Střízlíkovec novokaledonský

Jak číst taxoboxStřízlíkovec novokaledonský
alternativní popis obrázku chybí
Muzejní exemplář
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
Čeleďstřízlíkovcovití (Acanthizidae)
Rodstřízlíkovec (Gerygone)
Binomické jméno
Gerygone flavolateralis
(G R Gray, 1859)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střízlíkovec novokaledonský (Gerygone flavolateralis) je drobný pěvec z rodu Gerygone (střízlíkovec) a čeledi střízlíkovcovití (Acanthizidae). Vyskytuje se pouze na Vanuatu a Nové Kaledonii. Na Nové Kaledonii je jediným výhradním hostitelem hnízdního parazita kukačky nádherné.

Systematika

Druh poprvé vědecky popsal George Robert Gray v roce 1859. Tvoří 4 poddruhy:[2]

  • G. f. flavolateralis (Gray, GR, 1859) – Grande Terre (největší ostrov Nové Kaledonie) a Maré
  • G. f. lifuensis (Sarasin, 1913) – Lifou
  • G. f. rouxi (Sarasin, 1913) – Ouvéa
  • G. f. correiae Mayr, 1931 – Vanua Lava, Gaua, Epi (Vanuatu)

Popis

Jedná se o malého drobného pěvce s délkou těla kolem 10 cm a váhou 7,5 g.[3] Hlava je olivově šedá, horní části jinak olivové. Peří na očních víčkách je bílé a zřetelné i při otevřených očích. Krk je do běla, boky a břicho citrusově žluté. Křídla a ocas jsou olivově hnědé, na ocasních perech po stranách ocasu jsou bílé tečky. Nedospělé jedince lze rozpoznat podle citronově žluté spodní části těla.[4]

Biologie

Střízlíkovci kaledonští tvoří monogamní páry, které spolu zahnízdí na tom samém teritoriu i po několik následujících hnízdních sezón. Po utvoření páru tráví samec a samice většinu času spolu. Jsou poměrně silně teritoriální.[5]

Vejce kukačky nádherné (vpravo) se dvěma vejci střízlíkovců novokaledonských

Staví si uzavřená hnízda z rostlinného materiálu umístěná na konci tenkých větviček stromů, kde jsou sice dobře chráněná proti pozemním predátorům, ke kterým patří krysy ostrovní a krysy obecné, avšak jsou dobře viditelná ptačím predátorům, ke kterým patří jestřábi novokaledonští a vrány novokaledonské.[6] Průměrná snůška zahrnuje 2,1 vajec, inkubace trvá 18 dní. Ptáčata po narození zůstávají 14 dní na hnízdě.[6] Mláďata se vyskytují ve dvou barevných variantách (morfách) kůže, a sice tmavé (tmavě šedá ptáčata) a světlé (narůžověle šedá). Potomstvo střízlíkovců pak může být monomorfní (všichni potomci – nejčastěji dva – jsou buď tmaví nebo světlí) nebo i polymorfní (jeden potomek je světlý, druhý tmavý). Polymorfní potomstvo je přitom u ptáků velice vzácné.[5][7]

Podle studie z roku 2020, která sledovala 242 hnízd, byla hnízdní úspěšnost střízlíkovců pouze 19 % – u 13 % došlo k parazitaci kukačkami nádhernými, 45 % hnízd podlehlo ptačím predátorům, 6 % hnízd vyplenily krysy a další hnízda selhala z jiných důvodů.[6]

Na Nové Kaledonii se jedná o výhradního hostitele kukačky nádherné subsp. layardi. Na rozdíl od jiných příbuzných druhů (např. střízlíkovec novozélandský) však u střízlíkovců novokaledonských často dochází k v vyhoštění vajec i mláďat kukaček z hnízda.[5]

Rozšíření a populace

Celková populace druhu není známa, nicméně jedná se o místně hojného ptáka. Druh patrně nic akutně neohrožuje, a tak jej IUCN hodnotí jako málo dotčený.[8]

Na rozdíl od některých jiných malých druhů ptáků, střízlíkovce neohrožují krysy ostrovní, které byly na Novou Kaledonii zaneseny lidmi někdy kolem roku 1000 př. n. l. Dlouhé soužití střízlíkovců a krys naznačuje, že se střízlíkovci na přítomnost krys adaptovali – např. stavěním hnízd na konci tenkých větví, kam nemohou pozemní predátoři vyšplhat.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Bristlebirds, pardalotes, Australasian warblers – IOC World Bird List [online]. IOC World Bird List v12.1, 2022 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GREGORY, Phil; DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Fan-tailed Gerygone (Gerygone flavolateralis), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. DOI 10.2173/bow.fatger1.01. (anglicky) 
  4. ↑ MAYR, Ernst. Birds of the Southwest Pacific. New York: The Macmillan Company, 1945. ISBN 978-1-4629-0890-5. (anglicky) 
  5. ↑ a b c BOJARSKA, Katarzyna; KUEHN, Ralph; GAZDA, Małgorzata A. Mating system and extra-pair paternity in the Fan-tailed Gerygone Gerygone flavolateralis in relation to parasitism by the Shining Bronze-cuckoo Chalcites lucidus. PLOS ONE. 8. 3. 2018, roč. 13, čís. 3, s. e0194059. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0194059. PMID 29518150. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d ATTISANO, Alfredo; GROSS, Lara B.; SATO, Nozomu J. Impact of brood parasitism and predation on nest survival of the fan‐tailed gerygone in New Caledonia. Journal of Avian Biology. 2020-07, roč. 51, čís. 7. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 0908-8857. DOI 10.1111/jav.02476. (anglicky) 
  7. ↑ SATO, Nozomu J.; TANAKA, Keita D.; OKAHISA, Yuji. Nestling polymorphism in a cuckoo-host system. Current Biology. 2015-12-21, roč. 25, čís. 24, s. R1164–R1165. PMID: 26702649. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2015.11.028. PMID 26702649. (anglicky) 
  8. ↑ Gerygone flavolateralis. www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T103690932A112512149, 2016 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T103690932A112512149.en. (anglicky) 

Literatura

  • MAYR, Ernst. Birds of the Southwest Pacific. New York: The Macmillan Company, 1945. ISBN 978-1-4629-0890-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Chrysococcyx lucidus MHNT.ZOO.2010.11.150.22.jpg
Autor:
Roger Culos
, Licence: CC BY-SA 4.0
Egg of shining bronze-cuckoo in a clutch of fan-tailed gerygone ; collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
Fan tailed gerygone range.png
Autor: NCBioTeacher, Licence: CC BY-SA 4.0
Range map for Fan-tailed Gerygone (Gerygone flavolateralis). Map image adapted from https://commons.wikimedia.org/wiki/File:World_map_blank_gmt.png