Agaricomycetes

Jak číst taxoboxAgaricomycetes
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé houby (Basidiomycetes)
Podtřídy
  • Agaricomycetidae
  • Phallomycetidae
Sesterská skupina
Dacrymycetes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agaricomycetes (stopkovýtrusé) jsou houby z oddělení hub stopkovýtrusných (Basidiomycota). Mezi stopkovýtrusé patří všechny „typické houby“, jako je hřib, holubinka a muchomůrka.

Charakteristickým rysem je, že plodnice nesou výtrusorodé rouško. Typická plodnice stopkovýtrusých hub se skládá z klobouku a třeně („nožičky“), výtrusorodé rouško je většinou naspodu klobouku, někdy také může pokrývat celý povrch plodnice , nebo je dokonce umístěno uvnitř plodnice (pýchavka).

Plodnice samotná je tvořena propletenými houbovými vlákny, samotné tělo houby je tvořeno článkovanými dikaryotickými (dvoujadernými) hyfami. Rozmnožují se pohlavně pomocí basidiospor, tedy výtrusů, které vznikají ve specializovaných orgánech, basidiích, na povrchu výtrusorodého rouška.

Stopkovýtrusné houby jsou saprofytické i parazitické (často dřevokazné) houby. Mnoho druhů žije v symbióze (mykorhiza) s lesními dřevinami, pomáhají jim lépe vstřebávat vodu a chrání je proti houbám parazitickým. Vzácně také stopkovýtrusé tvoří lišejníky (tzv. bazidiolišejníky). Jejich plodnice jsou vítanou potravou pro zvířata i pro člověka.

Systém

Dříve se rouškaté houby v užším smyslu, tedy dnešní třída Agaricomycetes, řadily jako podtřída třídy Homobasidiomycetes – vyšší stopkovýtrusé houby, později zvané Hymenomycetes – rouškaté houby v širším smyslu; sesterská podtřída, dnešní třída Tremellomycetes – houby mozkovkovité (v některých systémech považovaná za součást rouškatých hub) – se pak spolu s podkmeny Pucciniomycotina a Ustilaginomycotina v dnešním pojetí (rzi a sněti) řadila do jediné třídy Heterobasidiomycetes – nižší stopkovýtrusé houby, z dnešního pohledu nepřirozené. Tento systém je dnes (rok 2020) již zastaralý, Agaricomycetes jsou jednou ze čtyř tříd podkmene Agaricomycotina (dalšími jsou Dacrymycetes[pozn. 1], Bartheletiomycetes a Tremellomycetes), rzi a sněti jsou vyčleněny do samostatných podkmenů kmene/oddělení[pozn. 2] hub stopkovýtrusých (Basidiomycota), vizte článek Klasifikace hub.

Aktuální (rok 2020) systém (uvedené české názvosloví je založené na BioLibu[5] s přihlédnutím k dalším odborným publikacím[6]) dělí vybrané řády do dvou podtříd, mnoho jich však zůstává nezařazeno:[1]

  • Třída: Agaricomycetes (dříve též Basidiomycetes)[6]stopkovýtrusé
    • Podtřída: Agaricomycetidaehouby rouškaté
    • Podtřída: Phallomycetidae
      • Řád: Geastrales
      • Řád: Gomphales
      • Řád: Hysterangiales
      • Řád: Phallaleshadovkotvaré
    • Agaricomycetes incertae sedis:
      • Řád: Auricularialesboltcovitkotvaré
      • Řád: Cantharellalesliškotvaré
      • Řád: Corticiales = Vuilleminiales
      • Řád: Gloeophyllales
      • Řád: Hymenochaetaleskožovkotvaré
      • Řád: Jaapiales
      • Řád: Polyporaleschorošotvaré
      • Řád: Russulalesholubinkotvaré
      • Řád: Sebacinales
      • Řád: Stereopsidales[7]
      • Řád: Thelephoralesplesňákotvaré
      • Řád: Trechisporales = Hydnodontales
      • Řád: Tremellodendropsidales

Fylogenetický strom

Aktuální (rok 2020) představy o vzájemné příbuznosti jednotlivých řádů zobrazuje následující fylogenetický strom:[2]

Agaricomycetes

Sebacinales

Auriculariales

Cantharellales

Trechisporales

Stereopsidales

Phallomycetidae

Geastrales

Gomphales

Hysterangiales

Phallales

Corticiales

Hymenochaetales

Russulales

Polyporales

Thelephorales

Gloeophyllales

Jaapiales

Agaricomycetidae

Agaricales

Amylocorticiales

Boletales

Atheliales

Lepidostromatales

Poznámky

  1. sesterská skupina k Agaricomycetes[1][2]
  2. Novější systémy pro houby používají taxon kmen (phyllum) namísto tradičního oddělení (divisio). Není to v rozporu s aktuálním názvoslovným kódem pro řasy, houby a rostliny, tedy tzv. „Schenzen Code“ (2018)[3] a jeho tzv. „San Juan Chapter F“ jakožto nezávisle aktualizovanou kapitolou pro houby (2019).[4]

