Stanislav Motl
Stanislav Motl | |
---|---|
Stanislav Motl | |
Narození | 6. března 1952 (72 let) Ústí nad Orlicí Československo |
Povolání | novinář, spisovatel a světoběžník |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (2011) Krameriova cena (2017) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stanislav Motl (* 6. března 1952 Ústí nad Orlicí) je český novinář a spisovatel.
Biografie
Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci.[1] Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství[2], který dostal i televizní podobu.
V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy (vyšlo v nakladatelství Eminent). Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011).
Kontroverze
Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C (kandidáti tajné spolupráce a důvěrníci). Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona.[3]
Bibliografie (výběr)
- 1990 – Muži generála Pattona, Novinář, ISBN 80-7077-468-1
- 1991 – A třináctý byl kat, Garamond, ISBN 80-900682-0-0
- 1992 – Tváře osudu: Stopami slavných i zapomenutých, AZ Servis
- 2001 – Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku?, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-56-8
- 2002 – Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-61-4
- 2004 – Strážce brány, X-gem, ISBN 80-7199-080-9
- 2006 – Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-51-7
- 2007 – Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publishers, ISBN 80-86182-69-X
- 2008 – Oběti a jejich vrazi – O tom, jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, Rybka Publishers, ISBN 80-87067-89-4
- 2009 – Lída Baarová a Joseph Goebbels, Eminent, ISBN 978-80-7281-350-6
- 2010 – Cesty za oponu času 1 – Stopy, fakta, tajemství…, Eminent, ISBN 978-80-7281-414-5
- 2010 – Svědek z cely smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-47-5
- 2010 – Strážce brány, Eminent, ISBN 978-80-7281-361-2
- 2011 – Cesty za oponu času 2 – Ozvěny lidické noci, Eminent, ISBN 978-80-7281-426-8
- 2012 – Cesty za oponu času 3 – Bomba pro T. G. Masaryka, Eminent, ISBN 978-80-7281-448-0
- 2013 – Děti Antonína Kaliny. Příběh českého vězně, jehož odvaha překonala sílu smrti, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87067-31-4
- 2014 – Cesty za oponu času 4 - Šifra Karla IV., Eminent, ISBN 978-80-7281-486-2
- 2015 – Válka před válkou – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-21-0
- 2020 – Osudové lásky, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-79-1
- 2020 – Kudy kráčela smrt, Eminent, ISBN 978-80-7281-558-6
Odkazy
Reference
- ↑ REJŽEK, Jan. REJŽEK: Poslanci Ondráčkovi k výročí bití při Palachově týdnu. lidovky.cz [online]. 2014-01-14 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Lovec nacistů Motl přechází z Novy do Českého rozhlasu. ČT24 [online]. 2010-01-07 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-06.
- ↑ Nález ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky (pléna) ze dne 26. listopadu 1992 Sb. Zn. PL ÚS 1/92
Literatura
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 141, 188, ISBN 978-80-239-9604-3.
- Slovník Klubu autorů literatury faktu. Vydalo nakladatelství Epocha v roce 2012, ISBN 978-80-7425-139-9.
- http://www.bubinekrevolveru.cz/jan-pohorsky-muj-pohled-na-kauzu-stanislav-motl-ad-viktor-karlik-cunas-cunasove
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Motl na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Motl
- Stanislav Motl Archivováno 16. 9. 2009 na Wayback Machine., Česká televize, Před půlnocí, 7. září 2009
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Svět knihy 2010 - Stanislav Motl