Steingrímur Hermannsson

Steingrímur Hermannsson
Stranická příslušnost
Členství	Pokroková strana
Narození	22. června 1928 Reykjavík
Úmrtí	1. února 2010 (ve věku 81 let) Reykjavík
Rodiče	Hermann Jónasson
Děti	Guðmundur Steingrímsson
Alma mater	Kalifornský technologický institut
Profese	politik, diplomat, autor autobiografie, spisovatel a inženýr
Commons	Steingrímur Hermannsson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Steingrímur Hermannsson (22. června 1928 Reykjavík – 1. února 2010 Reykjavík)^[1] byl islandský politik, představitel středové agrární Progresivní strany (Framsóknarflokkurinn), jejímž byl v letech 1979–1994 předsedou. Dvakrát, v období 1983–1987 a 1988–1991, byl premiérem Islandu. Kromě toho zastával funkci ministra zahraničí (1987–1988) a ministra rybolovu (1980–1983). Jeho otec, Hermann Jónasson, byl rovněž islandským premiérem (1934–1942, 1956–1958) a předsedou Progresivní strany (1944–1962).

Životopis

Původně nechtěl jít ve stopách svého otce a v roce 1948 odešel do Spojených států amerických, kde vystudoval elektrotechniku na Illinois Institute of Technology (bakalář) a na Kalifornském technologickém institutu (magistr). Absolvoval v roce 1952.^[2] Poté se vrátil na Island, kde začal neúspěšně podnikat. V 60. letech oproti svému předsevzetí vstoupil do politické strany svého otce a tím i do politiky. V roce 1971 byl prvně zvolen do Althingu, islandského parlamentu. V roce 1978 stanul v čele strany a v roce 1982 vstoupil do vlády a v roce 1983 se stal premiérem Islandu. V roce 1986 hostil v Reykjavíku summit Michaila Gorbačova a amerického prezidenta Ronalda Reagana. Přestože summit byl považován za neúspěšný, přesto zde byla započatá cesta vedoucí k ukončení studené války.

V roce 1991, během lednových nepokojů v Litvě, vyjádřil silnou podporu vůdci rebelů Vytautasu Landsbergisovi, předsedovi litevského parlamentu. Krátce poté se Island stal první zemí, která uznala nezávislost Litvy na Sovětském svazu.^[3] Po konci druhého premiérského mandátu v roce 1991 se stáhl z politiky a stal se prezidentem Islandské centrální banky (Seðlabanki Íslands). Byl jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1998. Po odchodu do důchodu přestal být politicky angažovaný, ale po čase se stal kritikem vedení Progresivní strany, až se s ní nakonec zcela rozešel. Byl zakládajícím členem organizace Heimssýn, která se postavila proti vstupu Islandu do Evropské unie. V roce 2007 podpořil Hnutí Islandu, menší zelené hnutí, které ve volbách propadlo. Jeho memoáry, publikované ve třech svazcích v letech 1998–2000, se staly bestsellerem. Jeho nejmladší syn, Guðmundur Steingrímsson, se stal rovněž politikem, prošel sociální demokracií, Progresivní stranou i novou stranou Zářná budoucnost.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steingrímur Hermannsson na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Steingrímur Hermannsson na Wikimedia Commons