Stanislav III. Turzo
| Stanislav III. Turzo | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. července 1576 Bojnice |
| Úmrtí | 1. května 1625 (ve věku 48 let) Levoča |
| Povolání | politik a vojevůdce |
| Politická strana | politician before the emergence of political parties |
| Choť | Anna Rosina Listiusová |
| Funkce | uherský palatin |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrabě Stanislav III. Turzo z Betlanovců (maďarsky Thurzó Szaniszló, 24. července 1576, Bojnice – 1. května 1625, Levoča) byl uherský palatin a spišský župan.
Život
Narodil se 24. července 1576 v Bojnicích jako syn Alexeje II. Turza a jeho manželky Barbory Zrinské. Stanislav získal dobré vzdělání, studoval v Augsburgu, Padově, v Benátkách a v Římě. V roce 1594, po otcově smrti, přerušil studia, převzal správu rodového majetku (panství Spiš, Bojnice a Hlohovec), ujal se úřadu spišského dědičného župana a dal se na vojenskou dráhu. Vstoupil do služeb císařské armády pod velením Matyáše Habsurského, bratra císaře Rudolfa II.
Zúčastnil se mnoha bojů proti Turkům, a to při dobývání Novohradu, v roce 1595 pod velením generála Mansfelda dobytí Ostřihomi, pak Vyšehradu a Vacova, v roce 1596 pod velením generála Mikuláše Pálfiho při pokusu o dobytí Jágru, Rábu, Taty, Pápy a Vesprému, o rok na to byl při dobývání Hatvanu a dalších hradů v okolí Solnoku, dobývání Velké Kaniže a v roce 1601 při dobytí Stoličného Bělehradu.
V roce 1603 se vzdal funkce dědičného spišského župana ve prospěch svého mladšího bratra Kryštofa, ale po jeho smrti v roce 1614 se opětovně úřadu ujal s titulem královského číšníka.
Zpočátku se staral o povznesení evangelického školství, v Hlohovci založil gymnázium a mnoho studentů vysílal na univerzitní studium do Německa. Bojnice se za jeho spravování staly v roce 1610 sídlem největší superintendantury pro Nitranskou, Tekovskou a Bratislavskou župu. S jeho jménem je spjato také konání evangelické synody v Šintavě v roce 1622.
V době nepokojů se nejprve přidal na stranu Gabriela Betlena a v Bojnicích hostil jeho posádku, ale pak přešel na stranu císaře (někde se uvádí, že pod vlivem arcibiskupa Petra Pazmaně konvertoval na katolickou víru). V roce 1622 na sněmu v Šoporni byl zvolen palatinem a v roce 1624 od krále získal právo používat červený vosk pro Spišskou stolici.
Palatin Stanislav III. Turzo z Betlanovců zemřel 1. května 1625 během léčení v Piešťanech. Pohřben byl v kapli chrámu sv. Jakuba v Levoči, kde má renesanční figurální epitaf od Jana Weinhardta.
Manželství a rodina
Oženil se s Annou Rozálií Listovou [1] (Annou Rosinou Listhiusovou) z Kopčan, která vešla do povědomí jako druhá Alžběta Báthoryová – týrala a vraždila staré a mladé ženy. S ní měl 7 dětí :
- Stanislav (* 1599 ? – 24. prosinec 1627), spišský župan
- Adam (* 1600 ? – † 16. prosinec 1635), spišský župan
- Michal († 1636), spišský župan
- Pavel († jako mladý)
- Alžběta († jako mladá)
- Štěpán († jako mladý)
- Eva († 1627)
Spisy
- Anno 1623 Stanislai Thurzo Palatini Diarum
- Diarum Tractatus
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislav III. Turzo na slovenské Wikipedii.
Literatura
- TKAČ, Marián: Turzovci. Bratislava : Post Scriptum, 2011, 160 sekund. ISBN 978-80-970489-9-0
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav III. Turzo na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Zikmund Forgáč | .svg){kind=small} | Palatin Uherského království 1622–1625 | | Nástupce: Mikuláš Esterházy |
Média použitá na této stránce
(c) Arkad na projektu Wikipedie v jazyce polština, CC BY-SA 3.0
Herb rodowy rodziny Turzo (Thurzo)
Historical coat of arms of Hungary, drawn after a 19th-century representation.
The design first appears in the 14th century, the crown is added in the 15th century. It sees only occasional use besides other variants during the late medieval to Renaissance period (15th to 16th century examples: see 1, 2).
This design entered regular use in the 18th century, under Maria Theresa.
Thurzo-Bethlenfalva, Stanislaus Graf (lebte nach 1600 - 1700)