Odkazy

Reference

  1. a b WIJAYAWARDENE, Nalin N.; HYDE, Kevin D., Al-Ani L. K. T., Tedersoo L., Haelewaters D., Rajeshkumar K. C., Zhao R. L., Aptroot A., Leontyev D. V., Saxena R. K., Tokarev Y. S., Dai D. Q., Letcher P. M., Stephenson S. L., Ertz D., Lumbsch H. T., Kukwa M., Issi I. V., Madrid H., Phillips A. J. L., Selbmann L., Pfliegler W. P., Horváth E., Bensch K., Kirk P. M., Kolaříková K., Raja H. A., Radek R., Papp V., Dima B., Ma J., Malosso E., Takamatsu S., Rambold G., Gannibal P. B., Triebel D., Gautam A. K., Avasthi S., Suetrong S., Timdal E., Fryar S. C., Delgado G., Réblová M., Doilom M., Dolatabadi S., Pawłowska J., Humber R. A., Kodsueb R., Sánchez-Castro I., Goto B. T., Silva D. K. A., de Souza F. A., Oehl F., da Silva G. A., Silva I. R., Błaszkowski J., Jobim K., Maia L. C., Barbosa F. R., Fiuza P. O., Divakar P. K., Shenoy B. D., Castañeda-Ruiz R. F., Somrithipol S., Lateef A. A., Karunarathna S. C., Tibpromma S., Mortimer P. E., Wanasinghe D. N., Phookamsak R., Xu J., Wang Y., Tian F., Alvarado P., Li D. W., Kušan I., Matočec N., Maharachchikumbura S. S. N., Papizadeh M., Heredia G., Wartchow F., Bakhshi M., Boehm E., Youssef N., Hustad V. P., Lawrey J. D., Santiago A. L. C. M. A., Bezerra J. D. P., Souza-Motta C. M., Firmino A. L., Tian Q., Houbraken J., Hongsanan S., Tanaka K., Dissanayake A. J., Monteiro J. S., Grossart H. P., Suija A., Weerakoon G., Etayo J., Tsurykau A., Vázquez V., Mungai P., Damm U., Li Q. R., Zhang H., Boonmee S., Lu Y. Z., Becerra A. G., Kendrick B., Brearley F. Q., Motiejūnaitė J., Sharma B., Khare R., Gaikwad S., Wijesundara D. S. A., Tang L. Z., He M. Q., Flakus A., Rodriguez-Flakus P., Zhurbenko M. P., McKenzie E. H. C., Stadler M., Bhat D. J., Liu J. K., Raza M., Jeewon R., Nassonova E. S., Prieto M., Jayalal R. G. U., Erdoğdu M., Yurkov A., Schnittler M., Shchepin O. N., Novozhilov Y. K., Silva-Filho A. G. S., Liu P., Cavender J. C., Kang Y., Mohammad S., Zhang L. F., Xu R. F., Li Y. M., Dayarathne M. C., Ekanayaka A. H., Wen T. C., Deng C. Y., Pereira O. L., Navathe S., Hawksworth D. L., Fan X. L., Dissanayake L. S., Kuhnert E., Grossart H. P., Thines M. Outline of Fungi and fungus-like taxa. S. 1060–1456. Mycosphere [online]. Innovative Institute for Plant Health, Zhongkai University of Agriculture and Engineering, 18. březen 2020 [cit. 2020-09-05]. Svazek 11, čís. 1:8, s. 1060–1456. Dostupné online. ISSN 2077-7019. DOI 10.5943/mycosphere/11/1/8. (anglicky) 
  2. a b SÁNCHEZ-GARCÍA, Marisol; RYBERG, Martin; KHAN, Faheema Kalsoom; VARGA, Torda; NAGY, László G.; HIBBETT, David S. Fruiting body form, not nutritional mode, is the major driver of diversification in mushroom-forming fungi. S. 32 528 – 32 534. Proceedings of the National Academy of Sciences USA (PNAS) [online]. 2020-11-30 [cit. 2021-01-05]. Svazek 117, čís. 51, s. 32 528 – 32 534. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1922539117. PMID 33257574. (anglicky) 
  3. International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants (Shenzhen Code) adopted by the Nineteenth International Botanical Congress Shenzhen, China, July 2017 [online]. Příprava vydání Turland, N. J.; Wiersema, J. H.; Barrie, F. R.; Greuter, W.; Hawksworth, D. L.; Herendeen, P. S.; Knapp, S.; Kusber, W.-H.; Li, D.-Z.; Marhold, K.; May, T. W.; McNeill, J.; Monro, A. M.; Prado, J.; Price, M. J.; Smith, G. F.. Glashütten: Koeltz Botanical Books, 2018-06-26. (Regnum Vegetabile 159). Dostupné online. PDF [2]. DOI 10.12705/Code.2018. (anglicky) 
  4. MAY, Tom W.; REDHEAD, Scott A.; BENSCH, Konstanze; HAWKSWORTH, David L.; LENDEMER, James; LOMBARD, Lorenzo; TURLAND, Nicholas J. Chapter F of the International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants as approved by the 11th International Mycological Congress, San Juan, Puerto Rico, July 2018. IMA Fungus [online]. BioMed Central Ltd, part of Springer Nature, 27. prosinec 2019. Svazek 10, čís. 21. Dostupné online. ISSN 2210-6359. DOI 10.1186/s43008-019-0019-1. (anglicky) 
  5. BioLib: říše houby
  6. a b KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 1. vyd. Praha: Karolinum, prosinec 2005. 608 s., 32 s. obr. příl. Dostupné online. ISBN 80-246-1036-1, ISBN 978-80-246-1036-8. Kapitola 3.3 Říše: Houby – Fungi (syn. Mycetalia), s. 229–405. 
  7. SJÖKVIST, Elisabet; PFEIL, Bernard E.; LARSSON, Ellen, LARSSON, Karl-Henrik. Stereopsidales - A New Order of Mushroom-Forming Fungi. S. 1–9. PLoS ONE [online]. 28. duben 2014. Svazek 9, čís. 4: e95227, s. 1–9. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0095227. PMID 24777067. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
AD2009Sep20 Amanita muscaria 02.jpg
The fly agaric (Amanita muscaria) is one of the best known poisonous fungi. The specimen in the picture measures about 115 mm in height and has not fully opened up yet.