Storm Hunterová
Storm Hunterová | |
---|---|
Sandersová na French Open 2019 | |
Stát | Austrálie |
Datum narození | 11. srpna 1994 (29 let) |
Místo narození | Rockhampton, Austrálie[1] |
Bydliště | Melbourne |
Výška | 166 cm[1] |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 3 257 473 USD |
Tenisová raketa | Yonex |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 230–183 |
Tituly | 0 WTA, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 114. místo (1. dubna 2024) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2024) |
French Open | 2. kolo (2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2023) |
US Open | 1. kolo (2021, 2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 268–156 |
Tituly | 8 WTA, 1 WTA 125, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (6. listopadu 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2024) |
French Open | 3. kolo (2023) |
Wimbledon | finále (2023) |
US Open | semifinále (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | semifinále (2023) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2021) |
French Open | 2. kolo (2022, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2022, 2023) |
US Open | vítězka (2022) |
Týmové soutěže | |
Billie Jean King Cup | finále (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. dubna 2024
Storm Hunterová (rozená Sandersová, * 11. srpna 1994 Rockhampton) je australská profesionální tenistka hrající levou rukou. V letech 2023–2024 byla světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stala jako čtyřicátá osmá v pořadí a třetí Australanka od zavedení klasifikace WTA v roce 1984 po Stubbsové a Stosurové. Na vrcholu strávila dvanáct týdnů. Sezónu 2023 završila jako konečná jednička.[2] S krajanem Johnem Peersem triumfovala ve smíšené čtyřhře US Open 2022. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm turnajů ve čtyřhře včetně tří z kategorie WTA 1000. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2024 na 114. místě a ve čtyřhře v listopadu 2023 na 1. místě. Trénuje ji bývalá australská tenistka Nicole Prattová.[1]
V australském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 pražskou základní skupinou finále proti Belgii. Za rozhodnutého stavu prohrála s Ellen Perezovou čtyřhru s párem Minnenová a Flipkensová. Australanky zvítězily 2:1 na zápasy. V semifinále proti Švýcarsku podlehla ve dvouhře Teichmannové a soupeřky postoupily do boje o titul. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[4]
Austrálii reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. V ženské čtyřhře vytvořila šestou nasazenou dvojici se singlovou světovou jedničkou Ashleigh Bartyovou. Ve čtvrtfinále je však vyřadil první světový pár Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková, jehož členky si odvezly zlaté medaile.[5]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží okruhu ITF debutovala v květnu 2010, když na turnaj v australském Bundabergu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla Japonce Mari Inoueové ve třech setech.[3] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během února 2013 na launcestonakém turnaji v Tasmánii s rozpočtem dvacet pět tisíc dolarů. Ve finále přehrála japonskou hráčku Šúko Aojamovou po třísetovém průběhu.[3]
V kvalifikacích okruhu WTA Tour debutovala na lednovém Moorilla Hobart International 2012. Na úvod kvalifikačního turnaje podlehla španělské tenistce Estrelle Cabezaové Candelaové. První singlový zápas v hlavní soutěži túry WTA odehrála na Moorilla Hobart International 2014, kam obdržela divokou kartu. V prvním duelu dovolila uhrát čtyři gamy čínské hráčce Pcheng Šuaj,[6] aby ji poté zastavila druhá nasazená Belgičanka a členka elitní světové dvacítky Kirsten Flipkensová, jež získala tiebreak druhé i třetí sady. Utkání trvalo více než dvě a půl hodiny.[7][1]
Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve dvaceti dvou letech během červnové čtyřhry AEGON Open Nottingham 2017, když ve finále s krajankou Monique Adamczakovou porazily britskou dvojici Jocelyn Raeová a Laura Robsonová až v rozhodujícím supertiebreaku.[8] Se stejnou partnerkou odešly jako poražené finalistky ze zářijových akcí, nejdříve z tokijského Japan Women's Open 2017 po porážce od páru Šúko Aojamová a Jang Čao-süan, a poté z kantonálního Guangzhou International Women's Open 2017 po prohře od belgicko-nizozemské dvojice Elise Mertensová a Demi Schuursová.[9][1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženské čtyřhře Australian Open 2012. Do turnaje nastoupily s krajankou Tammi Pattersonovou na divokou kartu. V úvodním kole však obdržely dva „kanáry“ od jedenácté nasazené dvojice Italek a pozdějších finalistek Sary Erraniové a Roberty Vinciové. Na témže grandslamu si zahrála opět díky divoké kartě také první kvalifikaci dvouhry v rámci majorů, z níž odešla poražena v první fázi od Bulharky Elici Kostovové.[1] Do hlavní soutěže grandslamové dvouhry pak premiérově zasáhla na Australian Open 2014 a to díky další divoké kartě od pořadatelů.[10] Po třísetovém průběhu ji na úvod vyřadila Italka Camila Giorgiová.[11] O rok později ji v první fázi Australian Open 2015 zdolala čtyřicátá šestá hráčka žebříčku Klára Koukalová po dvousetovém průběhu.[12]
Kvalifikací turnaje WTA Tour, bez divoké karty do dvouhry, dokázala poprvé projít na nančchangském Jiangxi International Open 2016. V úvodním utkání srpnového turnaje však skončila na raketě pozdější americké finalistky Vanie Kingové.[13] První deblovou trofej v kategorii WTA 1000 vybojovala s Brazilkou Luisou Stefaniovou na říjnovém Guadalajara Open Akron 2022. Po skončení se poprvé posunula do elitní světové desítky, když figurovala na 8. příčce žebříčku čtyřhry.[14]
Na tréninku v týdnu před rozehráním dubnové kvalifikace Billie Jean King Cupu 2024 mezi Austrálií a Mexikem si přetrhla Achillovu šlachu, znamenající minimálně čtyř až šestiměsíční přerušení kariéry včetně neúčasti na pařížské olympiádě. V době zranění figurovala na třetí příčce deblového žebříčku a její spoluhráčkou byla Kateřina Siniaková, s níž začala stabilně hrát v lednu 2024.[15][16]
Soukromý život
Narodila se roku 1994 v queenslandském Rockhamptonu do rodiny vojáků z povolání Michaela a Genene Sandersových, sloužících v námořnictvu. Také bratr Baden Sanders je příslušníkem australské armády.[1]
Tenis začala hrát v šesti letech. Praktikuje celodvorcový styl od základní čáry; za silný úder uvedla forhend a jako preferovaný povrch tvrdý.[1]
V listopadu 2022 se vdala za Loughlina Huntera ve victorijském městě Wahgunyah. Na svatbě byly přítomny australské spoluhráčky Darja Savilleová, Samantha Stosurová, Maddison Inglisová, Jaimee Fourlisová či Priscilla Honová.[17]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2023 | Wimbledon | tráva | Elise Mertensová | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 5–7, 4–6 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2022 | US Open | tvrdý | John Peers | Kirsten Flipkensová Édouard Roger-Vasselin | 4–6, 6–4, [10–7] |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 17 (8–9)
Legenda |
---|
Grand Slam (0–1) |
Turnaj mistryň (0) |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (4–1) |
Premier / WTA 500 (2–1) |
International / WTA 250 (2–6) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 18. června 2017 | Nottingham, Spojené království | tráva | Monique Adamczaková | Jocelyn Raeová Laura Robsonová | 6–4, 4–6, [10–4] |
Finalistka | 1. | 16. září 2017 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Monique Adamczaková | Šúko Aojamová Jang Čao-süan | 0–6, 6–2, [5–10] |
Finalistka | 2. | 23. září 2017 | Kanton, Čína | tvrdý | Monique Adamczaková | Elise Mertensová Demi Schuursová | 2–6, 3–6 |
Vítězka | 2. | 17. února 2020 | Hua Hin, Thajsko | tvrdý | Arina Rodionovová | Barbara Haasová Ellen Perezová | 6–3, 6–3 |
Finalistka | 3. | 13. září 2020 | Istanbul, Turecko | antuka | Ellen Perezová | Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková | 1–6, 3–6 |
