášení, ve kterém konstatovala, že „vyčerpala všechny možnosti vyjednávání a (stávku vyhlašuje) na protest proti nespravedlivým, zákeřným reformám poškozujícím většinu občanů ČR“.^[9] Součástí stávky měla být také blokáda silnic, které se měli zúčastnit horníci z Mostecka.^[8]

Petr Nečas na vyhlášení reagoval: „Respektuji právo na vyjádření názoru. Vláda ale nepodlehne nátlaku, který si občany ČR bere jako živý štít a rukojmí. Odstoupení od reforem nepřipadá v úvahu. Jsme připraveni jednat o změnách parametrů reforem. Odbory nepřišly s racionálními argumenty k reformám, jen s totální negací.“^[8] Prezident Václav Klaus označil stávku za politické vydírání, ministr financí Miroslav Kalousek řekl: „Odbory nestojí o skutečný sociální dialog. Chtějí demonstrovat sílu,“ a upozornil na „personální unii“ mezi odbory a ČSSD.^[10]

Ještě v pátek požádal ministr financí Kalousek o předběžné opatření, které by stávku zakázalo. Městský soud v Praze mu ještě týž den vyhověl. Rozhodnutí bylo doručeno během pátku na ministerstvo, odbory ho převzaly od justiční stráže přímo v úřadu vlády, kam je v sobotu pozval k jednání premiér Nečas. Odbory způsob předání odsoudily a z jednání odešly.^[11] Soud svůj verdikt zdůvodnil tím, že stávka byla vyhlášena v rozporu s dobrými mravy, protože mezi vyhlášením a termínem stávky nebyl ani jeden pracovní den. Odkázal se přitom na ustanovení Zákona o kolektivním vyjednávání, které pro stávku o kolektivním vyjednávání žádá lhůtu tří pracovních dní mezi vyhlášením a zahájením.

Rozhodnutí soudu označil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka za nezákonné, protože se odkazovalo na zákon o kolektivním vyjednávání, zatímco stávku odbory pořádají podle ústavy.^[12] Odbory se rozhodly opatření podřídit, ale chtějí se proti němu odvolat, protože s ním nesouhlasí.^[13] Za chybné označil rozhodnutí soudu i děkan Právnické fakulty UK (PF UK) a odborník na ústavní právo Aleš Gerloch a také vedoucí katedry ústavního práva PF UK Václav Pavlíček.^[14][15] Za správný označil postup soudu jak ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, tak i poslanec za TOP 09 a právník Stanislav Polčák. Podobně se vyslovil například také advokát Jiří Černý.^[16]

Odbory tedy nakonec od záměru stávkovat 13. června ustoupily a v neděli oznámily přeložení stávky na čtvrtek 16. června. Upozornily zároveň, že protest bude o to tvrdší. Stávka se má konat celých 24 hodin od půlnoci do půlnoci.^[13]

Petr Nečas svolal dva dny před stávkou, v úterý 14. června mimořádné jednání Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD, české tripartity) na středu 15. června. Odbory ale účast zprvu v tomto termínu odmítly z důvodu formálního pochybení při svolání (podle jednacího řádu musí být tripartita svolána se souhlasem všech tří stran) a kvůli pobytu předáka ČMKOS Zavadila v zahraničí.^[17] Nakonec se ale bez velkých očekávání rozhodly zúčastnit, protože nepředpokládaly, že premiér může přijít na poslední chvíli s takovými zárukami, aby vyřešil jejich požadavky; problémem bylo také to, že mezi zástupci odborů v RHSD není ani jeden z představitelů svazů, které se rozhodly stávkovat.^[18] Zástupci vlády i zaměstnavatelů na jednání apelovali na to, aby odbory stávku ještě jednou zvážily a odvolaly. Nečas slíbil, že poslanci odloží hlasování o zdravotnické reformě, aby ji ještě mohla probrat pondělní tripartita. Odborářům ale takové ujištění jako ústupek nestačilo.^[19]

