Stacionář

Stacionář je zařízení[1] poskytující sociální službu za úhradu[2] dětem i dospělým lidem se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, chronického, duševního onemocnění či věku[3]. Docházkový program je buď celodenní (denní stacionář[4]) či týdenní spojený s ubytováním[5] (týdenní stacionář[6]).[7]

Historie

V České republice začala zařízení tohoto typu ojediněle vznikat již před rokem 1989. Byla to zdravotnická zařízení zaměřující se na pomoc lidem s duševními nemocemi nebo zařízení pro pobyt seniorů (tzv. domovinky). Ve větší míře se rozšířila až po roce 1989. Nestátní neziskové organizace začaly poskytovat komplexní služby pro děti a dospělé lidi s postižením i jejich rodiny.[8] To souviselo s pozvolna měnící se tendencí v přístupu k lidem s postižením, kdy výraznou a cílenou segregaci, postupně nahrazovala snaha hledat cesty k maximální možné integraci znevýhodněných osob do většinové společnosti (sociální inkluze)).[9]

Předmět činnosti

V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby,[10] v týdenních stacionářích pobytové služby[11] osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Součástí péče jsou následující služby:

  • Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
  • poskytnutí stravy,
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • sociálně terapeutické činnosti,
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
  • v případě týdenních stacionářů, poskytnutí ubytování.[12]

Některé stacionáře zřizují pro své klienty i chráněné bydlení, chráněné pracovní dílny, sociálně terapeutické dílny, případně nabízejí programy i rodinám klientů.[8]

Úhrada za služby

Za poskytování služeb v denních stacionářích hradí osoby úhradu za základní činnosti stanovené smlouvou. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis.[13]

Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí činnosti uvedené v § 46 a v § 47 zákona o sociálních službách. V týdenních stacionářích úhradu hradí osoba za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. Úhrada za péči v týdenních stacionářích se stanoví maximálně ve výši 75 % přiznaného příspěvku. Osobě navštěvující týdenní stacionář musí zůstat po uhrazení ubytování a stravy, alespoň 25 % jejích příjmů.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ § 34 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „ZoSS“).
  2. ↑ § 73 ZoSS, § 75, odst. 1 h) ZoSS.
  3. ↑ § 38 ZoSS.
  4. ↑ § 46 ZoSS.
  5. ↑ § 33, odst. 2 ZoSS.
  6. ↑ § 47 ZoSS.
  7. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac.. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 
  8. ↑ a b MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac.. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 
  9. ↑ SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost.. Vyd. 1.. vyd. Praha: Grada, 2007. 160 s. s. ISBN 978-802-4717-333. 
  10. ↑ § 46 ZoSS.
  11. ↑ § 47 ZoSS.
  12. ↑ § 46 ZoSS, § 47 ZoSS.
  13. ↑ § 75, odst. 1 h).
  14. ↑ § 73 ZoSS.

Související články

Sociální zabezpečení v Česku

Literatura

  • MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.
  • SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 160 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4717-333.

Externí odkazy