Staroperština

Stará perština (persky زبان پارسی باستان‎, klínopisně ) je zaniklý západoíránský jazyk, kterým se mluvilo i psalo v jižní oblasti dnešního Íránu, dnes nazývané Fárs. Tato oblast byla původně součástí říše Elam. V 6. století př. n. l. se s nástupem Achaimenovců k moci stal tento jazyk vedle elamštiny, aramejštiny a babylonštiny jedním z úředních jazyků nové říše a postupně se rozšířil do ostatních částí starého Íránu.

Písmo

Ukázka klínového písma v Persepoli

Úředníci achaimenovské říši používali jako úřední jazyk hlavně aramejštinu, pro jejíž zápis používali klínové písmo. Tímto písmem se psaly různé úřední dokumenty, které se zapisovaly na hliněné destičky, papyrus nebo se zaznamenávaly na kamenné části staveb, jako je tomu třeba v případě zikkuratů.

V 6. století př. n. l. nařídil král Dareios I. vytvořit speciální klínové písmo pro své památníky. Toto písmo mělo být srovnatelné s písmem, které používali králové Babylónu a Asýrie. Staroperské nápisy dnes můžeme najít nejen na skalních reliéfech, ale i na kamenných částech achaimenovských staveb v Persepoli, Pasargadách, na alabastrových vázách, zlatých a stříbrných tabulkách. Nejdelším ze všech nalezených textů napsaných staroperským klínovým písmem je nápis krále Dareia I. na skále v Bísotúnu v západním Íránu. Díky tomuto nápisu, který byl opatřen elamským a babylonským překladem se podařilo klínové písmo rozluštit. Stará perština psaná tímto písmem se po skončení vlády Artaxerxa III. přestala užívat a dvůr se opět vrátil k používání aramejštiny.

Písmo je tvořeno 36 znaky, které zapisujeme zleva doprava vodorovně. Mimo hlásek a, i, u se jedná o slabiky, které se skládají ze souhlásky a samohlásky. Každé slovo je odděleno šikmým klínem (). Kromě toho existuje v této variantě klínového písma 5 zvláštních znaků neboli ideogramů. Tyto ideogramy nahrazovaly nejčastější víceslabičná slova a byly používány pro výrazy :

• král ( – chšájathija)
• bůh ( – baga)
• Ahura Mazda ()
• území ( – dahajauša)
• země ( – búmiš)

Tyto ideogramy mohou mít různou formu. Jejich používání však není povinné. Slovo král (chšájathija) je možno napsat dvěma způsoby:

• buď jedním ideogramem ,
• nebo 7 slabičnými znaky (cha-ša-a-ja-tha-i-ja).

Mimo to existuje několik znaků vyjadřující číselné symboly.

Luštění

Bísotunský nápis

První pokusy vyluštit achaimenovské klínové písmo pocházejí z 18. století, kdy různí cestovatelé navštěvovali achaimenovské památky a opisovali jejich texty. Tyto texty byly napsány třemi jazyky, které byly úředními jazyky tehdejší říše. Jednalo se o elamštinu, perštinu a babylónštinu. Ani jeden z těchto jazyků nebyl tehdy známý. V té době však již byla přeložena Avesta, která poskytla tolik potřebný klíč k dešifrování textů. První úspěch zaznamenal německý badatel G. F. Grotefend, kterému se podařilo určit směr čtení textů, určil funkci šikmého klínu () jako dělicího znaménka a na základě znalostí avestských textů určil čtení a význam některých slov. Další posun zaznamenal Angličan Henry Rawlinson, který se zaměřil na opisování textů v Bísotúnu. Za pomoci řeckých pramenů určil čtení jmen některých význačných osob pohybujících se v blízkosti krále. Nakonec se podařilo rozluštit celý text a stará perština se stala prvním jazykem, který byl úspěšně dešifrován.

Ukázka textu v perštině a babylonštině

Stará perština

Fonetický přepis

• Da-a-ra-ja-va-u-ša/cha-ša-a-tha-i-ja/
• va-za-ra-ka/cha-ša-a-tha-i-ja/cha-ša-a-tha-i-ja-a-na-a-ma/
• cha-ša-a-tha-i-ja/da-ha-ja-u-na-a-ma/vi-i-ša-ta-a-sa-pa-ha-ja-a/
• pa-u-ca/ha-cha-a-ma-na-i-ša-i-ya/ha-ja/i-ma-ma/ta-ča-ra-ma/a-ku-u-na-u-ša

Babylonština

• Da-ri-ia-a-muš Lugal Gal-ú
• Lugal Lugal.Meš Lugal Kur Kur.Meš
• ša nap-ha-ri lí-šá-nu gab-bi
• uš-ta-as-pa
• a-ha-ma-an-ni-iš-ši-i
• ša-É a-ga-a i-pu-uš

Překlad

Dareios, velký král, král králů, král zemí, syn Víštáspy z rodu Achaimenovců, postavil tento palác.

Fonetika

Samohlásky

	Krátká	Krátká	Krátká	Dlouhá	Dlouhá	Dlouhá
Samohláska	a	i	u	á	í	ú
Klínopis				0	0	0
Souhláska+Samohláska	da	di	du	dá	ví	kú
Klínopis

Souhlásky

Gramatika

Gramatika staré perštiny byla na rozdíl od střední a moderní perštiny složitější. Stará perština měla 3 rody mužský, ženský a střední. Jednotné, dvojné a množné číslo a sedm pádů: nominativ, vokativ, akuzativ, ablativ, dativ, genitiv a lokativ. Slovosled je poměrně pevný a řadí starou perštinu mezi SOV jazyky (subject-object-verb) což znamená, že na prvním místě je podmět následuje předmět a nakonec sloveso.

• 
  • Adam chšájathija amij
    • Já jsem král

V některých případech se v přítomném čase sloveso být vynechává.

• 
  • Ijam kára pársa
    • To (je) perská armáda nebo To je perský lid

Slovní zásoba

Ze staré perštiny se dochovalo několik slov, které se používají dodnes.

Příklady slov přetrvávajících ze Staroperštiny

Pra-Indo-Íránsky	Stará perština	Střední perština	Moderní perština	překlad
*asuras mazdhās	Ahura Mazda	Ohrmazd	Ormazd اورمزد	Ahura Mazda
*aśwas	aspa	asp	asb اسب	kůň
*bhrātr-	brātar	brādar	barādar برادر	bratr
*bhumi	būmiš	būm	būm بوم	země
*martya	martya	mard	mard مرد	muž

Příklady

Číslovky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Old Persian na anglické Wikipedii.

Literatura

• WALKER, C. B. F. Klínopis: Čtení v minulosti. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-627-7. 
• Prods Otkor Skjervo, An introduction to Old Persian

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu stará perština na Wikimedia Commons