Staroholandský voláč

Staroholandský voláč
Staroholandský voláč modrý pruhový
Základní informace
Země původu	Nizozemsko Nizozemsko
Využití	okrasný chov
Stupeň prošlechtění	ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti	okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec	velký
Klasifikace a standard
Plemenná skupina	Voláči
multimediální obsah v kategorii na Commons

Staroholandský voláč je plemeno holuba domácího vyšlechtěné pro okrasný chov. Je to velký holub s velikým kulovitým voletem, vodorovně drženým tělem a bohatými rousy. Trvalé nafouknutí volete jej řadí mezi voláče, v seznamu plemen EE je zařazen do tého plemenné skupiny a to pod číslem 0302.

Staroholandský voláč patří mezi velká, vysokonohá a rousná plemena voláčů, přičemž v této skupině je to jedno z nejstarších plemen, první zmínky o něm pochází už ze začátku 17. století.^[1] Pravděpodobně je proto předkem celé řady dalších podobných plemen.^[1]

Typickým znakem tohoto plemene je vole, které není ve své dolní části nijak podvázané a zcela plynule přechází v hruď, a vodorovně nesený trup. Toto jsou exteriérové znaky vlastní původním rousným plemenům voláčů^[1][2] a staroholandský voláč je sdílí s podobným voláčem gentským.^[2] Co se barevných a kresebných rázů týče, plemeno se chová v barvě bílé, černé, modré, stříbřité, červené, žluté, červeně a žlutě plavé a v těchto barvách i v tzv. anglické kresbě. Posledním kresebným rázem je tygr. U holubů s anglickou kresbou se na barevném voleti nachází bílý půlměsíc, bílé jsou i rousy a supí pera a krajní ruční letky. Na rozdíl od takto zbarvených anglických voláčů se u staroholandského voláče v anglické kresbě nepřipouští bílé peří v okolí ramen, tzv. rozety.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
• HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Staroholandský voláč na Wikimedia Commons