Stabat Mater (Jenkins)

Duduk

Stabat Mater je dílo velšského skladatele Karla Jenkinse z roku 2008, založené na modlitbě Stabat Mater ze 13. století. Stejně jako většina Jenkinsových dřívější prací obsahuje skladba jednak tradiční západní hudbu (orchestr a sbor) a jednak etnické nástroje a vokály, tentokrát zaměřené na Blízký východ. Skladbu poprvé nahrál orchestr a sbor Královské liverpoolské filharmonie spolu s dvěma sólisty, litevskou mezzosopranistkou Jurgitou Adamonyte a anglickou muzikantkou Belindou Sykesovou, která zpívá a hraje na duduk, arménský nástroj vyrobený ze třtiny.

Pozadí díla

Dílo Stabat Mater napsané ve 13. století je ve svém názvu zkratkou prvního řádku textu Stabat Mater dolorosa („Stála matka bolestiplná“). Báseň odráží utrpení Marie, Ježíšovy matky, v době jeho ukřižování. Na první nahrávce trvá celá skladba přes jednu hodinu, a tak je Jenkinsonova kompozice básně o 20 slokách jednou z nejdelších ze stovek existujících kompozic díla.^[zdroj?]

Jenkinsova adaptace

Stabat Mater se sice zaměřuje na utrpení Marie, ale na rozdíl od většiny úprav díla používá Jenkins i jiné jazyky než latinu a angličtinu. Jenkinsova práce se klene přes dvanáct vět, z nichž v šesti používá jiné texty, než jsou v původní básni. Zahrnuje Jenkinsonovu sborovou úpravu „Ave verum“, původně napsanou pro velšského operního pěvce Bryna Terfela; část „And the Mother did weep“ („A matka plakala“), která obsahuje jediný řádek zpívaný současně v angličtině, latině, řečtině, aramejštině a hebrejštině; „Lament“, báseň Jenkinsovy manželky Caroly Barrattové; a „Incantation“, která je částečně zpívaná v rané arabštině.^[1] Dílo také obsahuje dvě básně – báseň od perského básníka Rúmiho a výňatek z Eposu o Gilgamešovi, přeložený do angličtiny a aramejštiny.

Přidání arménského duduku (nebo případně nástroje neye) zesiluje východní atmosféru a jeho hluboký dvojitý zvuk přidává k dílu bohatší a rezonanční rozměr, než jaký je možné dosáhnout pomocí samotného orchestru. Vedle duduku v Jenkinsově díle vystupují bicí nástroje ze Středního východu, jako je darbuka, def, doholla a riq.^[2]

První věta je rozšířenou variací na album Adiemus, Cantus: Song of Tears, používající stejný formát (s jemným úvodem, který předchází hlavní melodii) a stejnou harmonizaci. V sedmé větě „A matka plakala“ upravuje Jenkins „Amaté Adea“, sedmou skladbu z jeho prvního alba Adiemus.

Premiéra a nahrávka

Skladba měla světovou premiéru v anglikánské katedrále v Liverpoolu v sobotu 15. března 2008 a provedla jí Královská liverpoolská filharmonie, sbor a orchestr, Jurgita Adamonyté a Belinda Sykesová; byla řízena samotným Jenkinsem. Dílo bylo zároveň nahráno ve stejném obsazení a se sborem EMO Ensamble z Helsinkek a vyšlo u značky EMI dne 10. března 2008.^[3][4]

Premiéra v České republice se konala 23. září 2018 v dómu sv. Václava v Olomouci za účasti Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, smíšeného pěveckého sboru Ars Brunensis z Brna, se sólisty Lucií Ceralovou (alt), Ivou Bittovou (etnicky zpěv) a Vlastislavem Matouškem (flétny šakuhači).^[5]

Věty

Jenkinsova Stabat Mater je rozdělena na 12 vět. Na rozdíl od svého Requiem autor v žádné větě nekombinuje dohromady liturgické i neliturgické texty.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stabat Mater (Jenkins) na anglické Wikipedii.