Stekník
| Stekník | |
|---|---|
 Usedlost čp. 10 na návsi | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Zálužice |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°19′23″ s. š., 13°37′24″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 31 (2021)[1] |
| Katastrální území | Stekník (2,65 km²) |
| Nadmořská výška | 205 m n. m. |
| PSČ | 438 01 |
| Počet domů | 27 (2011)[2] |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Stekník | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 190870 |
| Kód k. ú. | 790877 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stekník (německy Steknitz) je vesnice a část obce Zálužice na Žatecku v okrese Louny v Ústeckém kraji. Stekník se nachází se asi tři kilometry od Žatce na ostrohu v Žatecké pánvi. Dominantou vesnice je zámek. Okolí vsi je charakteristické dlouhodobou tradicí pěstování a zpracování chmele, díky které se Stekník roku 2023 stal součástí regionu Krajina žateckého chmele zapsaného na seznam světového dědictví. Stekník je také název katastrálního území o rozloze 2,65 km².[3]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1389.[4]
Přírodní poměry
Jihovýchodně od vesnice vyvěrá u malé kaple pramen minerální vody. K mineralizaci dochází rozpouštěním síranů, které vznikají oxidací sulfidů v podloží tvořeném jílovci s častým výskytem krystalů sádrovce. Voda má pH 3,4 a celkový obsah rozpuštěných pevných látek ve vodě je asi 3 g·l−1.[5]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 207 obyvatel (z toho 94 mužů), z nichž bylo 41 Čechoslováků, 162 Němců a čtyři cizinci. Kromě čtyř evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 218 obyvatel: 71 Čechoslováků, 145 Němců a dva cizince. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také deset evangelíků, devět členů církve československé, jeden příslušník jiných církví a jeden člověk bez vyznání.[7]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 255 | 260 | 241 | 257 | 233 | 207 | 218 | 241 | 120 | 85 | 55 | 31 | 25 | 17 |
| Domy | 34 | 34 | 34 | 39 | 39 | 39 | 48 | 36 | . | 28 | 25 | 29 | 26 | 27 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Zálužice. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
Stekník je vesnickou památkovou zónou. Na okraji vesnice stojí původně barokní zámek založený v roce 1681 žateckým měšťanem Jiřím Kulhánkem z Klaudensteinu. Dochovaná podoba je výsledkem rokokových úprav ze druhé poloviny 18. století.[9] Na návsi stojí venkovská usedlost čp. 9 s branou, která pochází ze druhé poloviny 18. století. Bránu zdobí rokokový znak, vázy a socha svatého Vavřince. Ze stejného období pochází pozdně barokní sýpka se zdobenými štíty, vikýři a znakem. Kromě nich jsou památkově chráněné také usedlosti čp. 26 a 27. Dále se ve vesnici nachází socha Panny Marie Immaculaty a socha svatého Floriána (obě z roku 1766), socha svatého Františka (1767) a socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1778.[10]
Galerie
Starý špýchar
Zámek
Náves
Zaniklý léčivý pramen
Brána usedlosti čp. 15
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-26.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 164, 166.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Stekník – zámek, s. 437–438.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Stekník, s. 425–426.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stekník na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Stekník na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Alter Speicher (Schüttboden) in Stecknitz (Stekník) in Nordböhmen
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Stekník – usedlost čp. 10
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Torbogen am Haus Nr. 15 in Stecknitz (Stekník) in Nordböhmen
