Stefanův–Boltzmannův zákon
Stefanův–Boltzmannův zákon publikovaný roku 1879 Ludwigem Boltzmannem a Jožefem Stefanem popisuje celkovou intenzitu záření absolutně černého tělesa. Tento zákon říká, že intenzita vyzařování roste se čtvrtou mocninou termodynamické teploty zářícího tělesa.
- I – celková intenzita záření (podíl výkonu a plochy) [W·m−2]
- – Stefanova–Boltzmannova konstanta
- T – termodynamická teplota [K]
Pro „šedé těleso“ lze Stefanův–Boltzmannův zákon psát jako
kde je emisivita povrchu tělesa.
Tabulka
Tabulka ukazuje příklady hodnot měrného výkonu (intenzity záření) pro některé teploty:
Teplota [°C] | Teplota [K] | Intenzita [W·m−2] | Poznámka |
---|---|---|---|
0 | 273,15 | 315,6 | teplota tání ledu |
100 | 373,15 | 1100 | teplota varu vody |
120,85 | 394 | 1366 | solární konstanta ve vzdálenosti 1 AU od Slunce, tuto teplotu by měla černá deska kolmá ke Slunci, kdyby mohla vyzařovat jen osluněnou stranou |
5507 | 5780 | 6,33×107 | povrch Slunce |
Odvození
Vyjdeme z Planckova vyzařovacího zákona:
- ,
v němž veličina je intenzita záření absolutně černého tělesa na dané frekvenci . Celkovou intenzitu záření vyzařovanou napříč spektrem pak získáme integrací přes všechny možné úhlové frekvence záření:
- .
Integrál v tomto výrazu zjednodušíme substitucí , podle které a :
- .
Hodnota určitého integrálu z tohoto výrazu je , takže
- .
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stefanův-Boltzmannův zákon na Wikimedia Commons