Stanislav Zedníček
| Stanislav Zedníček | |
|---|---|
| Narození | 17. srpna 1914 Hlinsko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. března 2002 (ve věku 87 let) Hlinsko  Česko |
| Místo pohřbení | hřbitov Hlinsko |
| Povolání | básník, učitel, redaktor |
| Národnost | česká |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Stanislav Zdeníček (17. srpna 1914, Hlinsko – 16. března 2002, tamtéž) byl český básník, učitel a nakladatelský redaktor.[1]
Život a dílo
Narodil se v rodině hodináře, který padl v první světové válce. Maturoval roku 1934 na katolickém Učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou a poté vyučoval ve svém rodišti. Na jeho tvorbu mělo značný vliv dílo katolických autorů Jaroslava Durycha, Jakuba Demla a Jana Čepa. Literárně činný byl od konce třicátých let, kdy začal své básně publikovat v různých periodikách. Za druhé světové války byl totálně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři a pak v textilním závodě Satas v Hlinsku. Působil rovněž v ilegálním odbojovém hnutí. Roku 1941 mu byla na zásah cenzury rozmetána sazba jeho básnické sbírky Píseň chudého.[2]
Po roce 1945 vyučoval na základních školách v Praze, ale pro své křesťanské názory byl propuštěn. Pracoval jako dělník na dole v Záluží u Mostu. Roku 1954 byl zatčen a odsouzen za údajnou protistátní činnost. Po popuštění z vězení roku 1955 pracoval nejprve jako lesní dělník, pak jako krmič zvěře v pražské ZOO a nakonec jako tiskárenský dělník. Zároveň měl zakázáno publikovat. Od roku 1964 byl korektorem v tiskárně a roku 1968 se konečně mohl stát redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel. Roku 1974 odešel do důchodu.[2]
Jeho dílo tvoří meditativní volné i rýmované verše, jež se zamýšlejí nad životem, smrtí, dobrem, zlem i míjejícím časem a hledají takové životní jistoty, do kterých se musí člověk protrpět. Další oblastí jeho zájmu byl život na rodné Vysočině a milostná poezie.[2]
Bibliografie
- Dopisy Albíně (1947).
- Přítmí srdce (1969).
- Větrná zátiší (1974).
- Na doslech pramene (1984).
- Dušičkové marginálie (1996), časopisecky vydaná lyricko-epická skladba z roku 1943 o cestě k otcově hrobu..
- Ulička podivných sentencí (2011), bibliofilie, posmrtně.
- Směju se a sténám (2012), posmrtně vydaná korespondence s básníkem Vladimírem Holanem z let 1940–1977.
Odkazy
Reference
- ↑ Stanislav Zedníček - Slovník české literatury po roce 1945
- ↑ a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 703-704
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Zedníček
- Stanislav Zedníček v Databázi knih
- 100 let od narození hlineckého básníka Stanislava Zedníčka
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“