Stefano Tacconi

Stefano Tacconi
Osobní informace
Datum narození	13. května 1957 (66 let)
Místo narození	Perugia, Itálie
Výška	188 cm
Hmotnost	80 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový brankář
Mládežnické kluby
1975–1976 Inter
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1976–1977 1977–1978 1978–1979 1979–1980 1980–1983 1983–1992 1992–1994 → Spoleto → Pro Patria → Livorno Sambenedettese Avellino Juventus Janov 0300(-18) 00700(-3) 0330(-20) 0380(-31) 0900(-93) 2540(-231) 0430(-68)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1988 1987–1991 Itálie (olympijská) Itálie 060(-13) 0700(-2)
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie Mistrovství Evropy 1988 Itálie 1. italská fotbalová liga 1983/84 Juventus 1985/86 Juventus Pohár PMEZ 1984/85 Juventus Pohár UEFA 1989/90 Juventus Pohár PVP 1983/84 Juventus Superpohár UEFA 1984 Juventus Interkontinentální pohár 1985 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefano Tacconi (13. květen 1957 Perugia, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. Je vyučeným kuchařem a po ukončení fotbalové kariéry podnikal v pohostinství.^[1] Neúspěšně kandidoval do evropského parlamentu za stranu Alleanza Nazionale. Objevil se také ve filmu Amore, bugie & calcetto.

Deset let byl jedničkou v Juventusu, se kterým vyhrál všechny evropské poháry,^[2] titul a poháry v lize. Byl na dvou turnajích (ME 1988 a MS 1990), odkud má bronzové medaile. Také byl na OH 1984. IFFHS jej zařadila na 140 místo v tabulce o nejlepšího brankáře za období 1987–2011.^[3]

Klubová kariéra

Od roku 1975 byl v mládežnickém klubu Interu. Nerazzurri jej do roku 1979 vždy posílali na hostování (Spoleto, Pro Patria a Livorno). Po návratu se rozhodl klub jej prodat do druholigového klubu Sambenedettese. Za rok přestoupil do Avellina, kde zůstal tři roky v nejvyšší lize.

V roce 1983 jej koupil Juventus, kde nahradil Zoffa, který ukončil kariéru. Hned v první sezoně získal pohár PVP a také vyhrál titul v lize. V následující sezoně jej trenér Trapattoni tolik často nenasazoval,ale i tak byl u vítězství o evropský superpohár. Když se blížil konec sezony byl povolán mezi tyče. I díky němu se mohli radovat ziskem poháru PMEZ. Od téhle vítězné chvíle byl jedničkou týmu na devět let, během nichž byl i kapitánem. Uprostřed sezony ve které získal svůj druhý titul 1985/86 vyhrál Interkontinentální pohár.

Vítězství v poháru UEFA 1989/90, se mu podařilo zkompletovat sbírku všech pět evropských pohárů.^[4] Což byl u brankáře rekord, který pak vyrovnal Vítor Baía.^[2] Také byl u vítězství italského poháru 1989/90. Když v roce 1991 odešel do důchodu kapitán Sergio Brio, dělal Stefano kapitána. Jenže jen na jednu sezonu. Po celkem 377 utkání u Bianconeri odešel v létě 1992 do Janova. Tady chytal ještě tři sezony a prosince 1994 s ním klub rozvázal smlouvu a on ukončil kariéru.^[5] Celkem odchytal v nejvyšší lize 387 utkání a inkasoval 391 branek, u Bianconeri to bylo 255 utkání a 231 inkasovaných branek.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 7 utkání a inkasoval jen dvě branky. Všechna utkání odchytal při přátelských zápasech. První utkání odehrál až v 30 letech 10. června 1987 proti Argentina (3:1).^[7] Poté jej trenér povolal na ME 1988, kde neodehrál žádné utkání. Za dva měsíce se zúčastnil OH 1988, kde odehrál všechna utkání. Byl i na domácím šampionátu MS 1990, odtud bral bronzovou medaili.^[8] Poslední utkání odehrál 13. února 1991 proti Belgii (0:0).^[9]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	Neodehrál žádné ze 4 utkání
	OH 1988	1 zápas ve skupině B	17. 9.	Guatemala	90	0	5:2[10]
		2 zápas ve skupině B	17. 9.	Zambie	90	0	0:4[11]
		3 zápas ve skupině B	21. 9.	Irák	90	0	2:0[12]
		Čtvrtfinále	25. 9.	Švédsko	120	0	2:1 v prodl.[13]
		Semifinále	27. 9.	SSSR	120	0	2:3 v prodl.[14]
		O 3. místo	27. 9.	NSR	90	0	0:3[15]
	MS 1990	Neodehrál žádné ze 7 utkání

Hráčské úspěchy

Klubové

• 2× vítěz italské ligy (1983/84, 1985/86)
• 1× vítěz italského poháru (1989/90)
• 1× vítěz poháru PMEZ (1984/85)
• 1× vítěz poháru UEFA (1989/90)
• 1× vítěz poháru PVP (1983/84)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1984)
• 1× vítěz interkontinentálního poháru (1985)

Reprezentační

• 1× na MS (1990 - bronz)
• 1× na ME (1988 - bronz)
• 1× na OH (1984)

Vyznamenání

Bronzová medaile za atletickou statečnost (1984)^[16]

Stříbrná medaile za atletickou statečnost (1990)^[16]

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)^[17]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefano Tacconi na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stefano Tacconi na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů