Stejnopohlavní manželství v Argentině

Stejnopohlavní manželství je v Argentině legální od 22. července 2010.

Argentina byla první zemí Latinské Ameriky, druhou zemí amerického kontinentu a druhou zemí ležící na Jižní polokouli, která umožnila legalizovala stejnopohlavní sňatky na celostátní úrovni.^[1] Z celosvětového hlediska byla desátou zemí, která legalizovala stejnopohlavní manželství.^[2]

Registrované partnerství

V první dekádě 21. století bylo registrované partnerství legalizováno ve čtyřech argentinských jurisdikcích: Autonomní město Buenos Aires (2002),^[3], Provincii Río Negro (2003),^[4] městě Vila Carlos Paz (2007) ^[5] a městě Río Cuarto (2009).^[6] Registrované partnerství poskytovalo homosexuálním párům pouze limitovaná práva a povinnosti ve srovnání s manželstvím. Vstoupit do něj mohly například pouze páry žijící ve společné domácnosti po určitou časovou dobu, zpravidla se jednalo o jeden až dva roky.

Registrované partnerství pak bylo legalizováno na celostátní úrovni od 1. srpna 2015, kdy vstoupil v účinnost nový Código Civil y Commercial, který nahradil předchozí argentinský občanský zákoník.^[7] Po přijetí parlamentem v říjnu 2014 a následném podpisu argentinské prezidentky 7. října 2014 nemá registrované partnerství stejný právní status jako manželství. Nicméně je chápáno jako variantní instituce určená k zakládání rodiny, z čehož mu vyplývají také určité benefity.^[8][9]

Neregistrované soužití

19. srpna 2008 oznámila vláda Cristiny Fernandézové-Kirchnerové, že by páry žijící ve společné domácnosti minimálně pět let měly mít právo na pozůstalostní důchody po zemřelých partnerech. Jednalo se tehdy o první vstřícné vládní gesto vůči homosexuálním párům, neboť zákon o neregistrovaném soužití měl platit v celé Argentině.^[10] Čtyři argentinské odbory pak následně začaly tlačit na rozšíření zdravotních benefitů Národního bezpečnostního systému i na stejnopohlavní partnery zaměstnanců, na něž se tento systém vztahuje (systém spolupracuje i s odbory v oblasti zdravotnictví). Benefity jsou přístupné pedagogům, pracovníkům bank a pojišťoven, vládním představitelům a zaměstnancům v oblasti letecké dopravy. V prosince 2005 rozhodl soudce, že věznice na území provincie Córdoba jsou povinné umožňovat stejnopohlavním partnerům osob ve výkonu trestu odnětí svobody manželské návštěvy. Stejně tak je z rozhodnutí córdobského soudu protiprávní jakkoli penalizovat homosexuální vztahy mezi vězni.^[11][12]

Stejnopohlavní manželství

Dva týdny před volbami v roce 2009 vyjádřil argentinský ministr spravedlnosti Aníbal Fernández podporu legalizaci stejnopohlavního manželství na půdě Kongresu. Svá prohlášení opíral o boj s diskriminací a většinovou podporu u argentinské veřejnosti. Fernández taktéž připomněl, že bývalý prezident Argentiny Néstor Kirchner a manžel tehdejší argentinské prezidentky Cristiny Fernándezové-Kirchnerové, ve své funkci podporoval společenskou diskuzi na téma stejnopohlavního manželství. Fernándezová-Kirchnerová tehdy k této problematice nezaujímala jasný postoj. Fernández řekl, že sám osobně sepíše návrh příslušného zákona, a že se jeho resort jako jediný bude zabývat všemi jeho aspekty.^[13] Žádný návrh nebyl tou dobou prezentován.

Na konci roku 2009 se Kongres zabýval dvěma návrhy zákonů - jeden z dílny Silvia Augsburgerové (Socialistická strana) a druhý z dílny Vilmy Ibarrové (Nuevo Encuentrové) - měnícími článek 172 občanského zákoníku. 27. října 2009 se návrhy zákona o stejnopohlavním manželství vedly diskuze na půdě Výboru Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež.^{[14][15][16][17]} Ibarrová řekla, že by stejnopohlavní sňatky mohly být v Argentině legální ještě v roce 2009.^[18] Debaty o návrzích pokračovaly 5. a 9. listopadu, a pak byly odloženy na březen 2010.^[19][20][21] Podle tehdejších průzkumů veřejného mínění souhlasilo s legalizací stejnopohlavního manželství 70 % Argentinců.^[22]

15. dubna 2010 doporučil Výbor Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež přijetí zákona o stejnopohlavním manželství.^[23][24] 5. května 2010 přijala Sněmovna poslanců návrh zákona o stejnopohlavním manželství poměrem hlasů 125:109.^[25][26][27] 6. července doporučil Senátní výbor pro právní záležitosti zamítnutí návrhu.^[28] K hlasování došlo 14. července.^[29] Po dlouhé rozpravě, která trvala až do následujícího dne 15. července, byl návrh zákona o stejnopohlavním manželství přijat Senátem v poměru hlasů 33:27.^[30][31][32] 21. července byl návrh podepsán argentinskou prezidentkou Cristinou Fernándezovou-Kirchnerovou.^[33][34][35] 22. července byl nový zákon publikován v promulgační listině. Účinným se stal ten samý den.^[36][37] Možností uzavřít sňatek získaly homosexuální páry žijící v Argentině stejná práva a povinnosti, jako mají heterosexuální manželé, včetně možnosti adopce dětí.^[38] První manželství byla uzavřená 30. července 2010.^[39][40]

