Stegosaurus v populární kultuře

Jeden z prvních modelů stegosaura v životní velikosti; Cleveland, rok 1969.

Stegosaurus byl rod velkého ptakopánvého dinosaura z kladu Thyreophora a čeledi Stegosauridae, žijícího na území dnešní Severní Ameriky a možná také Portugalska v období pozdní jury, asi před 155 až 145 miliony let.

Historie

V průběhu doby od svého objevení v 70. letech 19. století se stal jedním z nejznámějších a nejikoničtějších druhohorních dinosaurů.[1] Formálně jej roku 1877 popsal paleontolog Othniel Charles Marsh, který si s jeho podobou a zařazením zpočátku nevěděl příliš rady.[2] Teprve s objevy lépe dochovaných jedinců se ukázalo, jakým dinosaurem vlastně stegosaurus byl.[3] Od té doby se Stegosaurus objevil ve velkém množství knih, filmů i dokumentů, z mnoha lze zmínit například i filmy Cesta do pravěku, Jurský park 2: Ztracený svět, Putování s dinosaury a mnoho dalších.[4] Popularitu stegosaura nadále zvyšují vysoce kvalitní a dobře dochované exempláře, jako je "Sofie" z Přírodovědeckého muzea v Londýně.[5]

Příčiny popularity

Kostra stegosaura v Přírodovědeckém muzeu v Bruselu.

Popularita tohoto dinosaura je zejména ve Spojených státech tak vysoká, že byl v roce 1982 vyhlášen státním dinosaurem státu Colorado. Představa o vzezření stegosaura se v průběhu doby značně měnila, dnes je však jeho základní tělesný plán - zejména výrazné kosočtvercové hřbetní desky a dlouhé obranné bodce na konci ocasu - velmi povědomý a dobře rozpoznatelný. Ocasním bodcům se začalo neformálně přezdívat "thagomizers", podle děje v komiksu The Far Side z roku 1982.[6] Obranu před dravými teropody zajišťovaly stegosaurům asi 60 až 90 cm dlouhé ocasní trny, sloužící k aktivní a zřejmě velmi efektivní obraně, jak ukazují například i objevy poškozených obratlů dravých alosaurů, nesoucí stopy po bodných zraněních stegosauřími ocasními hroty.[7] Také mýtus o údajném "druhém mozku" stegosaura, který měl být umístěn v jeho pánevní oblasti, byl již vyvrácen.[8] V populární literatuře se spekuluje i o mnoha dalších aspektech tohoto dinosaura, například textuře jeho kůže nebo o jeho někdejším tělesném zápachu.[9] Ačkoliv měli stegosauři drobný mozek, oproti tělu velmi malý, nejednalo se o vyloženě tupá nebo neúspěšná zvířata. Pravděpodobně přežívali po dlouhé miliony let a z hlediska evoluce se tedy jednalo o relativně úspěšný rod dinosaura. Dokázal se efektivně bránit před dravými teropody (například alosaury a ceratosaury) a žil zřejmě v menších skupinách.[10]

Moderní pojetí vzezření stegosaura.

Rozšíření páteřního kanálu v křížové oblasti, zjištěné u stegosaura v roce 1881 přivedlo badatele na konci 19. a v první polovině 20. století k mylné domněnce, že tito dinosauři byli vybaveni druhým nervovým centrem právě v této oblasti těla. Sekundární "mozek" měl pomáhat s ovládáním ocasu a zadních končetin a posilovat zde funkci vzdáleného mozku v lebce. Tento chybný názor přispíval k popularitě stegosaura. Ve skutečnosti však dinosauři žádný druhý mozek neměli, jedná se patrně jen o rozšíření páteřního kanálu pro umístění glykogenového tělesa - zásobárny polysacharidu glykogenu, známou například u dnešních ptáků.[11]

Ankety ukazují, že i přes výraznou stopu této skupiny vyhynulých tvorů v populární kultuře je celková obeznámenost veřejnosti s ní poměrně špatná. Například bezmála polovina americké dospělé veřejnosti se k roku 2021 stále domnívá, že klasičtí dinosauři (nepočítaje ptáky) stále existují v odlehlých koutech naší planety nebo že dinosauři jako skupina vyhynuli před méně než 10 000 lety. Z průměrných čtyř dinosauřích rodů, na které si respondenti dokázali vzpomenout, se často vyskytoval právě i Stegosaurus.[12]

Související články

Odkazy

Reference

  1. ↑ Fastovsky D. E., Weishampel D. B. (2005). "Stegosauria: Hot Plates". In Fastovsky D. E., Weishampel D. B. (eds.). The Evolution and Extinction of the Dinosaurs (2nd ed.). Cambridge University Press. pp. 107–30. ISBN 978-0-521-81172-9.
  2. ↑ Marsh, O. C. (1877). A new order of extinct Reptilia (Stegosauria) from the Jurassic of the Rocky Mountains. American Journal of Science. 3 (14): 513–514. doi: 10.2475/ajs.s3-14.84.513
  3. ↑ https://dinosaurusblog.com/2011/03/27/887722-jak-svet-poznal-stegosaura/
  4. ↑ SOCHA, Vladimír. Jak změřit stegosaura. OSEL.cz [online]. 21. dubna 2022. Dostupné online.  (česky)
  5. ↑ https://dinosaurusblog.com/2016/06/30/puvabna-pichlava-sofie/
  6. ↑ Carpenter, K. & Galton, P. M. (2001). "Othniel Charles Marsh and the Eight-Spiked Stegosaurus". In Carpenter, Kenneth (ed.). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 76–102. ISBN 978-0-253-33964-5.
  7. ↑ SOCHA, Vladimír. Smrtící zbraň na ocasech stegosauridů. OSEL.cz [online]. 25. listopadu 2022. Dostupné online.  (česky)
  8. ↑ Buchholz (née Giffin), E. B. (1990). "Gross Spinal Anatomy and Limb Use in Living and Fossil Reptiles". Paleobiology. 16 (4): 448–58. doi: 10.1017/S0094837300010186
  9. ↑ https://veda.instory.cz/1264-co-byste-citili-kdybyste-se-ocitli-v-blizkosti-tyranosaura-stegosaura-triceratopse-nebo-brachiosaura.html
  10. ↑ https://www.osel.cz/8011-stegosaurus-byl-rozenym-zabijakem.html
  11. ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosauři neměli dva mozky. OSEL.cz [online]. 13. května 2021. Dostupné online.  (česky)
  12. ↑ SOCHA, Vladimír. Skutečně existoval Doyouthinktheysaurus?. OSEL.cz [online]. 10. června 2021. Dostupné online.  (česky)

Literatura

Česká literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Stegosaurus stenops sophie wiki martyniuk.png
Autor: Matthew Martyniuk, Licence: CC BY-SA 4.0
Life restoration of Stegosaurus stenops based on the "Sophie" specimen, NHMUK PV R36730. Digital.
Kostra stegosaura.jpg
Autor: Meridas (Vladimír Socha), Licence: CC BY-SA 4.0
Kostra tyreofora stegosaura v bruselském Přírodovědeckém muzeu (2009).
Cleveland Stego 1969.jpg
Autor: RBaran, Licence: CC BY-SA 3.0
Robert (13) and Jeffrey (10) Baran with first life-size model of Stegosaurus outside of Cleveland Museum of Natural History, Cleveland, Ohio, summer 1969.