Středník

Středník (;) je interpunkční znaménko, jehož funkce je mezi tečkou a čárkou – odděluje části jedné věty, ale výrazněji než čárka.

Vzhled

Středník vypadá podobně jako dvojtečka s tím rozdílem, že má místo spodní tečky čárku; nebo vypadá jako čárka s tečkou nahoře.

Psaní

Středník má zastoupení v základní ASCII tabulce, kde má hodnotu 59 (3b hexa). Při českém rozložení klávesnice se středník nalézá pod klávesou [Esc]. Při anglickém rozložení se nalézá napravo od klávesy [L]. Nemůžeme-li středník v daném rozložení klávesnice nalézt, můžeme ho zadat přes kombinaci kláves ALT + 59.

V textu ho od předchozího slova odděluje úzká mezera, která je zpravidla již součástí znaku (jako tzv. nálitek).

Použití středníku

V gramatice

Středník odděluje části jedné věty, ale výrazněji než čárka.

Středníky se v posledních desetiletích téměř přestaly používat a jejich používání je považováno za anachronismus. Nahradily je tečky nebo čárky, protože experti na styl radí, že věty mají být co nejkratší a dlouhé věty jsou projevem stylistické neobratnosti. V akademických textech se dlouhé věty a tedy i středníky nadále používají, a proto je správné používání středníků považováno i za projev vzdělanosti.^[1]

V angličtině je použití čárky ke spojení dvou nezávislých vět, tzv. comma splice či comma fault, považováno obecně za chybu, v některých případech (v nižším stylu jazyka) je však považováno za přijatelné. Writing centery Univerzity Wisconsin definovalo tato pravidla pro používání středníku v angličtině:

• je nutné jej použít při spojení dvou na sobě nezávislých vedlejších (?) vět: "The cow is brown; it is also old.";
• je nutné jej použít při spojení dvou na sobě nezávislých vedlejších (?) vět pomocí výrazů či frází typu "however", "nevertheless", "in spite of" apod., např. "I like cows; however, I hate the way they smell.";
• používá se (pro větší přehlednost) ke spojení položek ve výčtu, pokud jednotlivé položky obsahují čárky;
• používá se (pro větší přehlednost) pro oddělení větších celků v rámci souvětí.^[2]

Podle téhož textu by se středník neměl používat, pokud spojované vedlejší věty nejsou nezávislé, avšak Quirk tento příklad pokládá za bezproblémové užití středníku, které se žádným pravidlům nevymyká.^[2] Jinak jsou obecně pravidla používání interpunkce v angličtině volnější než v češtině.^[2] Bakalářská práce Jana Volného z roku 2012 na základě analýzy textů z BBC News došla k závěru, že se středník stal zastaralým interpunkčním znaménkem a autoři se jeho použití ve srovnání s rokem 1950 vyhýbají.^[2]

Italština užívá středník častěji než čeština, a to jak na místech, kde Čech použije tečku (mezi jednoduchými krátkými větami), tak tam, kde čeština používá čárku (před odporovací spojkou).^[3]

V řečtině se prakticky shodný znak používá jako otazník.

Historií užívání středníku v češtině od Beneše Optáta po pravidla z roku 1993 se zabýval Dušan Šlosar.^[4] Například Bible kralická a Bible svatováclavské, které ještě využívaly interpunkce založené na pauzovém principu, vyhrazovaly dvojtečky i středníky pro uvození přímé řeči.^[5]

Mezi případy nezbytného použití, zmiňované i v pravidlech českého pravopisu, patří oddělení prvků seznamu, které samy obsahují čárky. Může tedy jít například o seznam čísel obsahující i desetinná čísla, zakončení bodů seznamu, které obsahují výčty oddělené čárkami nebo jsou rozvinuty vztažnými větnými konstrukcemi, seznam názvů autobusových zastávek obsahujících čárky a podobně.

Specifickou roli měl středník například v textech Karla Čapka.^[6] V jeho došlé korespondenci byl nalezen dopis od neznámého autora, který mu píše: „…jste unikum, pokud se týče používání středníků. (…) Onehdy jsem četl v Přítomnosti Váš článek, kde byly věty až se čtyřmi středníky, rekord jste spáchal v Hovorech s TGM, kde mne omráčila věta, která má jednu dvojtečku, jednu čárku, jednu pomlčku a sedm středníků…“^[7]

Nepřítelem středníků byl spisovatel Kurt Vonnegut. Poznamenal prý: „Když se Hemingway zabil, jako by za svým životem udělal tečku. Stáří je naproti tomu jako středník.“ Spisovatel John Irving líčí, že Vonnegut svým studentům říkal: „Nepoužívejte středníky! Jsou to hermafroditní transvestité, kteří neznamenají vůbec nic. Vypovídají o vás jen to, že jste chodili na vysokou.“^[1]

V matematice

V matematice lze středník použít pro oddělení jednotlivých prvků v množině, aby nedocházelo k záměně s desetinnou čárkou. Používá se i v oddělení krajních hodnot při zápisu intervalů.

V programovacích jazycích

Ve většině běžně používaných programovacích jazyků (Pascal, C, C#, Java, …) se středníkem oddělují či ukončují příkazy.

Příklad

 begin
   readln(a);
   a:=a+1;
   writeln(a)
 end;

V MediaWiki je středník při úpravě článků používán k jednoduchému seznamu definic.

Příklad

 ; Definition list : jednoduchý seznam definic
 ; název položky : popis položky

V emotikonech

V emotikonech se středník často používá pro naznačení mrkajícího oka. Mezi nejznámější emotikony využívající středník patří například ;-).

Tetování

V roce 2015 se na Instagramu rozmohla móda prezentovat tetování v podobě středníku. Údajně šlo o projekt,^[8] který povzbuzuje všechny, kteří trpí depresemi, úzkostí či někdy přemýšleli o sebevraždě, aby si nakreslili na zápěstí středník, který symbolizuje fakt, že dotyčný mohl ukončit život, ale rozhodl se to neudělat. Mnozí si středník nejen nakreslili, ale nechali vytetovat.^[9] Projekt údajně spustila založením neziskové organizace ve Wisconsinu Amy Bluel, jejíž otec spáchal sebevraždu a ona chtěla svého otce uctít a zároveň zvýšit povědomí o duševních chorobách.^[10]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu středník na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo středník ve Wikislovníku