27. července 2012 se gay pár Alejandro Grinblat a Carlos Dermgerd z Buenos Aires stali prvními muži v Latinské Americe, který měl společná rodičovská práva k nově narozenému dítěti.^[41] Jejich syn Tobias, který se stal prvním argentinským dítětem s dvěma otci v rodném listě, je biologickým dítětem jednoho z nich. Počat byl prostřednictvím surogátního mateřství.^[42]

Soudní rozhodnutí

(c) Presidencia de la Nación Argentina, CC BY 2.0

12. listopadu 2009 rozhodl soud v Buenos Aires, že manželství dvou mužů Alexe Freyere a José María Belly je v souladu s články 172 a 188 argentinského občanského zákoníku neústavní.^[43][44] Starosta Buenos Aires Mauricio Macri řekl, že se proti soudnímu rozhodnutí neodvolá.^[45][46] I tak si ale kauzu převzal argentinský nejvyšší soud.^[47] V prosinci 2009 nařídila guvernérka Tierra del Fuega Fabiana Ríosová tamnímu matričnímu úřadu gay pár oddat a registrovat jeho sňatek. 28. prosince byli oba muži oficiálně sezdáni v Ushuaie, hlavním městě argentinské provincie Tierra del Fuego. Jednalo se o první homosexuální pár v Latinské Americe, který uzavřel manželství.^[48] 14. dubna 2010 bylo manželství prohlášeno za neplatné.^[49][50] Jelikož nebylo soudní rozhodnutí řádně doručeno oběma stranám, zůstalo gay manželství de facto legálním.^[51] Oba muži oznámili, že jsou připraveni se v případě potřeby odvolat.^[52][53] Pár byl nakonec v roce 2015 rozveden. Argentinský novinář Bruno Bimbi k nim poznamenal, že ačkoliv byli oba muži homosexuální orientace, neexistoval mezi nimi žádný intimní vztah. Jediné, oč usilovali, byl boj za práva LGBT. Jejich manželství bylo tudíž bylo účelové.^[54]

10. března 2010 rozhodl soudce v Buenos Aires o neplatnosti dalšího homosexuálního manželství, tentokrát mezi Damiánem Barnathem a Jorgem Estebanem Salazerem Capónem.^[55] 16. dubna bylo zrušeno v pořadí již třetí stejnopohlavní manželství. Soudce ve svém rozsudku zneplatňujícím sňatek dvou žen poznamenal, že matriční úřady v Buenos Aires rozeznávají pouze manželství mezi mužem a ženou.^[56][57] Správní soudkyně Elena Liberatori později toto rozhodnutí zrušila a rozhodla, aby lesbické manželství bylo opětovně deklarováno jako platné. Příslušné matrice rovněž nařídila, aby soudu doručila zneplatněnou manželskou licenci.^[58]

Po prvním legalizovaném stejnopohlavním manželství v prosinci 2009 se sedm dalších homosexuálních párů dožadovalo práva na uzavření manželství, a to před přijetím celostátního zákona, který legalizoval v Argentině homosexuální sňatky.^[59] The Supreme Court was hearing several cases concerning the right of same-sex couples to marry.^[60] 2. července 2010 některá média informovala, že Nejvyšší soud Argentiny rozhodl v případě Maríe Rachidové a Claudie Castrové, že články 172 a 188 argentinského občanského zákoníku jsou neústavní.^[61][62]

Statistiky

Počet homosexuálních párů, které v Argentině uzavřely manželství, je podle jednotlivých provincií následující:^[63][64]

Rok po přijetí zákona o stejnopohlavním manželství bylo v Argentině uzavřeno celkem 9 362 homosexuálních sňatků,^[65][66] z toho se 2 683 odehrálo na území federálního distriktu Buenos Aires a 1 998 v provincii Buenos Aires.

Sedm let od legalizace stejnopohlavního manželství bylo v Artentině uzavřeno 16 200 homosexuálních sňatků, z toho 4 286 na území federálního distriktu Buenos Aires a 3 836 v provincii Buenos Aires.^[67] Jelikož argentinské zákony povolují uzavřít manželství jak tuzemcům, tak i cizozemcům, využívají možnosti uzavřít manželství i zahraniční homosexuální páry, většinou ze sousední Paraguaye a Chile. Argentina, zejména pak její hlavní město Buenos Aires, si tímto krokem vybudovala postavení nejpopulárnější destinace pro homosexuální páry, které se chystají uzavřít manželství.^[68]

Do července 2018 bylo v Argentině uzavřeno 18 000 stejnopohlavních manželství.^[69]

Veřejné mínění

Podle průzkumu Pew Research Center uskutečněném od 15. listopadu 2013 do 8. ledna 2014 podporovalo stejnopohlavní manželství 52 % Argentinců, zatímco 40 % bylo proti.^[70][71]

Průzkum Ipsos z roku 2015 shledal nárůst podpory stejnopohlavního manželství z 52 % na 59 %. Dalších 16 % podporovalo registrované partnerství, nebo jinou formu soužití homosexuálních párů.^[72]

Podle AmericasBarometer z roku 2017 souhlasilo se stejnopohlavním manželství 65 % Argentinců.^[73]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Same-sex marriage in Argentina na anglické Wikipedii.

Související články

• LGBT práva v Argentině
• Práva párů stejného pohlaví v amerických zemích

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stejnopohlavní manželství v Argentině na Wikimedia Commons