Staročeština

Staročeština (stará čeština) označuje nejstarší fázi češtiny doloženou v písemných památkách. Fáze se vymezuje první polovinou 12. století, kdy staročeština navazuje na pračeštinu, až koncem 15. století, kdy nastupuje doba střední češtiny.

Raná fáze staré češtiny trvala do konce 13. století. V této době se ještě čeština objevuje značně torzovitě (na glosách a přípiscích), na začátku 13. století poprvé ve větách (zakládací listina litoměřické kapituly). Střední stará čeština je vymezována 14. stoletím, během kterého se objevila již větší psaná díla (Dalimilova kronika, Rožmberská kniha, v druhé polovině působí Tomáš Štítný ze Štítného). Posledním obdobím je čeština doby husitské (15. století).

Literatura

Slovníky

  • Slovník staročeský – v letech 1903–1913 vydal dva svazky Jan Gebauer (hesla a–netbalivost).
  • Staročeský slovník – mezi lety 1968–2004 vydal Ústav pro jazyk český 26 sešitů (hesla na–při).
  • KAMIŠ, Adolf – BĚLIČ, Jaromír – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
  • Elektronický slovník staré češtiny – doplňuje Slovník staročeský i Staročeský slovník a vychází na Vokabuláři webovém od roku 2006[1].

Gramatiky

Vzorový text

Otčenáš (modlitba Páně):

Otče náš, jenž jsi v nebesiech,
osvěť sě jmě tvé,
přiď královstvie tvé,
buď vóle tvá
jako v nebi, i v zemi.
Chléb náš vezdajší
daj nám dnes
i odpusť nám našě vinny,
jako i my odpúščiemy svým vinníkóm.
I neuvoď nás u pokušenie,
ale zbav ny ote zlého.
Amen.

Odkazy

Reference

  1. VAJDLOVÁ, Miloslava. Minulost a budoucnost Elektronického slovníku staré češtiny. In: Jazykovědné aktuality. Praha: Jazykovědné sdružení ČR, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-28. ISSN 1212-5326. Ročník 48, č. 1–2. S. 29–34. Archivováno 28. 3. 2018 na Wayback Machine.

Literatura

Související články

Externí odkazy