Středoslovenská nářečí

Středoslovenské nářečí je jeden ze tří hlavních nářečních celků slovenštiny. Středoslovenskými nářečími se mluví na území bývalých žup Oravská župa, Turčanská župa, Liptovská župa, Zvolenská župa, Gemersko-Malohontská župa, Tekovská župa, Hontianská župa, Novohradská župa, jakož i v severní části bývalé Nitranské župy. Používají ji i někteří dolnozemští Slováci.

Na základě středoslovenských nářečí historicky vznikla kulturní střední slovenština. Od dob Štúrovy kodifikace tvoří základ spisovné slovenštiny.

Charakteristika

Základní znaky

  • přízvuk na první slabice slova
  • slabiky ra-, la- (a nikoliv ro-, lo-) na začátku některých starých slovanských slov (ražeň, rakita, lakeť)
  • samohláska a namísto původního jeru ve slovech baza, daska, dážď, raž, chrbát
  • samohláska ä (v krátkých slabikách) resp. dvojhláska ia (v dlouhých slabikách) namísto původního nosového e (piatok, ďeviati, pamiatka)
  • časté jsou dvojhlásky ia, ie, iu, uo (seďia, smiech, stuol)
  • v širším rozsahu se používají měkké souhlásky ď, ť, ň, ľ
  • namísto dl, tl je jen l (salo, omelo)
  • oboretné u namísto -l minulého času (bou) a místo v uvnitř nebo na konci slova (hláuka)
  • důsledně se vyslovují skupiny šť, žd
  • důsledně platí rytmický zákon
  • instrumentál singuláru podstatných jmen a přídavných jmen žen rodu a záměn 1. a 2. osoby je na-ou (s peknou ženou, so mnou)
  • nominativ plurálu některých podstatných jmen mužského rodu je na -ia (braťia, sinovia)
  • nominativ singuláru přídavných jmen středního rodu je na -uo (peknuo)
  • lokál singuláru přídavných jmen mužského a středního rodu a záměn je na -om (dobrom, o ňom)
  • 3. osoba plurálu slovesa být zní sa (namísto sú)
  • více slov se používá pouze v těchto nářečích nebo pouze v těchto a západoslovenských nářečích (např. čistě jen do středoslovenských nářečí spadají slova hábi, klobúk, šatka, praženica, vrecko, pŕhľava, klinček, pôľka apod.)[1][2]

Tzv. jihoslavismy

Některé ze znaků středoslovenských nářečí mají paralely v jihoslovanských jazycích. Jsou to např. rat-, lat- místo praslovanského ort-, olt-; l místo praslovanského dl, tl a další. Jelikož se tradičně předpokládalo, že jde o jevy, které v dávné minulosti pronikly na Slovensko z jihoslovanského území, tradičně se označují jako jihoslavismy ve slovenštině. Existuje velmi mnoho názorů na původ jihoslavismů ve střední slovenštině: průnik z jihoslovanského území v praslovanském období; stopy po zaniklém slovanském jazyce Podunají – dnešním Maďarsku; autochtonní "československé" jevy z pozdního středověku; výsledek různých staroslovanských migračních procesů apod. Podle R. Krajčoviče jde jen o starší vrstvu nezápadoslovanských jevů v praslovanském základě slovenštiny a vznikla jako výsledek nejstaršího osídlování středního Slovenska od jihu, resp. jihovýchodní oblasti Zakarpatské pravlasti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stredoslovenské nárečia na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ MISTRÍK, Jozef, a kolektív. Encyklopédia jazykovedy. Ilustrace Mikuláš Červeňanský. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Obzor, 1993. 515 s. ISBN 80-215-0250-9. (slovensky) 
  2. ↑ VLADÁR, Jozef, a kolektív. Malá encyklopédia Slovenska. 1. vyd. [s.l.]: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie, 1987. 661 s. Heslo Východoslovenské nárečia, s. 423–424. (slovensky) 

Literatura

  • Mruškovič, V.: Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia, 2008
  • Krajčovič, R.: Vývin slovenského jazyka a dialektológia, 1988
  • Nárečia - slovake.eu
  • stredoslovenské nárečia in: Encyklopédia Slovenska
  • Kačírek, Ľ.: Slovenské národné hnutie v rokoch 1820-1848 in: Ottov historický atlas Slovensko, 2009, str. 281