Finalistka | 4. | 18. dubna 2021 | Charleston, Spojené státy | antuka (z) | Ellen Perezová | Hailey Baptisteová Caty McNallyová | 7–6(7–4), 4–6, [6–10] |
Finalistka | 5. | 13. června 2021 | Nottingham, Spojené království | tráva | Caroline Dolehideová | Ljudmyla Kičenoková Makoto Ninomijová | 4–6, 7–6(7–3), [8–10] |
Vítězka | 3. | 9. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Ashleigh Bartyová | Darija Juraková Schreiberová Andreja Klepačová | 6–1, 6–4 |
Vítězka | 4. | 19. června 2022 | Berlín, Německo | tráva | Kateřina Siniaková | Alizé Cornetová Jil Teichmannová | 6–4, 6–3 |
Vítězka | 5. | 23. října 2022 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Luisa Stefaniová | Anna Danilinová Beatriz Haddad Maiová | 7–6(7–4), 6–7(2–7), [10–8] |
Finalistka | 6. | 7. ledna 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Kateřina Siniaková | Asia Muhammadová Taylor Townsendová | 2–6, 6–7(2–7) |
Vítězka | 6. | 20. května 2023 | Řím, Itálie | antuka | Elise Mertensová | Coco Gauffová Jessica Pegulaová | 6–4, 6–4 |
Finalistka | 7. | 25. června 2023 | Birmingham, Spojené království | tráva | Alycia Parksová | Marta Kosťuková Barbora Krejčíková | 2–6, 6–7(7–9) |
Finalistka | 8. | 16. července 2023 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Elise Mertensová | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 5–7, 4–6 |
Vítězka | 7. | 23. září 2023 | Guadalajara, Mexiko (2) | tvrdý | Elise Mertensová | Gabriela Dabrowská Erin Routliffeová | 3–6, 6–2, [10–4] |
Vítězka | 8. | 24. února 2024 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Kateřina Siniaková | Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová | 6–4, 6–2 |
Finalistka | 9. | 16. března 2024 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Kateřina Siniaková | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 3–6, 4–6 |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (0–1 D; 1–0 Č) |
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | únor 2024 | Bombaj, Indie | tvrdý | Darja Semeņistajová | 7–5, 6–7(6–8), 2–6 |
Čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | květen 2023 | Lleida, Španělsko | antuka | Ellen Perezová | Alexa Guarachiová Erin Routliffeová | 6–1, 7–6(10–8) |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 5 (3–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 4. února 2013 | Launceston, Austrálie | tvrdý | Šúko Aojamová | 6–4, 6–4 |
Finalistka | 1. | 18. března 2013 | Ipswich, Austrálie | tvrdý | Jelena Pandžićová | 5–7, 6–2, 2–6 |
Finalistka | 2. | 28. září 2015 | Tweed Heads, Austrálie | tvrdý | Dalma Gálfiová | 2–6, 6–3, 1–6 |
Vítězka | 2. | listopad 2019 | Playford, Austrálie | tvrdý | Lizette Cabrerová | 6–3, 6–4 |
Vítězka | 3. | únor 2023 | Burnie, Austrálie | tvrdý | Olivia Gadecká | 6–4, 6–3 |
Čtyřhra (13 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 1. července 2013 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Naomi Broadyová | Robin Andersonová Lauren Embreeová | 6–3, 6–4 |
2. | 27. ledna 2014 | Burnie, Austrálie | tvrdý | Jarmila Gajdošová | Eri Hozumiová Miki Mijamurová | 6–4, 6–4 |
3. | 7. července 2014 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Darja Gavrilovová | Maria Sanchezová Zoe Gwen Scandalisová | 6–2, 6–1 |
4. | 20. července 2015 | Granby, Kanada | tvrdý | Jessica Mooreová | Laura Robsonová Erin Routliffeová | 7–5, 6–2 |
5. | 5. října 2015 | Cairns, Austrálie | tvrdý | Jessica Mooreová | Jennifer Elieová Asia Muhammadová | 6–0, 6–3 |
6. | 31. října 2016 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Jessica Mooreová | Alison Baiová Lizette Cabrerová | 6–3, 6–4 |
7. | 6. května 2017 | Wiesbaden, Německo | tvrdý | Vivian Heisenová | Diāna Marcinkēvičová Rebeka Masárová | 7–5, 5–7, [10–8] |
8. | 10. června 2017 | Surbiton, Spojené království | tráva | Monique Adamczaková | Čang Kchaj-čen Marina Erakovicová | 7–5, 6–4 |