Na svém mimořádném jednání 11. června vláda uložila v souvislosti se stávkou „ministru dopravy přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění železniční a silniční dopravy, a ministru vnitra přijmout veškerá opatření, která zajistí veřejný pořádek, ochranu života a zdraví občanů a ochranu veřejného a soukromého majetku“.^[20] Na stávku se začaly připravovat i krizové štáby měst a krajů. Když byla stávka přeložena z 13. na 16. června, konstatoval primátor Prahy Bohuslav Svoboda, že se integrovaný záchranný systém bude moci lépe připravit, naopak primátor Brna Roman Onderka se obával, že změna přinese větší zátěž, protože i odbory dostanou více času na přípravu svých protestů.^[13]

Některé školy se chystají vyhlásit ředitelské volno, některé vysoké školy musely zrušit termín přijímacího řízení. Pražská zdravotnická záchranná služba posílí jak pozemní, tak letecké posádky.^[21] Prezident Klaus se kvůli stávce rozhodl zrušit oslavu svých 70. narozenin,^[22] naopak někteří čelní železniční odboráři potvrdili ve stejném termínu účast na golfovém turnaji se svými kolegy ze zahraničí, které si už před rokem pozvali do Poděbrad.^[23]

Pro posílení dopravy v náhradě za zrušené vlakové spoje vláda rozhodla o nasazení 150 autobusů ministerstva obrany, což je ale jen zlomek kapacity potřebné k nahrazení výpadku v železniční dopravě.^[24] Opoziční ČSSD tento záměr ostře zkritizovala jako porušení Zákona o ozbrojených silách a zatahování armády do sporu mezi vládou a odbory.^[24]

Předseda Asociace samostatných odborů prohlásil, že se stávky zúčastní 120 tisíc lidí a že bude největším protestem svého druhu v české historii.^[25] Historické poměření bylo médii zpochybněno.^[25]

Představitelé města Prahy a pražského dopravního podniku do poslední chvíle prohlašovali, že se pokusí zajistit alespoň částečný provoz pražského metra. Odboroví vyjednavači požadovali, aby dopravní podnik v době stávky vůbec nepustil cestující do stanic; vedení DPP naopak hodlal zajistit aspoň víkendový provoz.^[26] Metro nakonec zůstalo zcela bez provozu, což organizátoři stávky považovali za svůj velký úspěch.

Stávkovali železničáři na celém území a pracovníci městských dopravních podniků v Praze, Brně, Ústí nad Labem a Olomouci a městské dopravy ČSAD Havířov v Havířově. Zaměstnanci některých dalších podniků se připojili symbolicky. Pracovníci ostravského dopravního podniku se nepřipojili, protože teprve několik dní předtím ukončili svou vlastní stávku za vyšší platy.^[27] Ve městech postižených stávkou zajistily dopravní podniky pomocí nestávkující části řidičů, ze značné míry rekrutovaných z řad pracovníků managementu, dopravní kontroly atd., alespoň minimální provoz na vybraných nejdůležitějších linkách. České dráhy zajistily v některých relacích náhradní autobusovou dopravu, avšak ta, zejména kvůli nedostatečnému toku informací, zůstala prakticky nevyužita. V Praze zůstala zachována doprava na autobusových linkách provozovaných jinými dopravci než Dopravním podnikem hl. m. Prahy a. s., z nichž se ke stávce žádný nepřipojil. Některým příměstským linkám byly upraveny trasy a zastávky tak, aby lépe obsloužily území města.

Místo původně oznamované blokády hlavních tahů, které se měli zúčastnit i horníci z Mostecka, avizovali odboráři tzv. „blokády papalášů“, tedy zejména blokády úřadů. O jejich uskutečnění však po stávce média neinformovala. Proběhla i ohlášená demonstrace před budovou ministerstvem zdravotnictví na Palackého náměstí v Praze.^[28]

Podle bleskového průzkumu SC&C pro Českou televizi stávku podporuje 51 % Čechů, další čtvrtina by podpořila ještě silnější protest ve formě generální stávky.^[1] Na sociální síti Facebook se naopak objevila řada skupin, které vystoupily proti stávce, z nich například skupina Za mě nestávkujete získala během krátké doby více než 24 tisíc členů.^[29] Na Facebooku vznikla i iniciativa proti stávce v metru, její účastníci měli v okamžik vyhlášení stávky odmítnout vystoupit z vlaku metra.^[30] Mluvčí dopravního podniku ale oznámila, že proti takovým lidem bude kvůli bezpečnosti připravena zasáhnout Městská policie.^[30]

