Steve Johnson (tenista)

Steve Johnson
Steve Johnson na French Open 2018
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké[1]
Datum narození24. prosince 1989 (32 let)[1]
Místo narozeníOrange, Orange County, Kalifornie, Spojené státy[1]
BydlištěRedondo Beach, Kalifornie, Spojené státy[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost86 kg[1]
Profesionál od2012[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek7 702 020 USD
Dvouhra
Poměr zápasů195–198
Tituly4 ATP, 7 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění21. místo (25. července 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2015, 2016)
French Open3. kolo (2015, 2017, 2018, 2021)
Wimbledon4. kolo (2016)
US Open3. kolo (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů104–107
Tituly2 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění39. místo (23. května 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Open3. kolo (2018)
Wimbledon2. kolo (2015)
US Opensemifinále (2015, 2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Openčtvrtfinále (2011)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220906a6. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz2016 Rio de Janeiromužská čtyřhra

Steve Johnson (* 24. prosince 1989 Orange, Orange County, Kalifornie) je americký profesionální tenista a bronzový medailista v mužské čtyřhře z Letní olympiády 2016 v Riu de Janeiru. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour čtyři turnaje ve dvouhře, včetně dvou houstonských trofejí na U.S. Men's Clay Court Championships 2017 a 2018. K nim přidal dva deblové tituly. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět trofejí ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2016 na 21. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 39. místě. Trénují ho Peter Smith a Marc Lucero.[1]

Debutovým startem v hlavní soutěži dvouhry na grandslamovém turnaji se stal US Open 2012, kam obdržel od pořadatelů divokou kartu. Po výhře nad Lotyšem Ernestsem Gulbisem ve druhém kole postoupil do třetí fáze turnaje. V něm podlehl francouzské turnajové třináctce Richardu Gasquetovi.

Týmové soutěže

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 baráží proti Uzbekistánu, v níž podlehl v pěti setech Denisi Istominovi a po boku Sama Querreyho vyhrál čtyřhru. Američané zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–3 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.[3]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval jako dvanáctý nasazený. Vypadl ve čtvrtfinále, když nestačil na pozdějšího vítěze a světovou dvojku Andyho Murrayho až v tiebreaku rozhodující sady. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jackem Sockem. Soutěží prošli do semifinále, v němž je vyřadil rumunský pár Florin Mergea a Horia Tecău. V zápase o bronzovou medaili však zdolali kanadskou dvojici Daniel Nestor a Vasek Pospisil a obsadili třetí místo.

Zápasy o olympijské medaile

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronz)

Stavrokmísto konánípovrchspoluhráčsoupeřivýsledek
Bronz2016Rio de Janeiro, BrazílietvrdýUSA Jack SockKanada Daniel Nestor
Kanada Vasek Pospisil		6–2, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (4–1 D; 2–5 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (0–2 D; 0–6 Č)
antuka (2–0 D; 1–0 Č)
tráva (2–0 D; 1–0 Č)
koberec (0–0)

Dvouhra: 6 (4–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.25. října 2015Vídeň, RakouskotvrdýŠpanělsko David Ferrer6–4, 4–6, 5–7
Vítěz1.25. června 2016Nottingham, Spojené královstvítrávaUruguay Pablo Cuevas7–6(7–5), 7–5
Vítěz2.16. dubna 2017Houston, Spojené státyantukaBrazílie Thomaz Bellucci6–4, 4–6, 7–6(7–5)
Vítěz3.15. dubna 2018Houston, Spojené státy (2)antukaUSA Tennys Sandgren7–6(7–2), 2–6, 6–4
Vítěz4.22. července 2018Newport, Spojené státytrávaIndie Ramkumar Ramanathan7–5, 3–6, 6–2
Finalista2.26. srpna 2018Winston-Salem, Spojené státytvrdýRusko Daniil Medveděv4–6, 4–6

