Stanislas Lépine

Stanislas Lépine
Stanislas Lépine, autor Louis Chrétiennot
Rodné jméno	Stanislas Victor Edmond Lépine
Narození	3. října 1835 Caen, Francie
Úmrtí	28. září 1892 (ve věku 56 let) Paříž, Francie
Země	Francie
Národnost	francouzská
Povolání	malíř
Hnutí	Impresionismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislas Lépine (Stanislas Victor Edmond Lépine) (3. října 1835, Caen, Francie – 28. září 1892, Paříž, Francie) byl francouzský impresionistický malíř.

Životopis

Stanislas Lépine se narodil v Caen v departementu Calvados.^[1] jako syn truhláře Stanislase-Edmonde-Louis Lépine a Marie-Louise Hérier^[2].

Do Paříže se Stanislas Lépine přestěhoval v roce 1855. Oženil se kolem roku 1859 s přítelkyní z dětství Marie-Odile-Emilií Dodin a v roce 1860 vstoupil do ateliéru Jeana-Baptiste Camille Corota, jehož některé obrazy zkopíroval. Lépin maloval hlavně místa v Paříži, na Seině a v Normandii.

Seznámil se s Henri Fantin-Latourem, který mu vícekrát musel finančně pomoci. Ve své době nebyl příliš známý, držel se stranou společnosti.

Obrazy Paris, le pont des Arts (Paříž, most umělců) a La Vue de la Seine et du Trocadéro (Pohled na Seinu a Trocadero) namalované v letech 1878 až 1883 jsou v mnoha ohledech typické pro Lépina, malíře Paříže a zejména břehů Seiny. V jeho obrazech krajiny je lidská postava často prakticky vyloučena nebo zredukována na pouhý piktogram. Lépine si rád hrál s jemnými šedými tóny, kterými zdůrazňoval světlo. Jeho paleta je tedy jasnější než u malířů barbizonské školy. Lépina s Eugènem Boudinem, Adolphe-Félixem Calsem a Johanem Bartholdem Jongkindem často považujeme za předchůdce impresionistů, s nimiž vystavoval v roce 1874 na první výstavě impresionistických malířů. Stanislas Lépine vystavoval na Salonu de peinture et de sculpture od roku 1859 do roku 1880 a na Salonu des artistes français (Salonu francouzských umělců) od roku 1881 do roku 1889.

V Paříži žil na Montmartru a strávil tam celý život. Bydlel postupně na č. 20 chaussée de Clignancourt (dnes rue de Clignancourt), poté na rue des Rosiers, rue de la Fontenelle (1870-1887) (tyto dvě ulice tvoří rue du Chevalier-de-La-Barre od roku 1907) a nakonec v 18 na rue de Clignancourt. Maloval, jak říká Coriolis, alias Georges Lecomte, „ne hlučný Montmartre vnějších bulvárů, ale izolovaná, odlehlá nádvoří, staré zdi, uličky s malými zahradami a lucernami, se vzácnými kolemjdoucími…“. Stanislas Lépine je jedním z těch, kteří přicházejí na Montmartre hledat svěžest malé provinční vesnice, která stále žije v rytmu ročních období, dojení koz a krav, kde se na zahradě pěstuje zelenina a květiny, které nelze koupit u obchodníka, nejezdí zde hlučné autobusy. Ulice na jeho malbách dýchají klidem a sladkostí života.

Zemřel 28. září 1892 ve svém pařížském bytě a jeho pohřeb se konal v kostele Saint-Pierre v Montmartru.

Galerie

• 

  Plachetnice v Rouenu, (1850), Aix-les-Bains, Muzeum Faure

• 

  Seina v Poissy, Paříž, soukr. sbírka

• 

  Doky na Seine, Pont Marie, (1868), Paříž, Muzeum Orsay

• 

  Francouzský most, (1870), Vídeň, Rakouská Galerie Belvedere

• 

  Paříž, most umělců,
  Fondation Bemberg Toulouse

• 

  Pohled na Seinu a Trocadéro - most v Grenelle,
  Fondation Bemberg Toulouse

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislas Lépine na francouzské Wikipedii.

Literatura

• Robert Schmitt et Manuel Schmitt, Catalogue raisonné de l'œuvre peint de Stanislas Lépine (1835-1892), Éd. Galerie Schmitt, 1993.
• André Roussard, Dictionnaire des peintres à Montmartre, Éd. André Roussard, 1999, s. 372 ISBN 9782951360105.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislas Lépine na Wikimedia Commons
• Œuvres de Stanislas Lépine Archivováno 24. 7. 2008 na Wayback Machine., sur notrefamille.com.