Stalag

Stalag (německá zkratka výrazu Stammlager für kriegsgefangene Mannschaften und Unteroffiziere) byl termín používaný nacistickým Německem za druhé světové války pro hlavní zajatecké tábory určené pro vojíny a poddůstojníky.

Podmínky v koncentračních táborech a některých táborech Stalag byly srovnatelné. V různých táborech Stalag zemřelo až 3,3 milionu z 5,7 milionu sovětských zajatců. Nebyla tam žádná lékařská péče, příděl potravin byl naprosto nedostatečný a mnoho vězňů muselo nocovat pod širým nebem, často za mrazu. V roce 2021 rozhodl Ústřední úřad pro vyšetřování nacistických zločinů v Ludwigsburgu, že na zločiny ve Stalagu bude uplatňovat existující judikaturu uplatňovanou při souzení zločinů v koncentračních táborech.^[1][2]

Dne 15. října 1935 Hitler oznámil vznik Wehrmachtu a tím definitivně porušil vojenské podmínky versailleské smlouvy. Současně byly na území Německé říše stanoveny vojenské okruhy (okrsky, újezdy, německy Wehrkreise), které byly označeny římskými čísly.^[3]

Dne 1. září 1939 přepadlo nacistické Německo Polsko a začala druhá světová válka. S rychlým postupem Wehrmachtu přibývalo vojenských zajatců. Ti byli převáženi do zajateckých táborů, které byly postaveny v jednotlivých vojenských okruzích. Ve shodě s čísly vojenských okruhů byly označeny i hlavní zajatecké tábory. Na území vojenského okruhu bylo několik hlavních zajateckých táborů, které byly dále rozlišeny velkým písmenem abecedy.

Na území Československa byl postaven Stalag VIII D Teschen (Český Těšín). V době druhé světové války nebylo Těšínsko součástí Protektorátu Čechy a Morava, ale nacistického Německa. Těšínsko spadalo pod VIII. vojenský okruh se sídlem v městě Breslau (Wrocław) ve vojenském okruhu Oberschlesien (Horní Slezsko). Stalag v Českém Těšíně byl čtvrtým hlavním zajateckým táborem ve vojenském okruhu Oberschlesien.^[4]

Někdy se k odlišení táborů používalo ještě jedno velké písmeno:^[5]

• H (Hauptlager) – hlavní tábor
• N (Nebenlager) – vedlejší tábor
• Z (Zweiglager) – pobočný tábor

Mimo zajatecké tábory označené římskými čísly podle vojenských okruhů, které řídilo vrchní velitelství pozemních sil (OKH), existovaly i tábory pod správou vrchního velitelství vzdušných sil (OKL) a správou vrchního velitelství námořnictva (OKM).

• Pro letce všech hodností to byly zajatecké tábory Stalag Luft (Stammlager für kriegsgefangene Luftwaffenangehörige) pod správou Luftwaffe.
• Pro námořníky to byly zajatecké tábory Marlag (Kriegsmarine-Kriegsgefangenen-Mannschaftsstammlager) pod správou Kriegsmarine.
• Mezi zajatými námořníky byly i posádky obchodního loďstva. Jako nebojující civilisté nemohli být válečnými zajatci. Po intervencích Červeného kříže byl pro tyto námořníky zřízen tábor Milag (Marine-Internierten-Lager) – námořní internační tábor.
• Tranzitní zajatecké tábory byly zřízeny jako průchozí tábory před převezením zajatce do cílového tábora. Byly označeny jako Dulag (Durchgangslager für Kriegsgefangene)
• Pro zajaté důstojníky byly zřizovány zajatecké tábory Oflag (Offizierslager für kriegsgefangene Offiziere)
• Zajatecké tábory v blízkosti frontové linie nesly název Frontstalag (Frontstammlager für Kriegsgefangene)

Zajatci byli využíváni k práci v různých odvětvích hospodářství. K nasazení do otrocké práce byly sestaveny oddíly zvané Arbeitkommando (Arb-Kdo), neboli pracovní komanda, která pracovala na pracovištích vzdálených i mnoho kilometrů od stalagu. Stalag jako kmenový tábor plnil pro mnoho zajatců jen funkci lazaretu a odvšivovací stanice (Entlausungsstation).^[6]

