Stanislav Apolín

Stanislav Apolín
Základní informace
Narození20. února 1931
Seč
Úmrtí24. září 2010 (ve věku 79 let)
Praha
Povolánívioloncellista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Apolín (20. února 1931, Seč u Plzně - 24. září 2010, Praha) byl český (československý) violoncellista.

Hudební činnost

V letech 1945–1949 studoval na brněnské konzervatoři a poté v letech 1949–1953 u Váši Černého na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Poté pokračoval ve studiu v Moskvě u Mstislava Rostropoviče.

Koncertní a nahrávací činnost

V té době byl jedním z mála mezinárodně aktivních violoncellistů z Československa. Mezi často interpretovaná díla patřil Violoncellový koncert h moll Antonína Dvořáka, Čajkovského Rokokové variace, Prokofjevova Koncertní symfonie nebo Šostakovičova Violoncellová sonáta.

V roce 1977 byla Stanislavu Apolínovi udělena zvláštní cena za vynikající interpretaci Dvořákova violoncellového koncertu, který provedl mezinárodně více než stokrát.

V téže době také nahrával desky pro společnosti Supraphon a Panton. Darius Milhaud nadšeně komentoval Apolínovu nahrávku svých dvou violoncellových koncertů z roku 1969.

Se svým dlouholetým partnerem, klavíristou Radoslavem Kvapilem (1956–1967) a Smetanovým triem (s Josefem Hálou a Václavem Snítilem, 1968–1993) vystupoval po celé Evropě, v USA a Japonsku.

Kromě toho již od roku 1950 tvořil s Liborem Hlaváčkem, Milošem Sedlákem a Ferdinandem Rušákem Hlaváčkovo kvarteto a v letech 1967 až 1969 byl členem Pražského smyčcového tria (se Štefanem Czapárym, housle a Hubertem Šimáčkem, viola). Koncertní činnost ho zavedla do různých částí SSSR, obou částí Německa, Polska, Rumunska, Bulharska, Řecka, Maďarska, Jugoslávie, Turecka, Egypta, Dánska, Irska, na Island, do Švédska, Spojeného království a Španělska.

Pedagogická činnost

Stanislav Apolín s Pi-Chin Chien v Lucernu 1994.

V roce 1962 byl jmenován pedagogem na Pražské konzervatoři, později následovaly řádné profesury na JAMU (1968–70) a na Vysoké hudební škole v Bělehradě (1970–72). V letech 1972–1996 vyučoval na konzervatoři v Lucernu (dnes Univerzita v Lucernu) a na Vysoké škole múzických umění v Praze (AMU).

V letech 1960 až 2000 vedle svých profesur pravidelně vedl letní kurzy a také mistrovské kurzy v Česku, Švýcarsku, Švédsku, Černé Hoře, Španělsku a Nizozemsku.

Pozvání na letní kurz na Tchaj-wan v roce 1998, který umožnila jeho studentka, tchajwansko-švýcarská violoncellistka Pi-Chin Chien.

Mezi jeho další studenty patří např.: Boris Vybíral, Evžen Rattay (zakládající člen Talichova kvarteta), Marek Jerie (Guarneri Trio), Peter Leisegang (profesor Curyšské univerzity umění), Conradin Brotbek (konzervatoř Biel), Fredy Felder (Konzervatoř Schaffhausen), Hans-Ulrich Munzinger (Winterthur), Alexander Kionke (Festival Strings Lucerne), Jonas Iten (Festival Strings Lucerne), Christina Meißnerová (Výmar), Stefan Heinemeyer (Atos Trio) a Markus Nyikos (Berlínská univerzita umění).

Stanislav Apolín byl pravidelným členem porot mezinárodních violoncellových soutěží v Praze, Brně, Ženevě, Moskvě, Mnichově, Bělehradě, Poznani, Drážďanech a Pretorii.

Teoretické práce

Jako autor napsal dvě studie. Ve studii o interpretaci sólových suit J. S. Bacha, vydané v roce 1995 nakladatelstvím Editio Moravia u příležitosti hudebního festivalu „Pražský podzim“, navazuje na esej Paula Bazelaira „Bachovy suity“ a zastává se osobité artikulace à la française. Objevila se další studie s názvem „O kráse zvuku“.

Diskografie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislav Apolin na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Stanislav Apolin mit Pi-Chin Chien 1994.jpg
Autor: Wikisposer, Licence: CC BY-SA 4.0
Stanislav Apolin mit Pi-Chin Chien 1994
Stanislav Apolin.jpg
Autor: Wikisposer, Licence: CC BY-SA 4.0
Portrait von Stanislav Apolin