Stella Zázvorková

Stella Zázvorková
Narození14. dubna 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. května 2005 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníMotolský hřbitov
ChoťMiloš Kopecký (1946–1947)
DětiJana Kopecká
RodičeJan Zázvorka starší
PříbuzníJan Zázvorka (sourozenec)
Podpis
Stella Zázvorková – podpis
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
2001 – Babí léto
Dlouholetý umělecký přínos
2004
Umělecké ceny
Medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hřbitov Motol – hrob herečky Stelly Zázvorkové.

Stella Zázvorková, provdaná Stella Kopecká, (14. dubna 1922 Praha18. května 2005 Praha) byla česká herečka.

Životopis

Narodila se v umělecké rodině. Její otec – architekt Jan Zázvorka starší – byl autorem Národního památníku na Vítkově. Její starší bratr Jan Zázvorka mladší se později stal filmovým a televizním scénografem a architektem. Její matka byla módní návrhářka a křestní jméno jí vybrala podle stejnojmenného sci-fi románu francouzského spisovatele Camille Flammariona. Od roku 1946 byla krátce provdána za herce Miloše Kopeckého. Jejich manželství vydrželo asi 1 rok, jejich dcera Jana spáchala v necelých 19 letech sebevraždu, ona sama se už pak nevdala. Je pohřbena na hřbitově Motolského krematoria.

Byla řadovou členkou KSČ a roku 1977 podepsala Antichartu. Nicméně, dle slov pamětníků tak činila, stejně jako stovky dalších herců jen proto, aby měla klid a mohla hrát.[1] Mluvila sedmi jazyky např.: německy, francouzsky, anglicky, rusky a latinsky.[2]

Divadlo

Absolvovala divadelní školu E. F. Buriana. Poté hrála v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a ve 40. letech se objevovala na pódiu divadla Větrník. V letech 1945–1948 hrála v Divadle satiry, později byla členkou Realistického divadla a Divadla E. F. Buriana. Jan Werich ji přijal v roce 1955 do Divadla ABC. Po připojení Divadla ABC k MDP dne 1. července 1962[3] se stala členkou Městských divadel pražských, kde působila pak až do roku 1990.[4]

Přehled angažmá

Filmová tvorba

Nezapomenutelné jsou její filmové role. Objevovala se v titulech, které jsou dnes ve zlatém fondu české a československé kinematografie. Diváci si pamatují její temperamentní ženy z filmů Anděl na horách, Pane, vy jste vdova!, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, či role z nedávných let ve filmech Kolja, Pelíšky, Kytice a Babí léto.

Film

Televize

  • 1968 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: hostinská Vejvodová
  • 1971 Fantom operety (TV seriál) – role: vdova Bártová
  • 1971 Klícka (TV filmová komedie) – role: Marie Kučerová
  • 1971 Exekuce (TV film) – role: Bartačka, správcová u Laputi
  • 1980 Arabela (TV seriál) – role: Věra Majerová
  • 1995 Život na zámku (TV seriál) – role: Andulka Šafářová

Rozhlas

Ocenění

  • 1982 - zasloužilá umělkyně
  • 1993 – Cena – Senior Prix za celoživotní uměleckou práci pro vybrané výkonné umělce;
  • 1996 – Nominována na Českého lva – za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Kolja;
  • 2000 – Cena Thálieza celoživotní mistrovství v činohře;
  • 2001 – Český levnejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto;
  • 2003 – Čestná cena ankety TýTý – uvedena do Dvorany slávy
  • 2003 – k 28. říjnu uděleno státní vyznamenání – Medaile Za zásluhy;
  • 2004 – Český lev – za dlouholetý umělecký přínos českému filmu;
  • 2006 – Česká televize uvedla v cyklu Příběhy slavných film Neřízená střela Stella (o jedné z nejvýraznějších hereček minulého století; délka 52 minut; režie L. Jablonská).

Odkazy

Reference

  1. Veliké tajemství Stelly Zázvorkové: Měla být první prezidentkou?. www.bleskove.cz [online]. [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. 
  2. ŠIMŮNEK, Petr. Zázvorková: Vždy jsem se chtěla proslavit. iDNES.cz [online]. 2002-12-22 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  3. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 22, ISBN 80-7243-121-8
  4. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
  5. Molière: Lakomec. Nesmrtelná komedie o lakomci, který nade vše na světě miluje svoji kasičku. Vltava [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • Petr Bošnakov: Hvězdy v Ringu, vyd. Renata film I., Praha, 1995, str. 181–7
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 244, 255
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 105, 385, 413
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 53, 95–6, 216, 375, 397, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 15, 37, 40, 49, 51, 55, 57, 62, 83, 96, 102–3, 107–8, 112, 116, 132, 150, 162–3, 173, 189
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 756. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 529, 536, 538–9, 544, 631
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 808. 
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 19, 46, 86
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 582. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 96, 181, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 22–3, 43, 112, 115, 117, 128, 131, 148, 157, 160, 161, 192, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 286, 316, 332, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stella Zázvorková-hrob, Hřbitov Motol 12.jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Hřbitov Motol - hrob herečky Stelly Zázvorkové.
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Zazvorkova signatura.png
podpis herečky Stelly Zázvorkové