Stockholm Open
Stockholm Open | |
---|---|
BNP Paribas Nordic Open | |
Kungliga tennishallen | |
Založeno | 1969 |
Odehráno | Stockholm Open 2023 |
Místo | Stockholm, Švédsko |
Dějiště | Kungliga tennishallen |
Souřadnice | 59°21′1″ s. š., 18°5′43″ v. d. |
Povrch | tvrdý – Plexipave / hala |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 750 950 EUR |
Prize money | 673 630 EUR |
Období | říjen a listopad |
Poznámka | nejstarší halový turnaj ATP |
ATP Tour | |
1969 / 1971 | WCT (okruh) |
1970–1989 | Grand Prix (okruh) |
1990–1994 | ATP Championship Series, Single Week |
1995–1997 1998–2008 | ATP World Series ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
stockholmopen Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stockholm Open, oficiálně BNP Paribas Nordic Open, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve švédském hlavním městě Stockholmu. Založen byl v roce 1969 a od sezóny 2009 patří na okruhu ATP Tour do kategorie ATP Tour 250. Probíhá v říjnu či listopadu, jako jedna z posledních událostí sezóny, na tvrdém povrchu Kungligy tennishallen (Královské tenisové haly).[1] Spolupořadatelem je Stockholmský královský tenisový klub.
Stockholm Open je nejstarším halovým turnajem organizovaným Asociací tenisových profesionálů (ATP) a jediným, který se koná ve specializované tenisové hale.[1][2]
Historie
V březnu 1969 požádala organizace World Championship Tennis (WCT) prvního švédského grandslamového vítěze Svena Davidsona o zorganizování profesionálního turnaje v jeho zemi. Davidson a Hans-Åke Sturén se hlavní měrou podíleli na zrodu prvního velkého turnaje profesionálů ve Švédsku.[3][2]
V listopadu 1969 se odehrál úvodní ročník v královské tenisové hale – Kungliga tennishallen. Mezi lety 1970–1989 se turnaj konal na okruhu Grand Prix, s výjimkou sezóny 1971 na túře WCT. Ročníky 1975, 1979 a 1980 odehrály na koberci také ženy. V roce 1990 se turnaj začlenil do mistrovské série Championship Series, Single Week (Masters) nově založeného okruhu ATP pod vedením Asociace tenisových profesionálů.
Pět ročníků 1989–1994 proběhlo ve stockholmské aréně Globen,[4] než se v sezóně 1995 událost – s degradací do nižší kategorie ATP World Series – vrátila do Kungligy tennishallen. V rámci reorganizace kategorií se v roce 2009 turnaj stal součástí nástupnické kategorie ATP Tour 250. Ročník 2020 byl jako první zrušen kvůli pandemii covidu-19.[5]
Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm singlistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvyšší počet čtyř titulů ve dvouhře vyhrály bývalé světové jedničky, Američan John McEnroe a Němec Boris Becker. Prvním švédským vítězem se v roce 1980 stal Björn Borg.[1][2] Nejstarším šampionem se v roce 2023 stal 37letý Francouz Gaël Monfils.[6]
Vývoj názvu turnaje
- 1969–1983: Stockholm Open
- 1984: Scandinavian Championships
- 1985–1999: Stockholm Open
- 2000: Scania Stockholm Open, partner Scania
- 2001–2016: If Stockholm Open, partner If P&C Insurance
- 2017–2019: Intrum Stockholm Open, partner Intrum
- 2021–2022: Stockholm Open
- od 2023: BNP Paribas Nordic Open, partner BNP Paribas[7]
Přehled finále
Mužská dvouhra
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1969 | Roy Emerson Rod Laver | Andrés Gimeno Graham Stilwell | 6–4, 6–2 |
1970 | Arthur Ashe Stan Smith | Bob Carmichael Owen Davidson | 6–0, 5–7, 7–5 |
1971 | Stan Smith (2) Tom Gorman | Arthur Ashe Bob Lutz | 6–3, 6–4 |
1972 | Tom Okker Marty Riessen | Roy Emerson Colin Dibley | 7–5, 7–6 |
1973 | Jimmy Connors Ilie Năstase | Bob Carmichael Frew McMillan | 6–3, 6–7, 6–2 |
