Stanislav Jiránek

Stanislav Jiránek
Základní informace
Narození23. října 1867
Všejany, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 1934 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, pedagog a dirigent
PříbuzníAlois Jiránek a Josef Jiránek (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Jiránek (23. října 1867 Všejany – 19. srpna 1934 Praha[1]) byl český hudební pedagog a skladatel.

Život

Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje a měl vlastní kapelu, pro kterou psal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Josef.

V letech 1882 až 1886 studoval na učitelském ústavu v Praze. Hru na housle studoval u Ferdinanda Hellera, hru na klavír u svých starších bratrů Josefa a Aloise a teorii a skladbu u Zdeňka Fibicha. Nejprve suploval na různých školách v Praze, Hradci Králové a Kutné Hoře. V roce 1890 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Praze. Byl sbormistrem vinohradského Hlaholu a na Vinohradech také založil pěveckou školu pro děti (od roku 1910 Pěvecká škola umělecké výchovy). Tato škola měla velký úspěch a podle jejího vzoru vznikly obdobné školy v Čechách, ale i německé školy v Brně a ve Vídni.

Po roce 1918 se stal prvním československým inspektorem zpěvu a hudby pro učitelské ústavy, od roku 1921 působil v této funkci i na Slovensku. Byl rovněž zkušebním komisařem pro státní zkoušky z hudby při Pražské konzervatoři.

Význam díla Stanislava Jiránka tkví v jeho práci pedagogické a metodické. Napsal řadu příruček zaměřených zejména na tonální metodu hudební výuky. Podílel se na vytváření moderních osnov hudebních škol.

Dílo

Metodické práce

  • Katechismus vyučování zpěvu na školách obecných (1900)
  • Škola pro varhany (spoluautor Ferdinand Bachtík, 1903)
  • Hudební gramatika (doplněný překlad Maxe Battkeho[2], 1911)
  • Osnovy pro učitelské ústavy (1919)
  • Tonální metoda v praxi na školách (1931)
  • Podrobné osnovy zpěvu na školách obecných a měšťanských (1917)
  • Zatímní osnovy zpěvu nepovinného pro školy střední (1922)
  • Zatímní osnovy zpěvu relativně povinného (1930)
  • Zpěvník maličkých (3 sešity, 1935)

Orchestrální skladby

  • Gondoliéra (1900)
  • Tři lužické reje (1905)
  • Serenáda (1908)
  • Vzpomínka z mládí (1930)

Drobnější skladby klavírní, houslové a příležitostné sbory.

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 216
  2. ↑ http://is.muni.cz/th/66158/pedf_m/Vokalni_dovednosti_ve_vseobecne_HN_2.txt

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“