Staré Zámky

Staré Zámky
Pozůstatky vnějšího valu dodnes patrné v terénu
Poloha
Adresa	Brno-Líšeň, Brno, Česko Česko
Souřadnice	49°13′2,59″ s. š., 16°42′48,27″ v. d.
Staré Zámky
Další informace
Rejstříkové číslo památky	17359/7-339 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré Zámky jsou historické hradiště ležící v jižní části Moravského krasu v katastru dnešní městské části Brno-Líšeň, asi 1,5 km severovýchodně od středu obce.^[1] Lokalita, chráněná jako archeologická památková rezervace, se nachází na skalní ostrožně obtékané potokem Říčkou. Osídlení areálu se datuje od konce neolitu až do začátku 11. století. V období svého největšího rozkvětu – v době velkomoravské – se hradisko vzhledem ke své strategické poloze na spojnici centrální oblasti říše s železářskými hutěmi v Moravském krasu stalo jedním z významných center státu, a lze ho tedy považovat za přímého předchůdce města Brna.^[2][3]

Popis stanoviště

Lokalita se nachází v jižní části Moravského krasu na slepencové skalní ostrožně, v nejvyšší části na severozápadě území dosahující nadmořské výšky kolem 325 m. Ostrožna protáhlá ve směru severozápad–jihovýchod se v okrajových částech prudce svažuje do údolí potoka Říčky, který vyvýšeninu obtéká ze severovýchodu, jihovýchodu a jihozápadu. Výškový rozdíl mezi vrcholovou plošinou a hladinou Říčky činí zhruba 60 metrů.^[1]

Území o celkové rozloze asi 13 ha je rozděleno do dvou částí. Na samotné ostrožně ve tvaru trojúhelníku o stranách 230 m, 425 m a 450 m se nachází centrální část hradiska o rozloze kolem 4,5 ha, která byla opevněna po celém obvodu (s výjimkou brány v severovýchodní části, sloužící patrně pro přístup k Říčce jakožto zdroji užitkové vody^[2]). Severozápadně od ostrožny pak leží předhradí, oddělené od vlastního hradiska přepažujícím opevněním v nejužším místě šíje, další val se nachází asi 150 m směrem na severozápad; ani jeden však vzhledem k zemědělskému využívání území není dnes v terénu znatelný. Dobře patrný naopak zůstává asi 320 metrů dlouhý úsek vnějšího valu na jihovýchodním okraji lesa Haleglétňa, převyšující okolní terén o 2–2,5 m, k němuž z vnější strany přiléhá příkop zahloubený oproti okolnímu terénu asi o 2 metry. Zbytek valu se v podobě mírné terénní vlny táhne dále jihozápadním směrem až k líšeňskému hřbitovu.^[1]

Archeologický výzkum

První nálezy, pocházející ze 40. let 19. století, byly získané zemědělskou činností po vymýcení lesa, který zde do té doby rostl. Tyto shromažďoval ve svých sbírkách a v roce 1875 poprvé zveřejnil hrabě Belcredi, tehdejší vlastník pozemku.^[3] První archeologický výzkum na této lokalitě prováděl v 80. letech 19. století Jan Knies, v letech 1890–1891 Martin Kříž^[1], později také významný moravský archeolog Innocenc Ladislav Červinka. Systematické plošné výzkumy v letech 1948–1965 vedené Josefem Poulíkem, Annou Medunovou a Čeňkem Staňou z Archeologického ústavu Československé akademie věd prokázaly osídlení oblasti od konce mladší doby kamenné až do začátku 11. století.^[2] V první fázi byl zkoumán prostor předhradí a šíje, která ho spojovala s centrální částí hradiska, od roku 1953 pak byla postupně odkrývána i vnitřní část.^[3] V roce 1966 byla lokalita pod názvem Staré Zámky u Líšně prohlášena za státní archeologickou rezervaci, od roku 1989 je archeologickou památkovou rezervací.^[4]

Historie osídlení

Nejstarší osídlení skalní ostrožny, na níž se hradisko nacházelo, se na základě ojedinělých nálezů příslušejících kultuře s moravskou malovanou keramikou^[1] datuje do období pozdního neolitu až raného eneolitu (5. až 4. tisíciletí př. n. l.). V průběhu eneolitu se zde usadil lid kultury nálevkovitých pohárů a později lid kultury s kanelovanou keramikou. O intenzivním osídlení v této době svědčí základy hustě zastavěného sídliště, obehnaného obranným valem a příkopem, jakož i nálezy měděných předmětů, mramorových korálků nebo kostěných pásových zápon.^[3] K opětovnému osídlení došlo ještě několikrát v době bronzové (podolská fáze středodunajské kultury popelnicových polí), laténské a začátkem stěhování národů.^[2][1]

Největšího rozkvětu se Staré Zámky dočkaly během slovanského osídlení ve střední a mladší době hradištní během velkomoravského období. Už od 8. století vznikal kolem osady hlinitý val s dřevěnou palisádou. Počátkem 9. století bylo vybudováno mohutné opevnění, velmožský dvorec s asi 10 m vysokou dřevěnou strážní věží, srubové stavby a patrně i kostel. Prostor předhradí byl v této době využíván k pohřebním účelům.^[2] Hradisko se v této době stalo jedním z důležitých center říše, které si svůj význam udrželo ještě desítky let po jejím pádu.^[3]

Koncem velkomoravského období stihl hradisko ničivý požár, který významně poškodil opevnění i velmožský dvorec. Hroty šípů pocházející z této doby svědčí o násilném vpádu nepřátelských vojsk.^[3] Opevnění však bylo v menším rozsahu obnoveno a hradisko fungovalo až do konce 10. století.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• ČIŽMÁŘ, Miloš. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 304 s. (Archeologie, geografie, historie a pomocné vědy historické). ISBN 80-7277-174-4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Staré Zámky na Wikimedia Commons
• Hradisko Staré Zámky v Encyklopedii dějin města Brna