Stavitelské listy

Stavitelské listy
Jazykčeština
Země původuČeskoČesko Česko
Odkazy
ISSN1804-6312
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavitelské listy (1904–1941) byl český odborný časopis první poloviny 20. století, přehledný pramen k historii a současnosti českého a moravského stavitelství a architektury tohoto období.

Historie

Časopis byl založen a vydáván v Praze Společenstvem stavitelů pro obvod pražské obchodní a živnostenské komory s působností pro Království české. Po roce 1918 se společenstva k vydávání spojila do Ústředny odborných stavitelských svazů, mimo jiné pro posílení českého hospodářského sebevědomí. První redakce sídlila v Praze ve Spálené ulici 92, prvním redaktorem byl František Čapek a redakční radu tvořili stavitelé František Hodek Antonín Červený a Josef Veselý.[1]. Druhým redaktorem byl Karel Grund, redakce sídlila v Bredovské ulici a redakční radu doplnili František Kavalír, Jan Majer a Jan Pacl. Třetí redakce byla ve Václavské ulici 33. Dlouholetým prvorepublikovým redaktorem byl Emil Edgar.

V roce 1930 již dosavadní časopis nedostačoval, v Praze vycházely ještě Stavitel, Stavební obzor, Stavební rádce , česko-německý Stavební týdeník (Bauwochenblatt) a Věstník stavitelů a podnikatelů staveb.[2]

Obsah

Hlavním posláním časopisu bylo přinášet přehledné a praktické zprávy pro výkon stavitelských povolání: informace o chystaných zakázkách, chystaných zákonech a jiných právních normách, výsledky právních řízení, informace o novinkách v technologiích, informace o vycházející odborné literatuře, přehled soutěží a aktuálního dění v monarchii a v sousedních zemích.

V listech vycházely i odborné články, jak o stavební technice a materiálech, tak o architektuře, recenze novostaveb, někdy i s plánovou dokumentací.

Publikovali zde respektovaní publicisté, praktici, architekti, akademici. Měl odbornou úroveň a vynikal střízlivou objektivitou.

Forma

Stavitelské listy zprvu vycházely jako měsíčník, na špatném papíře a ve skromném rozsahu 10-14 stran, z nichž polovinu zabírala inzerce stavebních firem. Od počátku však byly dobře rozeznatelné střízlivou grafickou úpravou a dlouhodobě neměnným vzhledem. Členové společenstev v Praze, Plzni, Českých Budějovicích a v Hradci Králové, kteří platili členské příspěvky, dostávali časopis zdarma. Ve dvacátých letech se periodicita zvýšila na čtrnáctideník, tiskl se v knihtiskárně Jana Lernera v Praze-Podolí. Ve třicátých letech byl časopis tištěn v tiskových závodech Eduarda Grégra. Měl lepší papír a kvalitní tisk.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Nejstarší veřejně přístupný je 5. ročník Stavitelských listů
  2. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti. obchod a zemědělství, Praha 1931, s. 1159

Literatura

  • Vošahlíková, Pavla a Řepa, Milan: Bratři Grégrové a česká společnost v druhé polovině 19. století. Historický ústav AVČR, Praha 1997 ISBN 80-902023-7-3
  • Stavitelské listy: ročníky 1904-1939; ročníky 1909-1928 dostupné online.

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“