Stavoprojekt
Stavoprojekt | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | státní podnik |
Datum založení | 2. září 1948 |
Datum zániku | 28. června 1994 |
Adresa sídla | Kounicova 949/67, Brno, 602 00, Česko |
Identifikátory | |
IČO | 00094986 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stavoprojekt byla státní projekční organizace, součást Československých stavebních závodů, n. p., vzniklá znárodněním mnoha projekčních kanceláří a soukromých projektantů v roce 1948.
Historie
Stavoprojekt vznikl v přímé souvislosti s událostmi okolo tzv. Vítězného února dne 2. září 1948 (STAVOPROJEKT, ČSSZ n. p. - PA 100), kdy byl jmenován jejím ředitelem Jiří Voženílek. Hospodářská a kulturní rada ÚV KSČ jej schválila na začátku prosince 1948. Stavoprojekt sdružil dobrovolně i nedobrovolně drtivou většinu všech architektů i projektantů v tehdejším Československu pod jednu střechu. Její název vymyslel architekt Otakar Nový. Stavoprojekt měl pod sebou tedy celou řadu dílčích krajských projektových ústavů (KPÚ). Později se krajské ústavy osamostatnily a staly se z nich akciové společnosti. Například Stavoprojekt Hradec Králové a.s. (IČO 46504702) měl pobočky v Trutnově, v Pardubicích, v Chocni a provoz v Jičíně.[1]
Osobnosti Stavoprojektu
Ve Stavoprojektu působili například[2]
- Augustin Čermák,
- Karel Filsak,
- Josef Havlíček,
- František A. Krejčí,
- František Křelina,
- Libor Kudláček,
- Vladimíra Lesenská,
- Oldřich Liska,
- Jiří Novotný,
- Milada Petříková-Pavlíková,
- Karel Prager,
- Václav Rohlíček,
- Václav Roštlapil,
- Miroslav Spurný,
- Jiří Štursa,
- Zdeněk Vašata,
- Jan Zídka
Odkazy
Reference
- ↑ SCHMIDT, Jakub; BAJÁK, Milan. ‚Táta hradeckých lízátek‘: Nechal jsem se tenkrát inspirovat sluncem. Chtěl jsem něco výjimečného. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-02-16 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ http://abart-full.artarchiv.cz/instituce.php?Fvazba=pusobeni&i=9&Fnazev=Stavoprojekt&Fadresa=&Fobec=
Literatura
- NOVÝ, Otakar. Čtvrtstoleté jubileum založení Stavoprojektu. Architektura ČSR. Září 1973, roč. XXXII., čís. 10, s. 483–490.