Sto roků samoty

Sto roků samoty
Autor	Gabriel García Márquez
Původní název	Cien años de soledad
Země	Kolumbie
Jazyk	španělština
Žánr	magický realismus
Ocenění	Prix du Meilleur livre étranger (1969) Premio Rómulo Gallegos (1972) 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde
Vydavatel	Editorial Sudamericana
Datum vydání	1967
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sto roků samoty (španělsky Cien años de soledad) je nejznámější románová sága kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971, pojedenácté roku 2021^[1]. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu.

Kniha se zabývá osudy sedmi generací rodu Buendíů, obývajícího fiktivní jihoamerické městečko Macondo (dějiště většiny Márquezových románů bývá ztotožňováno s autorovou rodnou Aracatacou, kde strávil i většinu dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliano Buendía) až po pronikání amerického kapitálu - United Fruit Company (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (tzv. Banánový masakr v prosinci 1928)^[2].

V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy (např. létající koberce) jsou popisovány zcela samozřejmě, zatímco například led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.

Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval, a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.

Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Černými rámečky je označena pokrevní linie.

Román vyšel v roce 2010 také jako šestihodinová audiokniha v nakladatelství Radioservis, čte Jiří Adamíra.

• Marquéz, Gabriel García. Sto roků samoty. Ze španělštiny přel. Vladimír Medek. 1. vyd. Praha: Odeon, 2012. 320 S. ISBN 978-80-207-1438-1

• Láska za časů cholery
• Kronika ohlášené smrti
• Magický realismus
• 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sto roků samoty na Wikimedia Commons
• Dílo Sto roků samoty ve Wikicitátech
• Rozbor Sto roků samoty na YouTube (prof. A. Housková)