Stebno (Kryry)

Stebno
Ulice ve vsi
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Kryry
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°7′ s. š., 13°25′ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	139 (2021)[1]
Katastrální území	Stebno u Petrohradu (8,35 km²)
PSČ	441 01
Počet domů	88 (2021)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Stebno
Další údaje
Kód části obce	155381
Kód k. ú.	755389
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stebno (německy Steben) je vesnice, část města Kryry v okrese Louny. Nachází se asi 6,5 km na jih od Kryr. Stebno leží v katastrálním území Stebno u Petrohradu o rozloze 8,35 km².^[3]

Stebno místním jménem pocházejícím od podstatného jména jizba a od něj se pak přes jstebna dostalo do tvaru jstebno. Následně pak písmeno j odpadlo a vzniklo dnešní jméno Stebno. V písemných pramenech se objevují ještě další tvary de Zetheban (1239 a 1240) či de Stebna (1295).^[4]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1239^[5] a vlastnil jej drobný šlechtic Vojislav. Založena byla pravděpodobně dříve, v kolonizační vlně ve 12. nebo dokonce 11. století. Od roku 1395 bylo součástí petrohradského panství a spolu s ním pak sdílelo osud až do poloviny 19. století (1849). V průběhu husitských válek bojovali někteří sedláci ze Stebna na straně lounsko-žateckého svazu, což dokazují zprávy o bitvě u Želenic roku 1438. Za sedm zajatých stebenských bojovníků, např. Kubu ze Stebna a Jana Rachlíka, vězněných v saském Freiberku, požadovala saská strana výkupné ve výši sedm kop grošů.

Po třicetileté válce bylo původně obyvatelstvo protestantské víry postupně nahrazováno německými katolickými osadníky, pocházejícími především z Bavorska. Berní rula z roku 1654 ještě uvádí většinu obyvatel s českými jmény. Selská povstání, která roku 1680 zasáhla Čechy od západu na východ, se nevyhnula ani Stebnu. Sedm stebenských poddaných: Georg Wolf, Václav Hájek, Jiří Michálek, Šimon Hursík, Jiří Mareš, Ondřej Šebesta a Tomáš Čihař, se k rebelům přidalo. Dne 25. dubna 1680 přitáhlo ze Žatce do Stebna 180 rejtarů, doprovázejících krajského hejtmana hraběte Kolovrata. Zmínění sedláci se nechtěli dát zatknout, ozbrojili se různým zemědělským nářadím a uprchli do věže kostela. Shodili schody a křičeli na hejtmana různé posměšky, měli na něho „zlé huby“, jak hovoří dobové dokumenty. Velitel vojáků nechtěl nikoho usmrtit na církevní půdě, a proto na ně zatím nezaútočil. Přítomnost vojska nakonec stebenským rebelům pomohla, protože jim zabránila zúčastnit se srážky nedaleko Blatna. Odbojníci pak po bitvě z věže vyšli a zachovali si život.^[6]

V následujících stoletích se národnostní složení obyvatelstva změnilo, takže Ottův slovník naučný, publikovaný v letech 1888 až 1909, uvádí na konci 19. století ve Stebně pouze tři Čechy. V meziválečném období do Stebna přišla řada Čechů především železničářů nebo zaměstnanců blízkého žulového lomu. Bydleli hlavně v nejchudší ulici zvané dodnes jejími obyvateli Na Protektorátu.^[zdroj⁠?!] Dne 8. května 1945 přišli do Stebna první sovětští vojáci a Rudá armáda tábořila na poli za statkem rodiny Kosů.^[zdroj⁠?!] Celkem padlo na různých bojištích II. světové války třicet devět německých občanů. V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto na základě Benešových dekretů a z vnitrozemí přišli Češi, Slováci a především lidé z území sovětské Ukrajiny - volyňští Češi.