Čtyřhra: 8 (2–6)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.27. července 2014Atlanta, Spojené státytvrdýUSA Sam QuerreyKanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock		3–6, 7–5, [5–10]
Finalista2.14. února 2016Memphis, Spojené státytvrdý (h)USA Sam QuerreyPolsko Mariusz Fyrstenberg
Mexiko Santiago González		4–6, 4–6
Vítěz1.21. května 2016Ženeva, ŠvýcarskoantukaUSA Sam QuerreyJižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram		6–4, 6–1
Finalista3.19. února 2017Memphis, Spojené státytvrdý (h)USA Ryan HarrisonUSA Brian Baker
Chorvatsko Nikola Mektić		3–6, 4–6
Finalista5.únor 2020Uniondale, New York, Spojené státytvrdý (h)USA Reilly OpelkaSpojené království Dominic Inglot
Pákistán Ajsám Kúreší		6–7(5–7), 6–7(6–8)
Finalista6.1. srpna 2021Atlanta, Spojené státytvrdýAustrálie Jordan ThompsonUSA Reilly Opelka
Itálie Jannik Sinner		4–6, 7–6(8–6), [3–10]
Finalista7.22. srpna 2021Cincinnati, Spojené státytvrdýUSA Austin KrajicekŠpanělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos		6–7(5–7), 6–7(5–7)
Vítěz2.červenec 2022Newport, Spojené státytrávaUSA William BlumbergJižní Afrika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo		6–4, 7–5

Finále na challengerech ATP

Legenda – tituly
Challengery (7–4 D; 2–3 Č)

Dvouhra: 11 (7–4)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.12. srpna 2012Aptos, Spojené státytvrdýKolumbie Robert Farah6–3, 6–3
Vítěz2.15. června 2013Nottingham, Spojené královstvítrávaBelgie Ruben Bemelmans7–5, 7–5
Vítěz3.3. února 2014Dallas, Spojené státytvrdý (h)Tunisko Malek Džazírí6–4, 6–4
Finalista1.10. února 2014Irving, Spojené státytvrdýČesko Lukáš Rosol0–6, 3–6
Vítěz4.31. března 2014Le Gosier, GuadeloupetvrdýFrancie Kenny de Schepper6–1, 6–7(5–7), 7–6(7–2)
Finalista2.12. května 2014Bordeaux, FrancieantukaFrancie Julien Benneteau3–6, 2–6
Vítěz5.srpen 2019Aptos, Spojené státytvrdáNěmecko Dominik Koepfer6–4, 7–6(7–4)
Finalista3.říjen 2019Fairfield, Spojené státytvrdýAustrálie Christopher O'Connell4–6, 4–6
Vítěz6.leden 2020Bendigo, AustrálietvrdýItálie Stefano Travaglia7–6(7–2), 7–6(7–3)
Vítěz7.březen 2020Indian Wells, Spojené státytvrdýUSA Jack Sock6–4, 6–4
Finalista4.duben 2022Sarasota, Spojené státyantukaKolumbie Daniel Elahi Galán6–7(7–9), 6–4, 1–6

Čtyřhra: 5 (2–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.16. října 2011Tiburon, Spojené státytvrdýUSA Sam QuerreyAustrálie Carsten Ball
Austrálie Chris Guccione		1–6, 7–5, [6–10]
Vítěz1.13. listopadu 2011Knoxville, Spojené státytvrdý (h)USA Austin KrajicekAustrálie Adam Hubble
Dánsko Frederik Nielsen		3–6, 6–4, [13–11]
Finalista2.21. dubna 2013Sarasota, Spojené státyantukaUSA Bradley KlahnSrbsko Ilija Bozoljac
Indie Somdev Devvarman		7–6(7–5), 6–7(3–7), [9–11]
Finalista3.29. září 2013Napa, Spojené státytvrdýUSA Tim SmyczekUSA Bobby Reynolds
Austrálie John-Patrick Smith		4–6, 6–7(2–7)
Vítěz2.3. listopadu 2013Charlottesville, Spojené státytvrdý (h)USA Tim SmyczekUSA Jarmere Jenkins
USA Donald Young		6–4, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Johnson (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Steve Johnson na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022
  2. ↑ Steve Johnson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022
  3. ↑ Steve Johnson (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bronze medal.svg
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a bronze medal, based on Olympic rings.svg.
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“