Stjepan Ljubičić

Stephan svobodný pán von Ljubičić
Polní zbrojmistr Stephan Ljubičić (1914)
Velitel 11. armádního sboru
Ve funkci: 7. října 1914 – 13. června 1915
Předchůdce	Dezsö Kolossváry
Nástupce	Ignaz von Korda
Velitel 45. divize c. k. zeměbrany
Ve funkci: 26. února 1914 – 7. října 1914
Předchůdce	Alfred hrabě Zedtwitz
Nástupce	Gustav Smekal
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)
Narození	25. září 1855 Gvozd
Úmrtí	16. srpna 1935 (ve věku 79 let) Záhřeb
Titul	svobodný pán (1916)
Profese	voják
Ocenění	Vojenský záslužný kříž 3. třídy
Commons	Stephan von Ljubičić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stjepan svobodný pán Ljubičić (německy Stephan Freiherr von Ljubicic, maďarsky báró Ljubičić István, chorvatsky Stjepan barun Ljubičić) (25. září 1855 Vrginmost – 16. srpna 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1877, vystřídal působení u různých jednotek po celé monarchii, několik let mimo jiné strávil v Čechách (Praha, Josefov). Mimo jiné byl vysokým úředníkem na rakousko-uherském ministerstvu války a rakouském ministerstvu zeměbrany. Na začátku první světové války bojoval jako divizní velitel na východní frontě a v roce 1914 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1914–1915 byl velitelem 11. armádního sboru a nakonec samostatné armádní skupiny. V roce 1915 byl z aktivní služby odvolán a poté žil v soukromí v Rakousku. V roce 1916 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Pocházel z Chorvatska, první vojenskou průpravu získal na kadetních školách v Beli Crkvi a Kőszegu, v letech 1870–1873 studoval na jezdecké škole v Hranicích a nakonec absolvoval Technickou vojenskou akademii ve Vídni (1877). Do armády vstoupil v roce 1877 v hodnosti poručíka, u různých jednotek vystřídal službu v Lublani, Štýrském Hradci a Trebinji. Mezitím byl povýšen na nadporučíka (1883), poté sloužil u 9. armádního sboru v Josefově a u 11. armádního sboru ve Lvově. V letech 1893–1894 byl šéfem štábu pevnosti v Krakově^[1] a od roku 1894 několik let působil na 6. odboru ministerstva války.^[2] Mezitím dále postupoval v hodnostech (major 1894, podplukovník 1896). V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se šéfem štábu 10. armádního sboru v Přemyšlu (1900–1906).^[3][4]

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 18. pěší brigády v Praze, kde strávil tři roky (1906–1909).^[5][6] Poté krátce přešel k jednotkám c. k. zeměbrany a v letech 1909–1910 byl velitelem 13. pěší zeměbranecké divize ve Vídni.^[7][8] Od roku 1910 byl sekčním šéfem na rakouském ministerstvu zeměbrany^[9][10] a k datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[11] V únoru 1914 byl pověřen velením 45. divize zeměbrany v Přemyšlu^[12] a s touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na východní frontu. Bojoval v bitvě u Komarówa a v září 1914 se stal velitelem 11. armádního sboru.^[13] K datu 1. listopadu 1914 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra^[14] a se svými jednotkami se zúčastnil bitvy u Limanowa-Łapanów. Na jaře 1915 byl jmenován vrchním velitelem armádní skupiny Ljubičić a podílel se na ofenzívě u Gorlice. V červnu 1915 požádal ze zdravotních důvodů o uvolnění z funkce, usadil se v Payerbachu a později žil ve Vídni. V armádě by formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.^[15]

Zemřel ve Vídni v roce 1935 ve věku nedožitých osmdesáti let, pohřben byl na hřbitově ve vídeňské čtvrti Neustift am Walde.^[16] Byl ženatý s Idou Terezií Hlavácsovou (1870–1949), která se později stala nositelkou Alžbětina řádu (1909).^[17] Z jejich manželství se narodily čtyři děti, dva synové a dvě dcery^[18][19], starší syn Alfred (1892–1930) sloužil za první světové války v c. k. armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka.^[20]

V roce 1916 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1918 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v zahraničí byl nositelem belgického Leopoldova řádu (1911).^[21]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Vojenská záslužná medaile (1914)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 214–215 (heslo Stephan Ljubičić) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stephan von Ljubičić na Wikimedia Commons
• Profesní biografie Stephana Ljubičiće na webu weltkriege.at