Strakapoud bělohřbetý
 Strakapoud bělohřbetý | |
|---|---|
 Samec strakapouda bělohřbetého | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | šplhavci (Piciformes) |
| Čeleď | datlovití (Picidae) |
| Rod | strakapoud (Dendrocopos) |
| Binomické jméno | |
| Dendrocopos leucotos (Bechstein, 1802) | |
 (c) The author of the work and the IUCN Red List spatial data, CC BY-SA 4.0 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) je velký druh strakapouda z řádu šplhavců.
Taxonomie
Strakapoud bělohřbetý byl popsán německým přírodovědcem Johannem Matthäusem Bechsteinem v roce 1802 pod latinským názvem Picus leucotos. Druhové jméno kombinuje starořecké leucos znamenající „bělo“ a -nōtos znamenající „hřbetý“. Typová lokalita je Sylesie, historický region nacházející se v Polsku. Druh je nyní zařazen do rodu Dendrocopos, který byl navržen německým přírodovědcem Carlem Ludwigem Kochem v roce 1816.
Rozeznává se celkem 12 poddruhů:
- D. l. leucotos
- D. l. uralensis
- D. l. lilfordi
- D. l. tangi
- D. l. subcirris
- D. l. stejnegeri
- D. l. namiyei
- D. l. takahashii
- D. l. quelpartensis
- D. l. owstoni
- D. l. fohkiensis
- D. l. insularis
Znaky
Podobá se strakapoudu velkému, od kterého se ve všech šatech liší bílým hřbetem (černobíle proužkovaný u jižní ssp. lilfordii). Dalšími rozdíly jsou světle červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu, černý proužek po stranách hlavy nesahá k temeni; chybí mu rovněž bílé ramenní krovky. Samec má červené temeno.
Výskyt
Hnízdí ve smíšených lesích s dostatkem odumírajících stromů.[2] V České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech. K dalším oblastem pravidelného hnízdění patří Šumava (pouze 15–20 párů) s Novohradskými horami. Na základě požerku se předpokládá hnízdění také v Národním parku Podyjí. V letech 2001–2003 byla početnost odhadována na 150–250 párů.[3]
Ekologie
V době hnízdění tesá do ztrouchnivělého kmene stromu hnízdní dutinu se šířkou 7 cm a s hloubkou 30 cm. Klade 3–5 bílých vajec, na kterých sedí 10–11 dní. Živí se hlavně dřevokaznými druhy brouků a jejich larvami, dále jinými druhy hmyzu, ořechy, semeny a bobulemi.
Galerie
kresba strakapouda bělohřbetého, vpředu samice, vzadu samec
Samice
vejce strakapouda bělohřbetého
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 228–229.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 228–229.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu strakapoud bělohřbetý na Wikimedia Commons - Galerie strakapoud bělohřbetý na Wikimedia Commons
Taxon Dendrocopos leucotos ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) The author of the work
and the IUCN Red List spatial data, CC BY-SA 4.0
Geographical distribution of the White-backed Woodpecker Dendrocopos leucotos.
The map was created using the Generic Mapping Tools, GMT, version 5.1.2.
Autor: Klaus Rassinger und Gerhard Cammerer, Museum Wiesbaden, Licence: CC BY-SA 3.0
White-backed woodpecker Dendrocopos leucotos , egg, Coll. Museum Wiesbaden
Autor: Ubailves, Licence: CC BY 3.0
White-backed Woodpeckers (Dendrocopos leucotos): female at nest, Kloostri, Estonia.