1974 | Tom Okker (2) Marty Riessen (2) | Bob Hewitt Frew McMillan | 2–6, 6–3, 6–4 |
1975 | Bob Hewitt Frew McMillan | Charlie Pasarell Roscoe Tanner | 3–6, 6–3, 6–4 |
1976 | Bob Hewitt (2) Frew McMillan (2) | Tom Okker Marty Riessen | 6–4, 4–6, 6–4 |
1977 | Tom Okker (3) Wojciech Fibak | Brian Gottfried Raúl Ramírez | 6–3, 6–3 |
1978 | Tom Okker (4) Wojciech Fibak (2) | Stan Smith Bob Lutz | 6–3, 6–2 |
1979 | John McEnroe Peter Fleming | Tom Okker Wojciech Fibak | 6–4, 6–4 |
1980 | Heinz Günthardt Paul McNamee | Stan Smith Bob Lutz | 6–7, 6–3, 6–2 |
1981 | Kevin Curren Steve Denton | Sherwood Stewart Ferdi Taygan | 6–7, 6–4, 6–0 |
1982 | Jan Gunnarsson Mark Dickson | Sherwood Stewart Ferdi Taygan | 7–6, 6–7, 6–4 |
1983 | Anders Järryd Hans Simonsson | Johan Kriek Peter Fleming | 6–3, 6–4 |
1984 | Henri Leconte Tomáš Šmíd | Vidžaj Amritraž Ilie Năstase | 3–6, 7–6, 6–4 |
1985 | Guy Forget Andrés Gómez | Mike De Palmer Gary Donnelly | 6–3, 6–4 |
1986 | Sherwood Stewart Kim Warwick | Pat Cash Slobodan Živojinović | 6–4, 6–4 |
1987 | Stefan Edberg Anders Järryd (2) | Jim Grabb Jim Pugh | 6–3, 6–4 |
1988 | Kevin Curren (2) Jim Grabb | Paul Annacone John Fitzgerald | 7–5, 6–4 |
1989 | Jorge Lozano Todd Witsken | Rick Leach Jim Pugh | 6–3, 5–7, 6–3 |
1990 | Guy Forget Jakob Hlasek | John Fitzgerald Anders Järryd | 6–4, 6–2 |
1991 | John Fitzgerald Anders Järryd (3) | Tom Nijssen Cyril Suk | 7–5, 6–2 |
1992 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Steve DeVries David Macpherson | 6–3, 6–4 |
1993 | Todd Woodbridge (2) Mark Woodforde (2) | Gary Muller Danie Visser | 6–1, 3–6, 6–2 |
1994 | Todd Woodbridge (3) Mark Woodforde (3) | Jan Apell Jonas Björkman | 6–3, 6–4 |
1995 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Grant Connell Patrick Galbraith | 3–6, 6–2, 7–6 |
1996 | Patrick Galbraith Jonathan Stark | Todd Martin Chris Woodruff | 7–6, 6–4 |
1997 | Marc-Kevin Goellner Richey Reneberg | Ellis Ferreira Patrick Galbraith | 6–3, 3–6, 7–6 |
1998 | Nicklas Kulti Mikael Tillström | Chris Haggard Peter Nyborg | 7–5, 3–6, 7–5 |
1999 | Piet Norval Kevin Ullyett | Jan-Michael Gambill Scott Humphries | 7–5, 6–3 |
2000 | Mark Knowles Daniel Nestor | Petr Pála Pavel Vízner | 6–3, 6–2 |
2001 | Donald Johnson Jared Palmer | Jonas Björkman Todd Woodbridge | 6–3, 4–6, 6–3 |
2002 | Wayne Black Kevin Ullyett (2) | Wayne Arthurs Paul Hanley | 6–4, 2–6, 7–6(7–4) |
2003 | Jonas Björkman Todd Woodbridge (4) | Wayne Arthurs Paul Hanley | 6–3, 6–4 |
2004 | Fernando Verdasco Feliciano López | Wayne Arthurs Paul Hanley | 6–4, 6–4 |
2005 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Leander Paes Nenad Zimonjić | 5–3, 5–3 |
2006 | Paul Hanley (2) Kevin Ullyett (3) | Olivier Rochus Kristof Vliegen | 7–6(7–2), 6–4 |
2007 | Jonas Björkman (2) Max Mirnyj | Arnaud Clément Michaël Llodra | 6–4, 6–4 |
2008 | Jonas Björkman (3) Kevin Ullyett (4) | Johan Brunström Michael Ryderstedt | 6–1, 6–3 |
2009 | Bruno Soares Kevin Ullyett (5) | Simon Aspelin Paul Hanley | 6–4, 7–6(7–4) |
2010 | Eric Butorac Jean-Julien Rojer | Johan Brunström Jarkko Nieminen | 6–3, 6–4 |
2011 | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | Marcelo Melo Bruno Soares | 6–1, 6–3 |
2012 | Marcelo Melo Bruno Soares (2) | Robert Lindstedt Nenad Zimonjić | 6–7(4–7), 7–5, [10–6] |
2013 | Ajsám Kúreší (2) Jean-Julien Rojer (2) | Jonas Björkman Robert Lindstedt | 6–2, 6–2 |
2014 | Eric Butorac (2) Raven Klaasen | Treat Conrad Huey Jack Sock | 6–4, 6–3 |
2015 | Nicholas Monroe Jack Sock | Mate Pavić Michael Venus | 7–5, 6–2 |
2016 | Elias Ymer Mikael Ymer | Mate Pavić Michael Venus | 6–1, 6–1 |