Proti odborářům vystoupil i publicista Jiří X. Doležal, který uzamkl řetězem vchod do Domu odborových svazů. Protestoval tak proti ohlášené blokádě dopravy.^[31]

Stávku jako politickou odsoudil prezident Václav Klaus. Prohlásil, že by stávkující propustil z práce.^[32]

Za stávku a proti postupu vlády k odborům se postavili sociální demokraté, například předseda senátu a bývalý odborářský předák Milan Štěch^[33] a opakovaně i předseda strany Bohuslav Sobotka, který dokonce vyzval vládu k demisi proto, že podle něj nezvládá situaci a napětí spíš stupňuje.^[34] Za stupňování sociálního konfliktu označil činnost vlády a vyjádření jejích představitelů i prezidenta Klause místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier ml..^[35]

Štěcha za jeho podporu kritizovali předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová i jeho předchůdce ve funkci předsedy Senátu Přemysl Sobotka, Němcová mu vytkla, že podporuje „války v ulicích“.^[36]

Za stávku se postavili také komunisté. Člen Ústředního výboru KSČM Milan Krajča např. odsoudil „bezprecedentní soudní zákazy stávky, nehorázné zastrašování policií, hanebné vyhrožování propuštěním, zoufalé pokusy o verbování stávkokazů, trapné výkřiky o občanech jako rukojmích odborů, skandální přirovnávání stávkujících k teroristům a snahy o urychlené omezení základních odborářských práv“.^[37]

V Britských listech úspěch stávky ocenil Petr Kužvart, který zároveň odborům vytkl, že byly málo radikální. Podle Kužvarta bylo třeba stávku organizovat jako okupační, tj. nepřipustit přístup stávkokazů k pracovním prostředkům. tj. vozidlům. Na protistávkových akcích se podle Kužvarta účastnila jen vulgární a trapná individua, která kdosi navedl či je uplatil, zatímco stávku podporovaly odboráři, opoziční občanské struktury a lid, pochod Prahou byl podle Kužvarta impozantní, vtipný a řeči předáků rozumné a adekvátní situaci.^[38]

Podíl viny na stávce vložila na vládu i předsedkyně poslaneckého klubu vládních Věcí veřejných Karolína Peake, která si myslí, že vláda měla s odbory jednat déle a lépe je informovat.^[39]

V reakci na stávku vláda uložila ministru spravedlnosti a ministru práce, aby „zahájili intenzivní činnost na přípravě legislativní úpravy práva na stávku“.^[20]

Veřejní objednatelé dopravy zvažují vymáhání pokut od dopravců či podávání žalob. Moravskoslezský kraj uložil pokutu třem dopravcům (České dráhy, Veolia Transport Morava a ČSAD Havířov) ve výši tři miliony korun. Ústecký kraj pouze neproplatí Českým drahám neujeté kilometry, čímž ušetří asi 1,75 milionu korun. Zlínský kraj a Karlovarský kraj uplatní standardní reklamaci. Plzeňský kraj chce s Českými drahami jednat o výši kompenzace. České dráhy údajně zaslaly kraji dopis, v němž sdělují, že na žádné odškodnění kvůli stávce nárok nevzniká. Jihomoravský hejtman 17. června sdělil, že kraj analyzuje dopady a případné sankce bude projednávat příští týden. Liberecký kraj uvažuje, že bude požadovat kompenzace. Královéhradecký kraj pokutu neudělí, případné vypořádání navrhne v ročním vyúčtování. Olomoucký kraj chce od Českých drah požadovat pokutu. Hlavní město Praha i Středočeský kraj žádné pokuty udělovat nebudou.^[40]

České dráhy k 17. 6. 2011 předběžně odhadovaly škodu na 70 milionů Kč, ještě však nezapočítaly vracení jízdného cestujícím, sankce od objednatelů dopravy ani úspory na mzdách a energii.^[40]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stávka v dopravě v Česku v roce 2011 na Wikimedia Commons
• Kategorie Celostátní stávka v dopravě ve Wikizprávách