Stélka

Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha), učebnicový příklad stélky

Stélka (thallus) je označení pro těla bezcévných rostlin a některých řas či hub. Ta nejsou členěná (diferencovaná) na jednotlivé orgány, jimiž je u cévnatých rostlin kořen, stonek a list.[1] Někdy však k jisté diferenciaci jednotlivých částí těla dochází, např. u mechů – tyto struktury označujeme jako fyloidy (zastupují listy), rhizoidy (zastupují kořeny) apod. Vnitřní stavba je většinou tvořena parenchymem.[1]

Stélkatým tělem se vyznačují mechorosty (mechy, játrovky, hlevíky), lišejníky a gametofyt kapraďorostů. Rovněž tělům různých řas (nejen zelené řasy, ale i např. ruduchy či různá Chromalveolata) a sinic říkáme stélka, protože nejsou rozlišena.

Opakem stélky je kormus, rozlišené tělo.

Typy stélek řas

Je možné rozlišovat několik druhů stélek řas:[2][3]

jednobuněčná stélka
Jednojaderná buňka
s bičíky nebo panožkami
 

s bičíky → monadoidní stélka

 
 

s panožkami → rhizopodová (měňavkovitá) stélka

 
 
bez organel pohybu
 

uložená ve slizu → kapsální stélka

 
 

holé buňky → kokální stélka

 
 
 
Mnohojaderná buňka

→ sifonální stélka

 
 
mnohobuněčná stélka
dělí se v 1 rovině
jednojaderné buňky
 

nerozlišeny hlavní a postranní větve → trichální stélka

 
 

rozlišeny hlavní a postranní větve → heterotrichální stélka

 
 
mnohojaderné buňky

→ sifonokladální stélka

 
 
dělí se ve více rovinách

→ pletivná stélka

 
 
Schéma základních typů stélek řas[2]
  • monadoidní stélka (bičíkatá) – jednobuněčná, jednojaderná, obvykle dvoubičíkatá, na povrchu s periplastem či pelikulou, často stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin obrněnky, zlativky, krásnoočka, zelené řasy
  • rhizopodová stélka (měňavkovitá, améboidní) – jednobuněčná, jednojaderná, pohyb panožkami, na povrchu bývá periplast či pouhá plazmalema, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u různobrvek či u zlativek
  • kapsální stélka (gloeomorfní) – jednobuněčná, jednojaderná, uložená ve slizu, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin Xanthophyceae či Chlamydophyceae
  • kokální stélka (buněčná) – jednobuněčná, jednojaderná, nepohyblivá, povrch kryt buněčnou stěnou, uvnitř bez stigmat nebo pulzujících vakuol; vyskytuje se u různých zelených řas, např. spájivky a Chlamydophyceae
  • trichální stélka (vláknitá) – mnohobuněčná, z jednojaderných buněk obklopených buněčnou stěnou, nevětvené nebo jednoduše větvené; vyskytuje se např. u skupin různobrvky, spájivky, jiné zelené řasy či kadeřnatky
  • heterotrichální stélka – rovněž mnohobuněčná a z jednojaderných buněk, ale je u ní odlišeno hlavní (osní) a postranní vlákno; vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
  • pletivná stélka – mnohobuněčná, odvozená od trichální a heterotrichální, vzniká buněčným dělením ve dvou nebo třech vzájemně kolmých rovinách, pseudoparenchymatická či dokonce parenchymatická (tzn. s plazmodezmaty mezi buňkami); vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
  • sifonokladální stélka – mnohobuněčná ve tvaru vlákna či vakovitá, větvená či nevětvená, ale buňky (obklopené buněčnou stěnou) vždy mnohojaderné; vyskytuje se např. u zelených řas
  • sifonální stélka (trubicovitá) – jednobuněčná, ale přesto ve tvaru vlákna či vakovitá, mnohojaderná, obklopená buněčnou stěnou; u různých zelených řas (rod Caulerpa)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku thallus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Černohorský, Z. (1967): Základy rostlinné morfologie, Praha, SPN.
  2. ↑ a b ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003. ISBN 80-7183-268-5. S. 797. 
  3. ↑ ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, Jana. Encyklopedie hydrobiologie [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Heslo Stélka. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 

Externí odkazy

  • ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, Dostupné online.

Média použitá na této stránce

MarchantiaPolymorpha.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0