2017 | Oliver Marach Mate Pavić | Ajsám Kúreší Jean-Julien Rojer | 3−6, 7−6(8−6), [10−4] |
2018 | Luke Bambridge Jonny O'Mara | Marcus Daniell Wesley Koolhof | 7–5, 7–6(10–8) |
2019 | Henri Kontinen Édouard Roger-Vasselin | Mate Pavić Bruno Soares | 6–4, 6–2 |
2020 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Santiago González Andrés Molteni | Ajsám Kúreší Jean-Julien Rojer | 6–2, 6–2 |
2022 | Marcelo Arévalo Jean-Julien Rojer (3) | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 6–3, 6–3 |
2023 | Andrej Golubjev Denys Molčanov | Juki Bhambri Julian Cash | 7–6(10–8), 6–2 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
1975 | Virginia Wadeová | Françoise Durrová | 6–3, 4–6, 7–5 |
1976 | nehráno | ||
1977 | |||
1978 | |||
1979 | Billie Jean Kingová | Betty Stöveová | 6–3, 6–7, 7–5 |
1980 | Hana Mandlíková | Bettina Bungeová | 6–2, 6–2 |
Ženská čtyřhra
Rok | vítězky | finalistky | výsledek |
---|---|---|---|
1975 | Françoise Durrová Betty Stöveová | Evonne Goolagongová Virginia Wadeová | 6–3, 6–4 |
1976 | nehráno | ||
1977 | |||
1978 | |||
1979 | Betty Stöveová Wendy Turnbullová | Billie Jean Kingová Ilana Klossová | 7–5, 7–6 |
1980 | Mima Jaušovecová Virginia Ruziciová | Hana Mandlíková Betty Stöveová | 6–2, 6–1 |
Galerie Kungliga tennishallen
Exteriér haly
Antukové dvorce před halou
Tabule vítězů
Atrium
Tenisový dvorec
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stockholm Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c CRIM, Jon. Stockholm Open Prize Money | 2022 Breakdown & Historicals. TennisCompanion [online]. 2022 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. (anglicky)
- ↑ a b c About Stockholm Open | The Stockholm Open over the years [online]. Stockholm Open, 2023 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-06.
- ↑ EVANS, Richard. Sven Davidson. The Guardian [online]. 2008-06-03 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. ISSN 0261-3077.
- ↑ 2022 Stockholm Open ATP Entry List - Tiafoe, Norrie, Tsitsipas & more. Yardbarker [online]. 2022-10-13 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis tournament Stockholm Open 2020 cancelled due to Covid-19. Stockholm Open [online]. 2020-08-14 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-26. (anglicky)
- ↑ Gael Monfils Makes History With Stockholm Title. ATP Tour [online]. 2023-10-22 [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BNP Paribas reinforces its partnership to tennis by becoming the title sponsor to BNP Paribas Nordic Open (ex-Stockholm Open). www.bnpparibas.no [online]. BNP Paribas Norway, 2023-06-20 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-22. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stockholm Open na Wikimedia Commons
- Stockholm Open – oficiální stránky (anglicky) (švédsky)
- Stockholm Open na ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Finská vlajka
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
The flag of Curaçao is a blue field with a horizontal yellow stripe slightly below the midline and two white, five-pointed stars in the canton. The geometry and colors are according to the description at Flags of the World.
Autor: Holger.Ellgaard, Licence: CC BY-SA 4.0
Kungliga Tennishallen, priset
Autor: Kjetil Eggen, Licence: CC BY-SA 4.0
Singeltrofeet Stockholm Open
Autor: Erikwelin, Licence: CC BY-SA 4.0
Blommor till den årliga tennisfesten.
Autor: Holger.Ellgaard, Licence: CC BY-SA 4.0
Kungliga Tennishallen entréhall
Autor: Holger.Ellgaard, Licence: CC BY-SA 4.0
Kungliga Tennishallen, interiör