Dne 4. srpna 1951 došlo v okolí Stebna a Petrohradu k silným dešťům a hrozilo protržení hráze rybníka^[kde?]. Místní obyvatelé odstranili seno, které ucpalo splav, takže k poškození hráze nedošlo. V části vsi byly zatopeny domy, ale nikdo nezahynul ani hmotné škody nebyly velké.^[7]

V únoru 2015 došlo jižně od mlýna U Proškové, zvaném také Nouze, k unikátnímu archeologickému nálezu etruské mísy zvané teglia spolu s dalšími artefakty z doby 200 až 400 let před Kristem. Depot se nacházel na nevýrazném návrší nad pravým břehem Podvineckého potoka mezi třemi nápadnými žulovými balvany. Okolnosti uložení nádoby se zbytky rostlin i dalších předmětů napovídá, že se jednalo pravděpodobně o oběť bohům. Charakter místa nálezu vzdáleného od tehdejšího běžného osídlení vedl archeology k názoru, že okolí Stebna mělo pro tehdejší obyvatele charakter sakrální krajiny sloužící k uctívání bohů. Mísa je uložena v Národním muzeu.^[8]

Dne 24. června 2021, přibližně ve stejné době, kdy silné tornádo zdevastovalo několik obcí v okresech Hodonín a Břeclav, byly také ve Stebně některé domy a hospodářské budovy poškozeny downburstem silné bouře.^[9][10]

Východní částí vesnice protéká Podvinecký potok, na kterém se u vsi nachází Stebenský rybník.^[11] V roce 2011 skončila oprava rybniční hráze a bezpečnostního přelivu.^[12]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 404 obyvatel (z toho 185 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 378 Němců a pět cizinců. Kromě jednoho člena Církve československé husitské a dvou židů se hlásili k římskokatolické církvi.^[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 438 obyvatel: 24 Čechoslováků, 408 Němců a šest cizinců. Kromě dvou židů byli římskými katolíky.^[14]

Po zrušení patrimoniální správy se vesnice stala obcí v podbořanském okrese a od roku 1960 v okrese Louny. Od 1. ledna 1981 je vesnice částí obce Kryry.^[17]

