Stanisław Staszic

Stanisław Staszic
Rodné jméno	Stanisław Wawrzyniec Staszic
Narození	6. listopadu 1755 Piła
Úmrtí	20. ledna 1826 (ve věku 70 let) Varšava
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Camaldolese Church
Bydliště	Piła Paříž Varšava Göttingen Lipsko Turobin
Alma mater	Kolegium Jezuickie w Poznaniu
Povolání	jazykovědec, básník, geograf, filozof, překladatel, geolog, spisovatel, politik, římskokatolický kněz, Transitional deacon, vychovatel, politický spisovatel, presbyter a education activist
Zaměstnavatel	Ondřej Zámojský
Ocenění	Řád bílé orlice Řád sv. Stanislava
Nábož. vyznání	katolická církev katolicismus
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Wawrzyniec Staszic (Stasic, Staszyc, Stazis; před 6. listopadem 1755, Piła – 20. leden 1826, Varšava) byl polský osvícenský aktivista, průkopník družstevního hnutí, politik, spisovatel a novinář, filozof a překladatel, svobodný zednář, přírodovědec, geograf a geolog, katolický kněz, člen Rady pro vzdělávání (Izby edukacyjnej Księstwa Warszawskiegovo) ve Varšavě v roce 1808, státní tajemník Varšavského vévodství v roce 1809, rádce Varšavského vévodství v roce 1810, náměstek ministra školství Polského království v letech 1818–1824, ministr Polského království v roce 1824.

Životopis

Narodil se v měšťanské rodině (otec Wawrzyniec a dědeček byli starosty Pily, matka Katarzyna z Mędlicki). Po absolvování kněžského semináře v Poznani (1778–1779) byl vysvěcen a v roce 1779 se stal knězem. O rok dříve (9. července 1778) se stal kancléřem Szamotuły Collegiate. Dne 2. prosince 1796 z tohoto postu odstoupil. V roce 1779 studoval v Lipsku a Göttingenu, ve studiích pokračoval v Paříži na Collège de France, které ukončil v roce 1781. Během tohoto období navštívil Alpy a Apeniny.

Po návratu do Polska (1781) získal místo učitele synů bývalého kancléře hraběte Andrzeje Zamoyského. O rok později (1782) mu byl udělen doktorát práv na Zamoyského akademii, také na katedře francouzského jazyka. S rodinou Zamoyských navštívil Vídeň a Itálii. Podle kroniky farnosti Svaté Kateřiny v Czernięcine v letech 1788–1791 byl farářem v Turobine a rektorem v Czernięcine.

Po smrti Andrzeje Zamoyského (10. února 1792) se stal finančním poradcem vdovy. Začátkem března 1793 se na krátký čas objevil ve Varšavě. V roce 1797, po smrti Konstancie Zamoyské, její syn (Alexander) podal na něj žalobu za padělání dluhopisů (spor skončil dohodou se Stanisławem Zamojským a odvoláním žaloby). Začal se věnovat vědecké činnosti, cestoval po zemi (1798–1799) a vykonával geologický a geografický průzkum.

V roce 1801 koupil dům pro nově zřízenou Společnost přátel vědy. V roce 1804 znovu odcestoval do zahraničí. Navštívil Vratislav, Drážďany a Paříž. Po návratu v roce 1805 na konci léta zorganizoval geologickou výpravu do Vysokých Tater. Během pobytu v horách vystoupil na Kriváň a Lomnický štít (21. srpna 1805). Lomnický štít nazval Krapakom. Pravděpodobně byla to špatná transkripce Karpat. Byl prvním ověřeným návštěvníkem Černé doliny. Zastával mnohé politické a hospodářské státní funkce. V roce 1812 se stal členem Generální konfederace Polského království. Byl jedním z předních reformátorů a učenců polského osvícenství. Filozof, hlásající monismus . Usiloval o nápravu špatného stavu rolníků.

V roce 1812 na statku Jarosławiec (blízko města Uchań) založil Rolnicku spoločnost Hrubieszowskie, která byla předchůdcem družstevního hnutí v Polsku. Přikláněl se k panslavismu (zejména po roce 1815). V letech 1807–1812 byl členem Komory pro vzdělávání, od roku 1815 Komise pro náboženské vyznání a veřejné vzdělávání, členem státní rady Polského království. Spoluorganizátor Varšavské univerzity (1816) a Báňské akademie (Akademia Górnicza) v Kielcích. Z jeho iniciativy byly vytvořeny mnohé průmyslové a hutní továrny, první v Polském království.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanisław Staszic na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Staszic na Wikimedia Commons

• Stanisław Wawrzyniec Staszic, polsky Archivováno 14. 4. 2019 na Wayback Machine.