Strakapoud bělohřbetý

Jak číst taxoboxStrakapoud bělohřbetý
alternativní popis obrázku chybí
Samec strakapouda bělohřbetého
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádšplhavci (Piciformes)
Čeleďdatlovití (Picidae)
Rodstrakapoud (Dendrocopos)
Binomické jméno
Dendrocopos leucotos
(Bechstein, 1802)
Areál rozšíření
(c) The author of the work
and the IUCN Red List spatial data, CC BY-SA 4.0
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) je velký druh strakapoudařádu šplhavců.

Taxonomie

Strakapoud bělohřbetý byl popsán německým přírodovědcem Johannem Matthäusem Bechsteinem v roce 1802 pod latinským názvem Picus leucotos. Druhové jméno kombinuje starořecké leucos znamenající „bělo“ a -nōtos znamenající „hřbetý“. Typová lokalita je Sylesie, historický region nacházející se v Polsku. Druh je nyní zařazen do rodu Dendrocopos, který byl navržen německým přírodovědcem Carlem Ludwigem Kochem v roce 1816.

Rozeznává se celkem 12 poddruhů:

  • D. l. leucotos
  • D. l. uralensis
  • D. l. lilfordi
  • D. l. tangi
  • D. l. subcirris
  • D. l. stejnegeri
  • D. l. namiyei
  • D. l. takahashii
  • D. l. quelpartensis
  • D. l. owstoni
  • D. l. fohkiensis
  • D. l. insularis

Znaky

Podobá se strakapoudu velkému, od kterého se ve všech šatech liší bílým hřbetem (černobíle proužkovaný u jižní ssp. lilfordii). Dalšími rozdíly jsou světle červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu, černý proužek po stranách hlavy nesahá k temeni; chybí mu rovněž bílé ramenní krovky. Samec má červené temeno.

Výskyt

Hnízdí ve smíšených lesích s dostatkem odumírajících stromů.[2]České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech. K dalším oblastem pravidelného hnízdění patří Šumava (pouze 15–20 párů) s Novohradskými horami. Na základě požerku se předpokládá hnízdění také v Národním parku Podyjí. V letech 20012003 byla početnost odhadována na 150–250 párů.[3]

Ekologie

V době hnízdění tesá do ztrouchnivělého kmene stromu hnízdní dutinu se šířkou 7 cm a s hloubkou 30 cm. Klade 3–5 bílých vajec, na kterých sedí 10–11 dní. Živí se hlavně dřevokaznými druhy brouků a jejich larvami, dále jinými druhy hmyzu, ořechy, semeny a bobulemi.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 228–229. 
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 228–229. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Dendrocopos leucotos 2.jpg
Autor: Alastair Rae, Licence: CC BY-SA 3.0
White-backed Woodpecker, Dendrocopos leucotos, Estonia
White-backed Woodpecker Dendrocopos leucotos distribution map.png
(c) The author of the work
and the IUCN Red List spatial data, CC BY-SA 4.0
Geographical distribution of the White-backed Woodpecker Dendrocopos leucotos.
The map was created using the Generic Mapping Tools, GMT, version 5.1.2.
Dendrocopos leucotos MWNH 1226.JPG
Autor: Klaus Rassinger und Gerhard Cammerer, Museum Wiesbaden, Licence: CC BY-SA 3.0
White-backed woodpecker Dendrocopos leucotos , egg, Coll. Museum Wiesbaden
Dendrocopos leucotos.jpg
Autor: Ubailves, Licence: CC BY 3.0
White-backed Woodpeckers (Dendrocopos leucotos): female at nest, Kloostri, Estonia.