Stanislav Hubík

Stanislav Hubík
Narození23. ledna 1949 (74 let)
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFF MU v Brně
Povolánívysokoškolský pedagog; filosof, sociolog, sémiotik, mediální teoretik
ZaměstnavateléKatedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP v Olomouci
Domovské městoHulín a Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Hubík (23. leden 1949, Kroměříž) je český filosof komunikace, sociolog a marxistický teoretik, vysokoškolský pedagog. Má tituly Prof., PhDr. a CSc.

Život

Do roku 1973 žil v Hulíně, kde chodil na Základní devítiletou školu. Maturoval v roce 1967 v Přerově, studoval na FF MU v Brně filozofii a sociologii (diplomovou práci Wittgenstein – filosofie nebo negace filosofie? vedl prof. J. Macháček). V r. 1974 získal titul PhDr., v r. 1979 (na Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV v Praze) titul CSc. (dizertace: Wittgenstein – problémy jazyka a filosofie).

V letech 1974–1976 působil na ÚFS ČSAV v Praze a v letech 1977–1990 v Ústavu pro výzkum společenského vědomí ČSAV v Brně. Od roku 1977 pracoval v Ústavu vědeckého ateismu ČSAV v Brně. V roce 1978 se stal vedoucím sociologické sekce ústavu. V říjnu 1990 nastoupil jako odborný asistent na Katedru sociologie a andragogiky FF UP v Olomouci. V r. 1994 se habilitoval na FF KU v Bratislavě (K postmodernismu obratem k jazyku). V letech 1995–97 působil jako vedoucí katedry sociální práce Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity. V r. 1999 byl na FF PU v Prešově jmenován profesorem dějin filosofie. V letech 1997–2008 byl vedoucím Ústavu práva a humanitních věd Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a proděkanem. Podílel se na založení Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity, kde v letech 2008–2010 pracoval jako vedoucí Ústavu sociálního rozvoje a jako proděkan. V letech 2002–2007 externě přednášel na Fakultě humanitních studií UK. Od 2010 do 2015 působil na soukromé vysoké škole Brno International Business School, kde vykonával funkci prorektora. Od roku 2007 působil jako pedagog (předměty jako sémiotika, filosofie médií, základy sociologie) Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2016 je na penzi.

Dílo

Vybrané knihy:

  • Svět a náboženství. Ke kritice současných forem apologetiky křesťanství (spolu s Ivan Hodovský), Praha: Svoboda, 1983. 251 s.,
  • Jazyk a metafyzika, Praha: Academia, 1983.
  • překlad a doslov: Prométheův oheň: čítanka z dějin evropského volnomyšlenkářství a ateismu (N. S. Mavlevičová), Praha: Svoboda, 1981.
  • překlad a předmluva: Otázky vědeckého ateismu: práce sovětských autorů, Praha: Svoboda, 1985.
  • překlad Světonázorový obsah kategorií a zákonů materialistické dialektiky (V. G. Tabačkovskij), Praha: Svoboda, 1985.
  • Svět a náboženství: ke kritice současných forem apologetiky křesťanství (spolu s Ivan Hodovský), Praha: Svoboda, 1983.
  • K postmodernismu obratem k jazyku, Boskovice: Albert, 1994. ISBN 80-85834-08-1
  • Sociologie vědění, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. ISBN 80-85850-58-3
  • Hypotéza. Metodologický nástroj výzkumu ve společenských vědách. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006. ISBN 80-7040-842-1
  • Filosofie o slovech o slovech o slovech, dva svazky (sv. I - Filosofie o slovech o slovech o filosofii; sv. II - Filosofie o slovech o slovech o médiích), Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3326-4, resp. ISBN 978-80-244-3339-4 (Dvojsvazek složený z filosofických textů, jež se zabývají jazykem, sémiotikou, komunikací, médii a mediálními technologiemi.)
  • Média a rychlost: Dromoskopická dromologie dromosférické dromokracie, Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2013. ISBN 978-80-244-4313-3 (Technologicko-deterministický, především Paulem Viriliem inspirovaný pohled na současnou společnost a pozici nových médií a jejich hlavní charakteristiky - rychlosti - v ní.)
  • Dejiny filozofie ako nové čítanie starých písaní. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, 2014. ISBN 978-80-8152-135-5

Vybrané studie:

Literatura

  • NEŠPOR, Z. R., KOPECKÁ, A. Kdo je kdo v české sociologii a příbuzných oborech. Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, s. 77-78. ISBN 978-80-7419-051-3
  • NEŠPOR, Z. R. Česká sociologie náboženství v letech 1948–89 Archivováno 8. 4. 2017 na Wayback Machine.. Sociologický časopis, 2007, roč. 43, č. 4, s. 675–698.
  • TOMEŠ, J. Český biografický slovník 20. století. Díl 1. Praha: Paseka, 1999, s. 530. ISBN 80-7185-245-7

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stanislav Hubík.jpg
Autor: Zdenek.sloboda, Licence: CC BY-SA 4.0
Stanislav Hubík, portrét