Steven MacLean
| Steven Glenwood MacLean | |
|---|---|
 | |
| Astronaut NRC/CSA | |
| Státní příslušnost | Kanada |
| Datum narození | 14. prosince 1954 (67 let) |
| Místo narození | Ottawa, provincie Ontario, Kanada |
| Předchozí zaměstnání | fyzik |
| Čas ve vesmíru | 21 dní, 16 hodin a 3 minuty |
| Kosmonaut od | 5. prosince 1983 |
| Mise | STS-52, STS-115/ISS |
| Znaky misí |   |
| Kosmonaut do | 2008 |
| Pozdější zaměstnání | prezident Kanadské kosmické agentury (CSA) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Steven Glenwood MacLean (* 14. prosince 1954 Ottawa, provincie Ontario, Kanada), původně fyzik, byl v letech 1983–2008 jedním z kanadských astronautů. Uskutečnil dva krátkodobé kosmické lety, druhý na Mezinárodní vesmírnou stanici. Poprvé vzlétl do vesmíru roku 1992 v raketoplánu Columbia při letu STS-52, podruhé roku 2006 v raketoplánu Atlantis při misi STS-115. Ve vesmíru strávil celkem 21 dní, 16 hodin a 3 minuty. Od roku 2008 je prezidentem Kanadské kosmické agentury.
Život
Mládí, fyzik
Steven MacLean po střední škole absolvoval bakalářské studium fyziky na Yorské univerzitě York University v Torontu, které dokončil roku 1977. Současně v letech 1974–1976 pracoval na katedře sportu Yorské univerzity, do roku 1977 soutěžil v kanadské reprezentačním družstvu kanadských gymnastů. Doktorát (Ph.D.) ve stejném oboru získal roku 1983.[1] Poté pracoval na Stanfordově univerzitě u nositele Nobelovy ceny Arthura Schawlowa, věnoval se výzkumu v oblasti laserové spektroskopie a optoelektroniky.[2]
Kosmonaut
Roku 1983 se přihlásil do prvního kanadského náboru astronautů, prošel všemi koly výběru a od 5. prosince 1983 patřil mezi úspěšnou šestici.[1] Oddíl astronautů byl začleněn pod Národní výzkumnou radu (NRC, National Research Council), od roku 1989 funguje v rámci Kanadské kosmické agentury (CSA, Canadian Space Agency). Od února 1984 se připravoval v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu na roli specialisty pro užitečné zatížení.[1] Prvním Kanaďanem v kosmu se nakonec v říjnu 1984 stal jeho kolega Marc Garneau (mise STS-41-G), MacLean byl v prosinci 1985 zařazen do posádky letu STS-71-F plánovaného na rok 1987. Po katastrofě raketoplánu Challenger v lednu 1986 byl let odložen a přejmenován na STS-52.
