Stará severština

stará severština
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Počet mluvčíchnení znám
PísmoMladší Futhark, později Latinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3non
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stav začátkem 10. století
     nářečí západní staré severštiny
     nářečí východní staré severštiny
     stará angličtina
     ostatní germánské jazyky

Stará severština či staroseverština (švédsky fornnordiska, dánsky a norsky urnordisk, islandsky fornnorræna) byl germánský jazyk, z nějž se později vyvinuly dnešní severogermánské jazykydánština, švédština, norština, faerština a islandština.

Historie

V praseverském období – zhruba v letech 200800 – se tímto jazykem hovořilo ve Skandinávii. O vlastní staré severštině se obvykle hovoří mezi roky 800 (začátek vikinského období) a 1300. V 9. století došlo k postupnému nářečnímu štěpení na východní a západní větev. Východní starou severštinou se hovořilo na území dnešního Dánska a Švédska – jazyky označované jako stará dánština a stará švédština byly v tomto období v podstatě identické. Západní stará severština byla používána na území dnešního Norska, odkud Vikingové pronikali do dalších oblastí, jako je Island. Proto je stará islandština totožná se starou norštinou. Rozdíly mezi východními a západními nářečími spočívají v odlišném vývoji fonologického systému samohlásek a dvojhlásek. Mimo toto rozdělení stojí stará gotlandština, která prošla odlišným vývojem.

Nejstarší písemné památky jsou psány runovým písmem. S příchodem křesťanství (od 11. století) byla postupně zavedena latinka. Stará severština byla flektivní jazyk se systémem 4 pádů, 3 rodů a bohatým časováním podle osoby a čísla. Tento starý mluvnický systém se zachoval v ostrovních skandinávských jazycích (islandština, faerština), zatímco v kontinentálních (dánština, norština, švédština) byl v pozdějším období zjednodušen a tyto jazyky nabyly charakter analytických jazyků.

Příklady

Číslovky

Stará severštinaČesky
einn, ᛅᛁᚾjedna
tveir, ᛏᚢᛅᛁᚱdva
þrír, ᚦᚱᛁᚱtři
fjórir, ᚠᛁᚬᚱᛁᚱčtyři
fimm, ᚠᛁᛘpět
sex, ᛋᛁᚴᛋšest
sjau, ᛋᛁᛅᚢsedm
átta, ᛅᛏᛅosm
níu, ᚾᛁᚢdevět
tíu, ᛏᛁᚢdeset

Vzorový text

Öll lét senn enn svinni
sönn Einriða mönnum
herjum kunn of herjuð
hofs lönd ok vé banda,
áðr veg jötna vitni
valfalls, of sjá allan,
þeim stýra goð, geira
garðs Hlóriði farði.
Ok herþarfir hverfa,
Hlakkar móts, til blóta,

Všeobecná deklarace lidských práv

stará severština

Allir menn eru bornir frjálsir ok jafnir at virðingu ok réttum. Þeir eru allir viti gœddir ok samvizku, ok skulu gøra hvárr til annars bróðurliga.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Old Norse na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Old norse, ca 900.PNG
Autor: Wiglaf, based on Europe plain rivers.png by Dbachmann., Licence: CC BY-SA 3.0
The approximate extent of Old Norse and other Germanic languages in the early 10th century.
See also: Template:Old Norse language map - a template on the English Wikipedia containing this map and key.
Incubator-notext.svg
Autor: NielsF, Licence: CC BY-SA 3.0
Wikimedia Incubator logo.