• Kostel svatého Jana Křtitele byl původně gotický, roku 1359 je doložen jako farní, stojí na vyšší straně svažité návsi.^[18] O jeho původním gotickém původu svědčí trojboký presbytář. Z roku 1593 je kamenná renesanční kazatelna s dodnes dobře čitelnými českými citáty z bible. První je z 58. kapitoly proroka Izajáše, první verš: „Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.“ Druhý z apoštola Lukáše 10. kap. 16. verš: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“^[zdroj⁠?!] Biblické texty doplňují erby tehdejšího majitele petrohradského panství Jaroslava Libštejnského z Kolovrat.^[zdroj⁠?!] V roce 1621 byl donucen odejít poslední protestantský duchovní Sebastian Stambach spolu s ostatními věřícími, kteří nechtěli přestoupit na katolickou víru. v následujících stoletích pak neměli stebenští farníci svého katolického pastýře. Stebenská farnost byla dokonce připojena k mnohem menší sousední vsi Malměřice.^[zdroj⁠?!] V roce 1656 kostel vyhořel^[18] a žár byl takový, že roztavil i cínové rakve urozených zesnulých. Cín z nich byl použit na výrobu svícnů.^[zdroj⁠?!] Svatostánek byl opraven v barokním slohu, rozšířen byl v roce 1732 a poslední oprava byla provedena v meziválečném období roku 1929.^[18] Komunistická garnitura stebenský kostel neopravovala.^[zdroj⁠?!] Zařízení kostela je neúplné, zůstala pouze torza varhan i hlavního a bočního oltáře a barokní kamenná křtitelnice. V současnosti je dvakrát za rok využit ke koncertům a příležitostným bohoslužbám.
• Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1709 nebo 1732, tedy z období, kdy byl opravován kostel. Místní jej nazývají Barborkou.^[zdroj⁠?!]
• Smírčí kříž nacházející se vlevo od nepoužívané cesty ze Stebna do Petrohradu. Je tvořen třemi nestejně velkými kruhy s kříži. V okolí je takových málo, výjimkou jsou kruhové kříže v nedaleké Jesenici a Velečíně, tvořené pouze jedním kruhem. Podobné jsou až v daleké Bretani, což vede k domněnce, že pocházejí až z napoleonských válek.^[19]
• Pomník obětem povodní se nachází nedaleko železničního viaduktu. Jeho kovová část byla zhotovena ze zbytků parního stroje pily a podstavec z kamenů z komína, byl postaven na paměť obětí povodně z května roku 1872. V sobotu 25. května tohoto roku se dvě hodiny po poledni nad západními Čechami strhla bouře, doprovázená vydatným deštěm. Pršelo až do 22. hodiny a přívaly deště způsobily protržení rybníků v Pastuchovicích, Velečíně, Blatně, Stebně a dnes zaniklého rybníka Michálek, jehož hráz přehrazovala údolí několik metrů nad mlýnem. Kolem půl jedenácté večer dorazila velká voda k náhonu bývalého mlýna a parní pily a provalila jej. Při prolomení střechy mlýna v něm zahynulo sedm lidí, kteří se zde ukryli před deštěm. Na pomníku jsou uvedena jejich jména. Mezi nimi byly čtyři děti. Počet obětí v podbořanském a žateckém okrese se vyšplhal, podle různých pramenů, na sto až sto dvacet pět osob. Hmotné škody dosáhly v podbořanském okrese 630 tisíc zlatých a v žateckém 587 tisíc. Na Jesenicku byly vyčísleny na 362 tisíc. Jakmile voda opadla, byla postiženým vesnicím poskytnuta okamžitá pomoc. Dary pocházely dokonce i ze zahraničí. Jen v Žatci přinesla sbírka šest tisíc zlatých. Náprava škod však trvala dlouho. Kříž i okolí památníku bylo v roce 2018 opraveno péčí Okrašlovacího spolku Stebno 2020 za finanční podpory Nadace Občanského fóra, města Kryry, Nadace Logit ve spolupráci s Ústeckou komunitní nadací. Říká se zde U Křížku nebo také U Hejlíčka.^[zdroj⁠?!]
• Další stebenskou památkou je socha Odpočívajícího Ježíše, umístěná u cesty do Blatna. Pochází z roku 1770 a někdy na přelomu padesátých a šedesátých let byla sražena ze soklu opilými stebenskými mladíky. Pohozenou v poli, rozbitou na několik kusů, ji zachránil místní občan František Jelínek s otcem, aby ji po šedesáti letech předal Okrašlovacímu spolku Stebno 2020. Ten nechal sochu zrestaurovat, a tak mohla být v srpnu 2019 slavnostně odhalena a vysvěcena kralovickým katolickým farářem Richardem Polákem.^[20][21]

Nejvýznamnější postavou spojenou se Stebnem je hrabě Heřman Černín z Chudenic, katolický šlechtic, diplomat a cestovatel 17. století. Ve zdejším kostele nechal pohřbít dvě manželky: Marii Annu Čáslavu, rozenou ze Svárova, a Annu Saloménu. Po smrti zde měl být uložen sám. Tomu však zabránil požár, jemuž padla za oběť vesnice s kostelem, a proto byl uložen v chrámu svatého Víta na Pražském hradě.^[22] Ve vsi se také narodil Joseph Eduard Pontifikl, který vydal roku 1822 topografické dílo Topographie des Saazer Kreises im Königreiche Böhmen.^[23]

• 
  Smírčí kříž u vsi
• 
  Náves
• 
  Kostel svatého Jana Křtitele
• 
  Svatojánská socha na návsi
• 
  Vesnice z letadla

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stebno na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Stebno u Petrohradu na webu ČÚZK