V letech 1987–1993 se podílel na vývoji kamerového systému určeného k získání dat pro řízení robotického manipulátoru Canadarm, současně v letech 1988–1991 zastával funkci poradce v programu Strategic Technologies in Automation and Robotics, STEAR.[2]
Do vesmíru odstartoval na palubě raketoplánu Columbia až 22. října 1992 ve funkci specialisty pro užitečné zatížení. Let byl věnován především vypuštění italské družice Lageos 2 a amerických a kanadských materiálových experimentů. Columbia přistála 1. listopadu, let trval 9 dní, 20 hodin a 56 minut.[3]
V letech 1993–1994 byl generálním ředitelem programu kanadských pilotovaných letů. Zodpovídal za kanadské experimenty prováděné při letech Shuttlů, vyjednal 9 z 13 kanasdských kosmických letů.[2] V letech 1996–1998 absolvoval v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu společný výcvik s astronauty 16. náboru NASA, který završil ziskem kvalifikace letového specialisty raketoplánu. Poté pracoval v různých funkcích v Johnsonově středisku.[1]
V únoru 2002 byl zařazen do posádky letu STS-115, naplánovaného na rok 2003. Po havárii raketoplánu Columbia byl let nadlouho odložen.[1] V mezidobí se MacLean podílel na snažení NASA o zvýšení bezpečnosti letů raketoplánů.[2]
Podruhé se na oběžnou dráhu Země dostal až 9. září 2006 v raketoplánu Atlantis. Cílem mise byla doprava a montáž částí ITS-P3 a ITS-P4 hlavního nosníku stanice Mezinárodní vesmírné stanice a slunečních panelů. Během montážních prací podnikli astronauti tři výstupy do otevřeného vesmíru, Williams se účastnil jednoho z nich. V otevřeném vesmíru strávil celkem 7 hodin a 11 minut. Let trval 11 dní, 19 hodin a 7 minut, raketoplán přistál 21. září 2006.[4]
Manažer
V letech 2007–2008 řídil sbor kanadských astronautů. K 1. září 2008 byl jmenován prezidentem Kanadské kosmické agentury.[2]
Steven MacLean je ženatý, má dva syny a dceru.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2008-9-10 [cit. 2012-03-29]. Kapitola Steven Glenwood MacLean. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e Kanadská kosmická agentura. Canadian Astronauts [online]. Quebec, Canada: rev. 2008-3 [cit. 2012-03-29]. Kapitola Biography of Dr. Dafydd (Dave) Rhys Williams. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KRUPIČKA, Jozef; VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1997-12-3 [cit. 2012-03-29]. Kapitola STS-52 Co/F-13. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2006-9-23 [cit. 2012-03-29]. Kapitola STS-115 At/F-27. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Steven MacLean na Wikimedia Commons 
Osoba Steven MacLean ve Wikicitátech- NASA, Lyndon B. Johnson Space Center. Biographical data. Steven (Steve) Glenwood MacLean (Ph.D.) [online]. Houston: rev. 2010-8 [cit. 2012-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-16. (anglicky)
Média použitá na této stránce
STS-52 Columbia, Orbiter Vehicle (OV) 102, crew insignia (logo), the Official insignia of the NASA STS-52 mission, features a large gold star to symbolize the crew's mission on the frontiers of space. A gold star is often used to symbolize the frontier period of the American West. The red star in the shape of the Greek letter lambda represents both the laser measurements to be taken from the Laser Geodynamic Satellite (LAGEOS II) and the Lambda Point Experiment, which is part of the United States Microgravity Payload (USMP-1). The LAGEOS II is a joint Italian \ United States (U.S.) satellite project intended to further our understanding of global plate tectonics. The USMP-1 is a microgravity facility which has French and U.S. experiments designed to test the theory of cooperative phase transitions and to study the solid\liquid interface of a metallic alloy in the low gravity environment. The remote manipulator system (RMS) arm and maple leaf are emblematic of the Canadian payload specialist Steven MacLean.
This is the STS-115 insignia. The patch was designed by Graham Huber, Gigi Lui, and Peter Hui in conjunction with York University in Toronto, Canada. This mission continues the assembly of the International Space Station (ISS) with the installation of the truss segments P3 and P4. Following the installation of the segments utilizing both the shuttle and the station robotic arms, a series of three space walks will complete the final connections and prepare for the deployment of the station's second set of solar arrays. To reflect the primary mission of the flight, the patch depicts a solar panel as the main element. As the Space Shuttle Atlantis launches towards the ISS, its trail depicts the symbol of the Astronaut Office. The starburst, representing the power of the sun, rises over the Earth and shines on the solar panel. The shuttle flight number 115 is shown at the bottom of the patch, along with the ISS assembly designation 12A (the 12th American assembly mission). The blue Earth in the background reminds us of the importance of space exploration and research to all of Earth's inhabitants. The NASA insignia design for shuttle flights is reserved for use by the astronauts and for other official use as the NASA Administrator may authorize. Public availability has been approved only in the forms of illustrations by the various news media. When and if there is any change in this policy, which is not anticipated, the change will be publicly announced.