Die Kriegsgefangenen-Bau- und Arbeitsbataillone (KrGefBau-u. ArbBtl) byly prapory složené ze tří rot po 200 válečných zajatcích, kteří měli být nejlépe zručnými řemeslníky, popř. pracovníky na stavbě. Prapory byly národnostně homogenní. Zprvu byli sestavovány z polských zajatců, později z francouzských a ruských. Nezávazné tabulky (KStMN 4201) ze dne 20. srpna 1940 zvýšily počet členů roty na 600, a tak prapor měl mít 1800 členů.^[7]

Pokud neměl občan žijící na území obsazeném nacisty přímou zkušenost se zajateckými tábory, byl odkázán na informace v tisku, které lživě a cynicky popisovaly poměry ve Stalagu:^[8]

• Váleční zajatci připravují jídlo v prostorných, čistých kuchyních pod dohledem německých kuchyňských seržantů.
• Prodejní stánek poskytuje možnost nákupu předmětů pro osobní potřebu.
• Vedle lůžek na spaní je dostatek místa pro stolky, u kterých si váleční zajatci četli nebo hráli šachy.
• Vycházely táborové noviny „Le Trait d 'Unie"
• Polští váleční zajatci vyčlenili část svých kasáren pro malou kapli, jejíž zvláštní výzdobou jsou obrazy s náboženskými motivy.
• Francouzští váleční zajatci vytvořili majestátní kapelu pod vedením profesora hudby.

Německý tisk po válce nepřímo relativizoval utrpení zajatců. Tisk popsal domnělý pokus o zabití cca 3 000 „SS-lidí" zadržených ve Stalagu č. 13. Jeden Polák prý otrávil arsenikem chléb, který byl dodáván do lágru. V nemocnici tak skončilo 207 otrávených.^[9]

Lež byla jen jedním z nástrojů postnacistického tisku. Dalším byly polopravdy, jako v případě objevu masových hrobů poblíž Stalagu 304 (Stalag IV-H) u obce Zeithain (Sasko), kde byly počty utýraných nadhodnoceny. Pokud byla uveřejněna informace o 200 tisích obětí v masovém hrobě místo o skutečných 20 tisících, německý čtenář nevěřil ani skutečnosti, že skutečně došlo k objevení masových hrobů.^[10]

Až 21. března 1946 rozhodla profesní organizace novinářů Rakouska o vyloučení všech osob, které v důsledku svého chování v posledních letech ztratili právo pracovat jako novináři v Rakousku.^[11]

Po válce se skutečné poměry v táborech Stalag odkryly, ale pozornost byla věnována hlavně obětem bojujících vojáků nebo obětem vyhlazovacích táborů. Historie kmenového tábora Stalag VIII D Teschen je navzdory utrpení zajatých vojáků málo známá. Naopak příběh spojeneckých letců ze Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Sagan (Żagań), je díky literárnímu a filmovému zpracování útěku 76 zajatců známý široké veřejnosti. O osudech zajatých letců, včetně poprav v rozporu s mezinárodním právem psaly v roce 1945 pro německé občany noviny vydávané Brity.^[12] 21. března 1946 vyslýchal britský prokurátor sir David Patrick Maxwell Fyfe kvůli tomuto válečnému zločinu Hermanna Göringa v Norimberku.^[13]

• 
  Letecký snímek stalagu VIII A blízko města Zhořelec (listopad 1945)
• 
  Stalag 383 u bavorského města Hohenfels (cca 1944)
• 
  Stalag 383 (cca 1941)
• 
  Stalag II D poblíž města Stargard (dnešní Polsko)
• 
  Brána stalagu X B západně od Hamburku
• 
  Hlavní ulice ve stalagu IV B (jeden z největších na německém území)

• Francouzský autor komiksů Jacques Tardi (*1946) vytvořil třídílný komiks Moi René Tardi, prisonnier de guerre au Stalag IIB (Já, René Tardi, válečný zajatec ve Stalagu IIB), ve kterém vypráví o válečných i poválečných osudech svého otce.^[14]

• Oflag IV-D

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stalag na Wikimedia Commons