Stanislav Motl

Stanislav Motl
Stanislav Motl
Stanislav Motl
Narození6. března 1952 (72 let)
Ústí nad Orlicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánínovinář, spisovatel a světoběžník
Alma materUniverzita Karlova
OceněníCena Egona Erwina Kische (2011)
Krameriova cena (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Motl (* 6. března 1952 Ústí nad Orlicí) je český novinář a spisovatel.

Biografie

Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci.[1] Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství[2], který dostal i televizní podobu.

V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy (vyšlo v nakladatelství Eminent). Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011).

Kontroverze

Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C (kandidáti tajné spolupráce a důvěrníci). Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona.[3]

Bibliografie (výběr)

  • 1990Muži generála Pattona, Novinář, ISBN 80-7077-468-1
  • 1991A třináctý byl kat, Garamond, ISBN 80-900682-0-0
  • 1992Tváře osudu: Stopami slavných i zapomenutých, AZ Servis
  • 2001Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku?, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-56-8
  • 2002Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-61-4
  • 2004Strážce brány, X-gem, ISBN 80-7199-080-9
  • 2006Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-51-7
  • 2007Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-69-X
  • 2008Oběti a jejich vrazi – O tom, jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, Rybka Publishers, ISBN 80-87067-89-4
  • 2009Lída Baarová a Joseph Goebbels, Eminent, ISBN 978-80-7281-350-6
  • 2010Cesty za oponu času 1 – Stopy, fakta, tajemství…, Eminent, ISBN 978-80-7281-414-5
  • 2010Svědek z cely smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-47-5
  • 2010Strážce brány, Eminent, ISBN 978-80-7281-361-2
  • 2011Cesty za oponu času 2 – Ozvěny lidické noci, Eminent, ISBN 978-80-7281-426-8
  • 2012Cesty za oponu času 3 – Bomba pro T. G. Masaryka, Eminent, ISBN 978-80-7281-448-0
  • 2013Děti Antonína Kaliny. Příběh českého vězně, jehož odvaha překonala sílu smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-31-4
  • 2014Cesty za oponu času 4 - Šifra Karla IV., Eminent, ISBN 978-80-7281-486-2
  • 2015Válka před válkou – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-21-0
  • 2020Osudové lásky, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-79-1
  • 2020Kudy kráčela smrt, Eminent, ISBN 978-80-7281-558-6

Odkazy

Reference

  1. REJŽEK, Jan. REJŽEK: Poslanci Ondráčkovi k výročí bití při Palachově týdnu. lidovky.cz [online]. 2014-01-14 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. 
  2. NOVÁČEK, Ondřej. Lovec nacistů Motl přechází z Novy do Českého rozhlasu. ČT24 [online]. 2010-01-07 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-06. 
  3. Nález ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky (pléna) ze dne 26. listopadu 1992 Sb. Zn. PL ÚS 1/92

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Svět knihy 2010 - Stanislav Motl.JPG
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Svět knihy 2010 - Stanislav Motl