Stanislava Součková
Stanislava Součková | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození | 27. listopadu 1923 Velim ![]() |
Úmrtí | 23. července 1997 (ve věku 73 let) České Budějovice ![]() |
Povolání | operní pěvkyně a učitelka |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | soprán |
Manžel(ka) | Jaroslav Ryšavý (1948–1997) |
Příbuzní | Jaroslav Souček (sourozenec) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
manžel | Jaroslav Ryšavý (1923) |
---|---|
dcera | Hana Červinková (1948) |
syn | Pavel Ryšavý (1953) |
dcera | Daniela Cábová (1966) |
bratr | Jiří Souček |
bratr | Jaroslav Souček |
sestra | Zdenka Šindelářová |
otec | Karel Souček |
matka | Miloslava Součková |
Stanislava Součková (27. listopadu 1923 Velim – 23. července 1997 České Budějovice) byla operní a koncertní pěvkyně, sestra pěvce Jaroslava Součka.
Po ukončení své operní dráhy na přelomu let 1973–1974 byla profesorkou pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Hudební divadlo Karlín
V období let 1951–1961 působila v pražském hudebním divadle Karlín, v operetě Mam'zelle Nitouche si zazpívala jako Denisa, v té době s velmi populárním Oldřichem Novým (Célestin).
Na jevišti karlínského divadla se setkala také s Karlem Effou, Karlem Fialou, který se později proslavil jako Limonádový Joe, Vlastou Burianem, Milošem Zavřelem, Jaroslavem Šterclem, Františkem Černým, Nelly Gaierovou, Ljubou Hermanovou, Věrkou Macků a Věrou Vlkovou. V té době byl v tomto divadle také režisérem Jiří Frejka, který ji angažoval.
Jihočeské divadlo České Budějovice
V roce 1961 Stanislava Součková přijala angažmá do opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde do konce své aktivní pěvecké dráhy v roce 1974 vytvořila řadu operních rolí.
Od roku 1960 zde působil také Součkové bratr, barytonista Jaroslav Souček, se kterým si zde zazpívala v operách Rigoletto, Prodaná nevěsta a La traviata.
Role, ve kterých vystupovala
Z českých skladatelů
- Bedřich Smetana – Hubička (Barče), Prodaná nevěsta (Mařenka), Libuše (Libuše), Dvě vdovy (Karolina)
- Antonín Dvořák – Rusalka (Rusalka), Jakobín (Julie)
- Leoš Janáček – Káťa Kabanová (Káťa)
- Bohuslav Martinů – Hry o Marii (Mariken)
Ze zahraničních skladatelů
- Eugen Suchoň – Krútňava (Katrena)
- Giuseppe Verdi – La traviata (Violeta), Rigoletto (Gilda), Trubadúr (Leonora), Don Carlos (Alžběta), Maškarní ples (Amelie)
- W. A. Mozart – Kouzelná flétna (Královna noci), Don Giovanni (Zerlina), Únos ze serailu (Konstance), Così fan tutte (Fiordiligi), Figarova svatba (Hraběnka)
- Georges Bizet – Carmen (Micaela)
- Gaetano Donizetti – Don Pasquale (Norina)
- Gioacchino Rossini – Lazebník sevillský (Rosina)
- Ludwig van Beethoven – Fidelio (Leonora)
- Rimskij-Korsakov – Zlatý kohoutek (Šamachánská carevna)
- Giacomo Puccini – Madame Butterfly (Čo-čo-san)
- George Gershwin – Porgy a Bess (Serena)
Národní divadlo
Nikdy nebyla stálou členkou ND
K tomuto tématu se vyjádřili mimo jiné také dva hudební odborníci:
Vyjádření V. Holzknechta k tomuto faktu
Profesor dr. Václav Holzknecht, dnes již nežijící šéf opery ND k tomuto faktu napsal: „Upřímně řečeno, patřila paní Součková naší první scéně hned od začátku, o tom není u znalých a nezaujatých lidí sporu. Jistě je radostné, že se v pražském Národním divadle objevila v čelných rolích operního repertoáru vícekrát a vždy byla obecenstvem i kritikou radostně vítána. Patřila sem úrovní svého talentu mimořádnou muzikálností, hereckými schopnostmi i milou přirozeností projevu. Umělecký osud paní Součkové se však shodou okolností utvořil jinak…“
Vyjádření Jiřího Černého
Jiří Černý (hudební kritik), v rozhlase řekl: „O osudu Stanislavy Součkové rozhodli neznalí a zaujatí mocipánové. V roce 1949 byl totiž její manžel, operní režisér Jaroslav Ryšavý, coby evangelický farář na tři roky uvězněn. Soužití Součkové s komunistickým režimem nebylo pro dceru kulaka z Velimi ani nijak jednoduché, jejich rodinu vystěhovali v roce 1951, během šesti hodin z hospodářství o čtyřiadvaceti hektarech, ale politický profil Jaroslava Ryšavého zřejmě provždy rozhodl, že jeho žena Stanislava Součková byla pro Národní divadlo doživotním vítaným hostem, nikdy však členem.“
Role v ND
V Národním divadle v Praze hostovala Stanislava Součková v následujících představeních:
- Vítězslav Novák: Dědův odkaz – Janíček
- Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Esmeralda
- Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský – Rosina
- Bedřich Smetana: Hubička – Barče
- Giuseppe Verdi: La traviata – Violetta Valéry
- Antonín Dvořák: Rusalka – Rusalka
- Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Královna noci
- Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze serailu – Konstance
- Giuseppe Verdi: Maškarní ples – Amelie
Odkazy
Literatura
- Dagmar Blümlová: Stanislava Součková – život operní pěvkyně, vyd. Nová tiskárna Pelhřimov ([1][nedostupný zdroj], 2001, ISBN 80-902584-8-4, obal).
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislava Součková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislava Součková
- http://www.stanislava-souckova.wbs.cz
- CD Samozřejmá
- CD recenze
- Recenze 2007
- YouTube, Trubadúr - árie
- YouTube, Jiří Černý hovoří o Stanislavě Součkové
Média použitá na této stránce
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.
Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.
Obrázek jako takový jsem dělal já sám.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stanislava Součková, civilní snímek z roku 1972.