9. | květen 2019 | Řím, Itálie | antuka | Arina Rodionovová | Gabriela Ceová Cristina Dinuová | 6–2, 6–3 |
10. | květen 2019 | La Bisbal D'Emporda, Španělsko | antuka | Arina Rodionovová | Dalma Gálfiová Georgina García Pérezová | 6–4, 6–4 |
11. | listopad 2019 | Playford, Austrálie | tvrdý | Asia Muhammadová | Naiktha Bainsová Tereza Mihalíková | 6–3, 6–4 |
12. | leden 2020 | Burnie, Austrálie (2) | tvrdý | Ellen Perezová | Desirae Krawczyková Asia Muhammadová | 6–3, 6–2 |
13. | květen 2021 | Charleston, Spojené státy | antuka | Caty McNallyová | Eri Hozumiová Miju Katová | 7–5, 4–6, [10–6] |
Finále soutěží družstev: 1 (0–1)
Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | Billie Jean King Cup 2022 13. listopadu 2022 Glasgow, Velká Británie tvrdý (hala), Emirates Arena | Ajla Tomljanovićová Priscilla Honová Ellen Perezová Samantha Stosurová | Švýcarsko | 0–2 |
Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Simona Waltertová |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Storm Hunter na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Storm Hunterová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 12. dubna 2024
- ↑ Storm Hunter clinches year-end top ranking in doubles. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Storm Hunterová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 12. dubna 2024
- ↑ Storm Hunterová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 12. dubna 2024
- ↑ ROGERS, Leigh. Sanders and Barty beaten in doubles quarterfinals at Olympic Games. Tennis Australia [online]. 2021-07-28 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian teenager Storm Sanders scores big upset win in Hobart [online]. The Sydney Morning Herald, 07-01-2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online.
- ↑ BENIUK, David. Storm pushes Hobart seed to brink [online]. Brisbane Times, 08-01-2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Adamczak and Sanders claim first WTA title [online]. Nottingham: www.tennis.com.au, 2017-06-19 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WTA Guangzhou: Elise Mertens remporte son 2e titre en double [online]. SudInfo.be, 2017-09-23 [cit. 2017-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-27.
- ↑ Eight Australians handed final wildcard entries into Australian Open main draw [online]. Australian Broadcasting Corporation, 7-01-2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online.
- ↑ SALVADO, John. Storm Sanders beaten at Australian Open [online]. The Sydney Morning Herald, 14-01-2014 [cit. 2014-01-20]. Dostupné online.
- ↑ O'DONOGHUE, Craig. Open experience ends for West Aussie [online]. The West Australian, 19-01-2015 [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Aussies in action: Kyrgios seeded second in Atlanta [online]. Tennis Australia, 01-08-2016 [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Sanders and Stefani defeat Danilina and Haddad Maia to win Guadalajara. Women's Tennis Association [online]. 2022-10-24 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková přišla o parťačku. Třetí deblistka světa Hunterová si přetrhla achilovku. TenisPortal.cz [online]. 2024-04-12 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Deblová spoluhráčka Siniakové si přetrhla achillovku. Přijde o olympiádu. iDNES.cz [online]. 2024-04-12 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ FOX, Madelin. Australian tennis star Storm Sanders weds longtime partner Loughlin Hunter in a lavish country ceremony - USASPORTS.NEWS. usasports.news [online]. 2022-11-21 [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Storm Hunterová na Wikimedia Commons
- Storm Hunterová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Storm Hunterová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Storm Hunterová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Storm Hunterová v databázi Olympedia (anglicky)
- Storm Hunterová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.